Kapitola 6
Ford Prefect dopadl na zem v běhu. Byla od větrací šachty asi o sedm centimetrů níž, než si pamatoval, a proto špatně odhadl, kdy dopadne na zem, a rozběhl se příliš brzy, nešikovně škobrtl a zvrtl si nohu. Do háje! I když trochu kulhal, vběhl do chodby.
Po celé budově se rozeznělo poplašné zařízení a vybičovalo se jako obyčejně do extáze. Přitiskl se za skříněmi, rozhlédl se, jestli ho nikdo nevidí, a ze své brašny začal rychle lovit, co potřeboval.
Kotník ho bolel jak ďas, nějak nezvykle.
Podlaha nebyla jen o sedm centimetrů níž od větrací šachty, než si pamatoval, byla také na jiné planetě, než si pamatoval, ale jeho překvapilo těch sedm centimetrů. Ústředí Stopařova průvodce po Galaxii se celkem často bez předchozího upozornění přesunulo na nějakou jinou planetu. Důvodem bylo třeba místní podnebí, zloba tamějších obyvatel, účty za elektřinu nebo daně, ale pokaždé bylo znovu vystavěno úplně stejně, téměř na molekulu. Plán ústředí představoval pro mnohé zaměstnance společnosti jedinou konstantu, kterou v těžce deformovaném okolním světě znali.
Něco tady ale bylo divné.
To samo o sobě nepřekvapuje, pomyslel si Ford a vytahoval přitom ručník pro bantamovou váhu. Po pravdě řečeno, všechno v jeho životě bylo, tu více, tu méně, divné. Jenomže tohle bylo divné nějak jinak, než byl u divných věcí zvyklý, což bylo, prostě, zvláštní. Nedovedl tomu hned přijít na kloub.
Vytáhl páčidlo číslo 3.
Poplašné zařízení vydávalo starý známý zvuk. Dal se v něm rozeznat náznak melodie, kterou si málem pobrukoval. To všechno dobře znal. Nový byl pro Forda svět venku. Na planetě Saquo-Pilia Hensha nikdy nebyl. Líbí se mu. Je tu karnevalová atmosféra. Vyndal z brašny luk a šíp, hračku, kterou si koupil na trhu na ulici.
Zjistil, že důvodem karnevalové atmosféry jsou každoroční oslavy Prohlášení svatého Antwelma. Svatý Antwelm byl za svého života význačný a oblíbený král, který učinil význačné a oblíbené prohlášení. Král Antwelm prohlásil, že to, po čem všichni touží, je (ceteris paribus) štěstí, radost ze života a v jednom kuse se mít dobře. Podle poslední vůle připadl celý jeho majetek na financování každoročních oslav, které to prohlášení budou všem připomínat horami dobrého jídla a tancem a hraním praštěných her jako hon na vokyce. Jeho prohlášení bylo tak skvělé, že ho za něj prohlásili svatým. A nejen to. Všichni ostatní lidé, kteří byli prohlášeni za svaté před ním, některý například za to, že byl naprosto zavrženíhodným způsobem zmrskaný k smrti, jiný za to, že žil vzhůru nohama v bečce s hnojem, byli okamžitě degradováni a považováni za trapné.
Důvěrně známá budova 'Hlavního stanu Stopařova průvodce po Galaxii' ve tvaru písmena H se tyčila na okraji města a Ford Prefect do ní vnikl důvěrně známým způsobem. Vždycky vstupoval raději větracím systémem než vstupní halou, protože ve vstupní hale na příjmu hlídkovali roboti, jejichž úkolem bylo vyptat se příchozích na jejich výdaje. Nákladová položka Forda Prefecta, to byla záležitost notoricky komplikovaná a obtížná. Po zkušenostech došel k poznání, že příjmoví roboti jsou nedostatečně vybaveni na to, aby pochopili argumenty, které v souvislosti se svými náklady hodlal předložit. Proto dával přednost jiné přístupové cestě.
Znamenalo to spustit poplach skoro všude v budově, ale v účtárně ne. Tak to měl Ford rád.
Ve svém úkrytu za skříněmi podřepl, olízl gumovou přísavku na šípu a šíp nasadil na provázek luku. Za dalších asi třicet vteřin zhruba ve výšce pasu přilétal chodbou bezpečnostní robot, velikosti tak asi malého melounu, a v letu pátral vlevo a vpravo po čemkoli nezvyklém.
Fordův šíp, neomylně načasovaný, přeletěl před ním. Proletěl napříč chodbou, přilepil se na protější stěně a ještě sebou nepatrně kmital. Robotovy senzory let šípu automaticky zachytily, robot se otočil o devadesát stupňů, aby to mohl sledovat, podívat se, co to jenom může být a kam to míří.
Ford tím získal vzácnou vteřinu, kdy se robot díval směrem …
