satira

Jindřich Lhůtal se pokusil pohnout rukou, ale jeden z padlých skleněných přívěsků mu přibodl rukáv k opěradlu křesla. / Bylo to děsné. Byl přesvědčený, že takhle to být nemělo, ale nebyl si jistý. / Slyšel, jak na sebe lidé kolem něj syčí otázky. / „To patří k představení?“ / „No podle mě určitě!“ / „Ale ano, jistěže! To patří ke hře,“ prohlašoval někdo o kousek dál. „Samozřejmě. Jistě. To je proslulá scéna honičky. Jakpak by ne. / Takhle už to provedli v Quirmu,…

Řiťka poklízel prozatímní výbavu, kterou si instaloval na nepoužívaném záchodku, když ho jakýsi zvuk za jeho zády přinutil k ohlédnutí. O veřeje se opírala Angua. / „Co chceš?“ zeptal se Řiťka. / „Nic. Myslela jsem si jenom, že ti řeknu: neboj se. Já to nikomu neřeknu, když si to nebudeš přát.“ / „Nevím, o čem to mluvíš!“ / „A já si myslím, že lžeš.“ / Řiťka upustil zkumavku a ztěžka dosedl na sedátko. „Jak to můžeš vědět?“ řekl. „Dokonce ani o… / / Řiťka z…