povídka

Až příště uvidíte měsíční úplněk vysoko nad jižním horizontem, podívejte se pozorně na jeho okraj vpravo a potom očima sklouzněte nahoru po oblouku jeho kotouče. Asi tak v místě, kde by vám ručička ukazovala dvě hodiny, uvidíte malý tmavý ovál; jestli máte normální zrak, najdete ho bez nesnází. Je to velká uzavřená planina, jedna z nejkrásnějších na Měsíci, a říká se jí Mare Crisium – Moře rozhodujících okamžiků. V průměru má asi pět set kilometr…

Více
  • 13. 5. 2023

Žel, to jsem viděla, co lidé láskou zvou, / smrtelný zápas egoismů dvou, / jež nepřejí si více ani míň / než „Má buď!“ – „Můj buď – ne-li, tedy zhyň!“ / A já přec čekala den, týden, měsíc, rok? / po měkké pěšině že půjde dobrý krok, / že z dálky modravé se kdosi objeví, / jenž srdce dobré má a dobré úsměvy. / A já o jiné lásce snila jsem, / jež život nebere, leč život dává. / Snila jsem tolik nedočkavá / a procitla jsem ze sna úžasem. / Je pusto, pozdě. Polekaná jdu, / po pěšině jdu v…

Více
  • 13. 5. 2023

O životě starých Slovanů nemáme nijakých přesných a spolehlivých záznamů, a jazykozpyt musí nám nahražovati scházející dějinné prameny. Pozorujeme-li naši mluvu, shledáme i beze vší vědecké průpravy, že sloveso píti je stejného kmene jako pivo, kdežto podstatné jméno voda se svrchu uvedeným slovesem v žádném jazykovém vztahu není. Z čehož následuje, že již staří Slované pivo za určené k pití považovali, vodě jiné obory zužitkování poukazujíce. / Vdě…

Více
  • 13. 5. 2023

Pověz mi milostný příběh. / Nic, co jsi třeba někde slyšel nebo četl. Tvůj vlastní, prožitý. / Několik let jsem tohle říkal kamarádům i cizím lidem – nejprve ve své knížce ‚Ach jo‘ a později ve svých / novinových sloupcích. A dopisy jen pršely – psali mi mladí v bolestivé extázi první lásky, i staří z domova / důchodců, kteří vyškrabávali posvátné okamžiky z paměti; psali mi lidé, kteří si jako poklad navždy v srdci / uchovávají desetivteřinové setkání, a také …

Více
  • 13. 5. 2023

  / Slova vycházejí ze zkušenosti. Když mluvíme o něčem, o čem nikdo zkušenost / nemá, slova jen zavádějí. / Archeologická povídka / Teprve po čase mě napadlo, že hlasem, který jsem uslyšel tam v zemi na první / pohled vzdálené, ke mně promlouval duch mého domova – jeho hlas ke mně doma / nedolehl, přehlušen křikem hádkami, smíchem, jimiž zní každý domov. / Archeologická povídka / Ten hlas, jímž promlouvá k naslouchajícím duch místa, génius domova, je / přece …

Více
  • 13. 5. 2023

Nakonec se mi přeci jen podaří usnout. Možná spíš padnu únavou do bezvědomí, protože spím jako dřevo těžkým bezesným spánkem, ze kterého mě probudí jakési vlhko na mých tvářích. Otevřu oči, jako když se zvedne opona, a uvědomím si že to jsou mikroskopické kapičky rosy, jíž je pokrytá celá okolní příroda, Puštík, spacák i my dva. Matějovi, který leží na boku a upřeně mě pozoruje, se třpytí na řasách. / „Ahoj,“ přivítá mě mezi živými. / Uvědomím si, jaký…

Více
  • 13. 5. 2023

O názvech ulic / Taky se vám lidé zdají být tak podobní stromům? Mně tedy ano, protože lidská hlava je taková koruna, stále košatější starostmi, a srdce, to zase zapouští kořínky. Nejsilnější tam, kde se člověk narodí. Však taky rodná víska dělá člověku celý život hlavu. Když se odtamtud odstěhuje, tak neví, co se jim tam vede a co zkazej, chybí mu zprávy a v ničem nemá jistotu. Když jsem tam jezdíval aspoň na prázdniny, tak jsem třeba věděl, že v b…

Více
  • 13. 5. 2023

Ruce / Takové malé a roztomilé zamyšlení o rukou… Každopádně je pravdivé a moc hezky napsané… / Zkuste si taky uvědomit jakou sílu ruce mají… Já si to uvědomuji každičkou chvílí a každičkou chvíli vzpomínám… / A přeju vám spoustu takových hodných a laskavých rukou… A když nebude spousta, to přece nevadí, stačí jedna jediná… / Ruce jsou alespoň něco, když člověk nemá křídla. Ale jsou zase o hodně víc, než pouhé nohy. / Křídla jsou báječná. Křídla dov…

Více
  • 13. 5. 2023

„Je dobře snít i v blátě“ / Jiří Orten / 31. prosince 1937 / Dni jdou / a čas běží a běží / do nekonečna. / Myslíš, ty dělníku, / že má cenu ještě žít / a dívat se do nekonečna? / Dívat se na ty čtyři stěny, / které jsou holé a studené / a stále ti opakují: / ještě ne? / Ale až jednou stane se zázrak / a celá ta jejich morálka se propadne naznak, / pak se půjdem podívat do nekonečna, / abychom tam uviděli – / Vítězství! / Řady oken rovná cesta / park lilie velkoměsta / Milenci dva lidé chudí / vojáček v kasá…

Více
  • 13. 5. 2023

Saul dal obléci Davida do svého odění, na hlavu mu posadil ocelovou přilbu a připevnil mu svůj krunýř. David si připásal meč a chtěl odejít. Ale nedovedl to. / Řekl: „Neumím v tom chodit, nepřivykl jsem tomu.“ / A válečné odění zase svlékl. / Vzal do ruky hůl, z potoka si vybral pět hladkých oblázků a vložil je do pastýřské mošničky, kterou měl na sobě. Pak sestupoval do údolí, drže v druhé ruce prak. / Spatřiv ho Goliáš, šel proti němu, ale když…

Více
  • 13. 5. 2023

Jako zázrakem / pomeranče na větvích pomerančovníku / Jako zázrakem / muž kráčí po cestě / a klade jako zázrakem / nohu před nohu aby mohl jít / Jako zázrakem dům z bílého kamene / stojí tu za ním na zemi / Jako zázrakem / muž zastaví se pod pomerančovníkem / utrhne pomeranč oloupá jej a sní / odhodí daleko slupku a vyplivuje jadérka / ukojí jako zázrakem / svou velikou ranní žízeň / Jako zázrakem / úsměv mu hraje v tváři / Dívá se na slunce které vychází / a které září / jako zázrakem / A oslněný muž …

Více
  • 13. 5. 2023

Vím, že každou noc s tebou spí / Vlhké zvíře úzkosti / A olizuje tě trpkým jazykem tmy. / Ležíš jak zabitý válkou všedního dne / A na sklopeném očním víčku / Ubíhají znovu malá vraždění / Bez vrahů, jenom s vražděnými. / Vím, stěnami světa prosakuje / Tvůj křik osamělého vlka, jenž vyje strachy / Na bílé pusté pláni obklíčený sám sebou. / A když usíná noc a probouzí se den, / Ohmatáš prostěradlo, zvíře úzkosti je pryč, / Oblékneš vzduch zamíchaný kávou a mydlinkami / A vběhneš do nové…

Více
  • 13. 5. 2023

JOE (přemítá): Proč že piju? / Odmlčí se a uvažuje. Zdá se, že celý problém zkoumá velice zevrubně, což dodává jeho tváři dosti komického a naivního vzezření. / Odpověď na tuhletu otázku bude asi parádně komplikovaná. (Hořce se usměje) / MARY: Ale… Ale ne, já nechtěla… / JOE (okamžitě reaguje; galantně): Ne, ne. Já na tom trvám. Já přece vím proč. Jenom potřebuju najít ta správná slova. Slovíčka. / MARY: Ale vždyť to je vlastně jedno. / JOE (vážně): Ano, vždyť…

Více
  • 13. 5. 2023

Nemálo spisovatelů z hlubin věků i z hlubin potemnělých zákoutí světa si libovalo v podrobném / líčení svých úchvatných úspěchů u žen, ale jakkoli se mi četba takového psaní zdála k ničemu, / dovolím si přece jen poznamenat, že mě náramně těšilo spát s jistou ženou v jejím bytě v / San Francisku. Ale hned se zase věnuji svému tématu, jímž je prostě vzpomínání na místa, z kterých / na mě dýchlo vědomí skutečnosti a přimělo mě cítit se báječně. /   Tenh…

Více
  • 13. 5. 2023

Lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu… / Dnes je den, kdy se dějí čarovné věci. Velmi zvláštní a tajemné, ale je třeba v ně věřit! Jinak dozajista ztratí své kouzlo, stejně jakoby ho ztratila tahle šupinka pro štěstí… / Pan Yamaha se vzpamatoval a snažil se je oslovit anglicky, pak německy a nakonec to zkusil francouzsky a dokonce i španělsky, ale ani jeden z nich na nic nereagova…

Více
  • 13. 5. 2023