NOVÉMU RÁNU ROŽNEM SVÍCI
JE NEZNÁMÉ A NEMÁ TVÁŘE
JAK ANDĚL V DŘEVU LÍPY SPÍCÍ
A ČEKAJÍCÍ NA ŘEZBÁŘE
NĚKDY SE ANDĚL NA NÁS HNĚVÁ
ANDĚLA MÁME KAŽDÝ SVÉHO
A NADĚJE MÁ Z BUKU KŘÍDLA
A SRDCE Z DŘEVA LIPOVÉHO
— 1 —
CHYBA BROSKVÍ
I
velbloud je bloud jenž bloudí
tam kde je nouze o jabloně
pro velblouďátko hledá žízeň
hedvábnou hlavu k zemi kloně
— 2 —
II
je slyšet vůni stůně růže
a vítr usnul znaven v seně
měsíček jako malé slůne
po nebi chodí obráceně
— 3 —
III
mýval je medvídek co míval
ale už nemívá a sami
víme jen málo bez větrných mlýnů
nebyl by vítr někdo nad včelami
— 4 —
IV
veverka pro ni oříšky
nastřádal les za celé léto
a přijde zima doba je to
kdy hlad se šplhá do výšky
— 5 —
V
taková pravda celá v hlíně
až po kolena bez hnutí
dům postavený na mizině
a krutá hrdla labutí
— 6 —
VI
básníci zelení a vraní
ptají se za nás kde je vina
pak usínají rozedraní
na tvrdém loži z psího vína
— 7 —
VII
pštros nelétá spíš běhá po dvou
a na sahaře kdepak kra
to radši rovně tady chodbou
a potom vpravo do dvora
— 8 —
VIII
světlušky mají lucerničky
a křesadélka když je tma
vykřešou jiskru posvítí nám
a tma je často tma nás má
— 9 —
IX
v lakomé dálce stáda koní
je tolik dávno vítr zlo
ohýbá k zemi našel v trávě
podkovu chromé železo
— 10 —
X
je ticho pták je v hrdle smyčka
a poté zpěv a zalknutí
a klíček kterým klíčí zrno
a lidé na klíč zamknutí
— 11 —
XI
když pláče slon je slza velká
jak malý rybník na něm plave
docela smutná vodní slípka
a potáplice naříkavé
— 12 —
XII
od rána v polích pětpenězí
pak spadne soumrak to si chystá
křepelka onen stříbrňáček
za který jidáš zradil krista
— 13 —
XIII
až se budou pást s ovečkami vlci
naplní se pane marná vůle tvá
v cizí zemi žila smutná zahynula
nešťastná ta hlava ježkova
— 14 —
XIV
nevíme nevíš nikdo neví
neptej se kam už není kdy
ze tebou kráčí eurydiké
a nesmíš ohlédnout se jdi
— 15 —
XV
a člověk za ním jiný hlad
chodí a bere za rameno
a chraň se vědět jeho jméno
a chraň se z křoví zavolat
— 16 —
XVI
okolo kulatého stolu
v domě kde nikdo nebydlí
do smrti budou sedět spolu
bez oken slov a bez židlí
— 17 —
XVII
skončilo vše a všechno ještě zbývá
jak tenkrát v ráji znovu osloví
milence had je studený a němý
a poskvrněný slovem o krvi
— 18 —
XVIII
lidé se berou pro ticho
které je slyšet jenom ve dvou
jinak to ticho neunesou
jinak je ticho přemůže
— 19 —
IXX
zlomeným ouškem jehly ztracené
ve stohu sena děti uslyší
na dvoře žháře a potom tu úzkost
tu v pelíšku tam uvnitř u myší
— 20 —
XX
příslušnost této tmy je jiná
za vápnem bílé patníky a jsem
tak úpěnlivý jak jen slitování bývá
a zimní smlouva noci se sněhem
— 21 —
XXI
a ku podivu
moře voní senem
pane amundsene
kdy se vrátíte
— 22 —
XXII
na líci bývá vyražena panna
v své nevinnosti zestupuje stát a ví
že chlapci nosí mince po kapsách
tak blízko zděšeného pohlaví
— 23 —
XXXII
dokonaný den se sklání
nad vodou a hlavy koní
snědl soumrak černá růže
rozkvetla a prudce voní
— 24 —
XXXV
jsme znovu němí otlučená
kolébka řeči nemá dno
a kdo se nyní dotkne ticha
rozkolébá je naprázdno
— 25 —
XXXIX
podivná zima přesně o půlnoci
se rozezpívá kos jak zrnka kmínu
sype se zpěv a neustává
trvá jak saze u komínu
— 26 —
ILVII
rybníky voda obrácená naznak
uprostřed polí nebe ostříži
u hráze hromadí se pěna
špinavá jako vlna po stříži
— 27 —
LVI
ta němá slova vypůjčím si od ryb
budu je říkat vroucně pod vodou
a ani trochu nebude mi líto
jestli se utopí a na břeh nedojdou
— 28 —
C
k studánce hlaďné nechodíme pít
u té se jenom potkáváme
a nasloucháme jak zvěř utíká
a v houští suché větve láme
— 29 —
OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA
1
rosniček rosných hlasy rosné
(a ráno bývá neúprosné)
za všechny co jsou v srdci bosí
hlasitě z čisté rosy prosí
— 30 —
2
krajina jako skýva chleba
žebráky ještě za tmy ptaná
krajina dávno od pradávna
rukama lidí dotýkaná
— 31 —
6
hvězdy voní jako vloni
voněly po celé léto
jako růže jako zvony
jako hrany země této
— 32 —
9
v poledne na lavičkách v parku
kdy čas je bílý jako vlasy
stařečci přísní sedávají
a přísně vládnou nad počasím
— 33 —
10
a usmějme se trochu hořce
všemu co víme o sýkorce
o smrti o úzkostech k ránu
protézách ryb a kormoránů
— 34 —
12
bývala tady konečná
začátek všeho co dál není
dnes vede kolej pořád dál
a vlaky staví na znamení
— 35 —
14
tak je nám zima a tak mráz
je hlasitý a tolikrát
slyšíme z mýtin lesní rohy
vyhaslé zvěři poctu hrát
— 36 —
15
všechno se jednou probolí
na vlastní dno a zmizí strach
krásné jsou staré stodoly
prázdné po dávných úrodách
— 37 —
16
zátiší je co za tichem
čas hryže jako zrno myš
a nezbude a ty ten hlas
neslyšně slyšný uslyšíš
— 38 —
17
hlásek osamělosti hlásek opuštěnosti
svědomí prázdných hnízd a hlas
tak lítostivý osmihlásek
prosí a zapřísahá nás
— 39 —
18
básníci básně neskládají
báseň je bez nás někde za
a je tu dávno je tu od pradávna
a básník báseň nalézá
— 40 —
19
nejprve bylo jenom bílo
potom se ticho ulomilo
a slavík zmlkl aby slyšel
děravý měsíc z lesa vyšel
— 41 —
22
to není kaňka mezi ledy
to je jen slza naposledy
černá jak tuš a v kapce té
namáčel štětec li tai pe
— 42 —
23
zas u konce a roku skon
(a my s ním také trochu hynem)
je jako ticho bez záclon
ve starém domě s mezaninem
— 43 —
27
přijmu ji jako zlatý lem
jedinou svoji jiná není
přespříliš zápasil jsem s andělem
a chromý jsem a unavený
— 44 —
28
a je to prosté jako zázrak
a jako věčnost ve chvíli
kdy zase znovu nebudeme
jako jsme předtím nebyli
— 45 —
33
přišli jsme odnikud a chystáme se vrátit
najednou není kam
kdejaké ticho děti vysbíraly
a zanesly je domů maminkám
— 46 —
34
jak potmě rozsvícená svíce
za bílého dne na zahrádce
je dětské srdce je tak bosé
jak plamínek a umí bát se
— 47 —
39
střevíc je pravý nebo levý
člověk spíš bytost nežli věc
o lidské duši se nic neví
a jezevec je jezevec
— 48 —
41
bláznivé třešně děti trhají
daly mně hrst a kam až mohou vést
zlomocné aleje a kde je křižovatka
a rozcestí všech cest
— 49 —
46
to není obyčejné vejce
to z něho vyklubal se svět
a nikdo neví kdo je snesl
a kdy je snese naposled
— 50 —
48
maminko nejsi je to dávno
a my jsme malou chvíli zbyli
udělali jsme toho málo
a ani smrt jsme nezabili
— 51 —
49
štíhlý jak váza pro jediné kvítko
flétnička hněvu verš a křehký je
a krása uvázne jak srnka za kopýtko
a sama o sebe se rozbije
— 52 —
57
kéž je nám nejvíc ticho
až kolem půjdou s lží
a nemusíme křivě
přísahat na růži
— 53 —
58
kéž nemusel bych kázat
kéž nebylo by kéž
a byla jenom růže
a vůbec nikdy lež
— 54 —
60
ten kat byl hodný v neděli
kdy nevěší se lidé ani prádlo
oprátku domů nosíval
a předělával vnukům na švihadlo
— 55 —
64
ticho jsme zapomněli bez lásky
nemohlo trvat za trest nepoznáme
pěšinky vyšlapané bělásky
na konci léta školákům tak známé
— 56 —
66
vlaštovky hbité rovnou nití
studánky k nebi přišívají
rovný je den a slunce svítí
na rovné léto v rovném kraji
— 57 —
72
a vlastně ať je navždy po tvém
a navěky je vůle tvá
a život je když něco zbylo
a smrt když už nic nezbývá
— 58 —
76
zakletý v jablkovém háji
zelenou duši sadu mám
asi mne v říjnu očesají
spíš ale spadnu na zem sám
— 59 —
79
pohubl měsíc hvězd je málo
marně se slova domů vrací
čas suchý je jak zrnka písku
hodiny dávné přesýpací
— 60 —
78
pokaždé když se v duši smráká
chci být jak muž co zabil draka
chci svatý být jak rytíř jiří
když z duše lezou hadi štíři
— 61 —
80
v kožíšku nosí krtek tmu
tu nezahlédl nikdo z lidí
taková tma se neuvidí
ten samet z očí nevymnu
— 62 —
81
moc se mi stýská k večeru se bojím
nezlob se proto mívám strach jak dítě
a nevím z čeho strach má velké oči
je jako kočka potmě uvidí tě
— 63 —
82
a není pravda že nám život lže
osud je mince která dlouho padá
teprve na zemi se ukáže
padne-li orel nebo hlava
— 64 —
86
dnešek je jenom poslední
vteřina co bývalo včera
a možná zítřek nebude
pozítří zbývá jenom do večera
— 65 —
88
a vrátil se a oznámil jim
že teď už navždy tiše chce
světnici s bílým klarinetem
a černý deštník v ledničce
— 66 —
91
a srpen končí dny jsou zase bosé
rozkvetly astry ozývá se chlad
podzim jak slimák vystrkuje růžky
a babí léto padá do zahrad
— 67 —
93
celý den prší déšť má mnoho jmen
kocouři slastně přivírají víčka
psi svinuli se do klubíčka
před chvílí přiložil jsme znovu do kamen
— 68 —
96
dětství je to co dávno kdysi
bývalo a dnes ze sna visí
jak motouzek a zbytek pout
jež lze a nelze rozetnout
— 69 —
97
dospělé básně chodí vzpřímené
čtyřverší ale čtyřverší má krátká
přicházejí za mnou po čtyřech
jak ovečky a oslík nebo pacholátka
— 70 —
100
už toho nech a ukliď v básni
dnes naposled jak tolikrát
a všechna světla v domě zhasni
a jdi už spát a jdi už spát
— 71 —
NA PRÁZDNÉ DLANI KAMÍNEK
1
vzpomínka na Chagalla noc
tři slepí muzikanti hrají
na jedněch houslích na šalmaji
a křičí hvězda o pomoc
— 72 —
7
kdo nutil nás a dále nutí
a jaké bude procitnutí
tak prudce o otavách tráva
voní a kose přitakává
— 73 —
9
a znovu je tu loňský rok
koníčku počkej zmírni krok
a koho na cestu se ptát
koníčku zůstaň chvilku stát
— 74 —
15
tráva je sladká vítr čistý
a ticho je a horké léto
ovečky v starodávné stráni
mírnými hlasy řekly mi to
— 75 —
16
do těchto dnů se my už nevejdeme
jsou velké pro naši malou při
jsou jako vylomené dveře katedrály
a jako touha jež nám nepatří
— 76 —
24
za tichem ticho zátiší tak navždy
v kytaře noc a také navždy tvá
a kdo nám teskné Kainarovo blues
o starém vrabci zazpívá
— 77 —
25
zapomenout co bude příště
a neváhat a znovu jít
ve stínu léta přes strniště
a bosé srdce nezradit
— 78 —