novela

Mistrovská rána / Horko ji zasáhlo jako plamen z opalovací lampy, tak silně a náhle, že zalapala po dechu. / Kdysi si nahoře na důlinách uhnala úpal, když si doma zapomněla klobouk. Tohle bylo podobné. Svět kolem ní na sebe náhle vzal znepokojivé odstíny matné zeleni, žluti a purpuru a beze stínů. / Vzduch byl tak rozpálený, že Tonička nabyla dojmu, že by ho stačilo zmáčknout, aby z něj stoupal kouř. / Byl v… rákosí, které bylo mnohem vyšší než ona. / .. .ros…

Brány Dunmanifestinu se otevřely dokořán – očividně bez cizího přičinění. Stříbrná horda vpochodovala dovnitř. Muži se drželi v hloučku a podezřívavě se rozhlíželi na všechny strany. / „Měli bysme si rači poznačit karty, hoši,“ zašeptal Cohen, který se rozhlížel rušnou ulicí. „Něco takovýho jsem nečekal.“ / „Pane?“ obrátil se k němu minstrel. / „My čekali flámování ve velký síni,“ odpověděl mu Cucák Vilda. „A ne… obchody. A každej je jin… / „No, b…

Datel / Výzva – Pohyblivé hory – Mnohé způsoby / využití zelí – Diskuse v předsednictvu – Pan / Rosret na kolenou – Zelená přísera – Jak se / chová datel / Teď máme zítřejší ráno. / Do Vlahoše něco strčilo. / Otevřel oči a zíral podél lesklé černé hůlky a přes ruku svírající ozdobnou stříhnou hlavici v podobě Smrtě do tváře lorda Vetinariho. / Za ním v koutě tiše doutnal golem. / „Prosím, jen nevstávejte,“ řekl Patricij. „Předpokládám, že jste měl namáhavý … / „Omlou…

Velký den Slečny Velezradné /   / Čarodějky se začaly sjíždět kolem čtvrté hodiny a Tonička vyšla na mýtinu, aby se ujala funkce kontrolora vzdušného provozu. Anagrama přiletěla sama. Byla velmi bledá a ověšená větším množstvím okultní bižuterie, než si kdo dokáže představit. Trochu komplikovaná chvilka nastala, když ve stejnou chvíli dorazily Madam Našeptávalová a Bábi Zlopočasná a roztočily se nad mýtinou… / Po Zimodějovi nebylo ani vidu a …

Jindřich Lhůtal se pokusil pohnout rukou, ale jeden z padlých skleněných přívěsků mu přibodl rukáv k opěradlu křesla. / Bylo to děsné. Byl přesvědčený, že takhle to být nemělo, ale nebyl si jistý. / Slyšel, jak na sebe lidé kolem něj syčí otázky. / „To patří k představení?“ / „No podle mě určitě!“ / „Ale ano, jistěže! To patří ke hře,“ prohlašoval někdo o kousek dál. „Samozřejmě. Jistě. To je proslulá scéna honičky. Jakpak by ne. / Takhle už to provedli v Quirmu,…

Řiťka poklízel prozatímní výbavu, kterou si instaloval na nepoužívaném záchodku, když ho jakýsi zvuk za jeho zády přinutil k ohlédnutí. O veřeje se opírala Angua. / „Co chceš?“ zeptal se Řiťka. / „Nic. Myslela jsem si jenom, že ti řeknu: neboj se. Já to nikomu neřeknu, když si to nebudeš přát.“ / „Nevím, o čem to mluvíš!“ / „A já si myslím, že lžeš.“ / Řiťka upustil zkumavku a ztěžka dosedl na sedátko. „Jak to můžeš vědět?“ řekl. „Dokonce ani o… / / Řiťka z…