Vratné lahve (Zdeněk Svěrák)

V lahvárně

Tkaloun otevře podávači okénko a spatří první zákaznici. Je to vdova Kvardová.

„Něco jsem vám přinesla, pane Tkaloun. A byli bysme rádi, kdybyste se zúčastnil, když o nás máte takovou zásluhu,“ řekne a skoro se jí udělá ruměnec.

Tkaloun si přečte oznámení o tom, že major v záloze Vlastimil Řezáč a Jiřina Kvardová se berou.

„Blahopřeju, paní Kvardová! A že nic neřek?“

„Je málomluvnej. To je taková krása! My večer sedíme a je slyšet, jak tikají hodiny,“ řekne šťastně Zelená rádiovka.

„Paní Kvardová,“ přivolá si Tkaloun prstem zákaznici na důvěrnou vzdálenost, „jednu věc vám musím říct: nesmíte mu být nevěrná.“

„Já? Pane Tkaloun!“ rozesměje se postarší nevěsta. „Nesmějte se,“ pokračuje Tkaloun ve vážném tónu. „Protože on by byl schopen vás zabít.“

„To je krása,“ vzdychne ta šťastná žena.