Vratné lahve (Zdeněk Svěrák)

Schodiště domu paní Lamkové

Tkaloun vede svého zetě po schodech nahoru a ptá se:

„Mě jako otce, rozumíš, by zajímalo, co dělala špatně. Aby se toho vyvarovala. Vždyť je to inteligentní, slušná holka.“

„No právě,“ odpoví doktor.

„Co tím myslíš?“ nerozumí Tkaloun.

„Táto – můžu vám tak ještě říkat?“

„No jistě.“

„Táto, Dáša, ta moje nová, není slušná. A tím mě dostala.“

„Je sprostá?“

„Strašně. Ona je hysterka. Vášnivý ženský jsou většinou hysterky. To si neumíte představit, co všechno ona v tý posteli říká a dělá.“

„Tak představit si to umím,“ míní Tkaloun.

„To si neumí představit nikdo. To je nestoudná, vulgární sexuální smršť. A do tý smrště já jsem se dostal po tom slušným, něžným bezvětří s Helenkou. A nebylo mi pomoci,“ řekne doktor.

„To má po mámě, to slušný bezvětří,“ usoudí Tkaloun. A to už se dostali ke dveřím paní Lamkové.