VIZIONÁŘ
(Drama ze žhavé minulosti)
Osoby:
HLAVSA, sedlák
FRANTIŠEK, jeho syn
PTÁČEK, uhlobaron
SMRTKA
(Selská světnice bohatého statku, v jejímž zařízení dominují kachlová kamna s troubou.)
HLAVSA: Podívejte se, pane Ptáček, my vizionáři do tý budoucnosti vidíme, ale vidíme z ní jenom takový výjevy. Dám vám příklad: vidím oheň. Hoří stavení, běhají tam lidi s kbelíkama. Co z toho můžu vyčíst: Že vyhoříte. Že to zachvátí stodolu nebo chlívy, můžu poznat sousedy, co vám pomáhají hasit, ale to je tak všechno. Nemůžu vám říct, kdo vám to podpálí, kterej den přesně se to stane a jestli vám to pojišťovna zaplatí. Bohužel právě tyhle věci lidi nejvíc zajímají. Nanejvýš se můžu podívat, jak to neštěstí ponesete. Jenomže to už je zase další výjev a ten si musíte zaplatit zvlášť. Když vás pak uvidím, jak se houpete na větvi, pak teprve můžu říct, že vám pojišťovna nic nezaplatí. Rozumíte tomu?
PTÁČEK: Ano, jistě.
HLAVSA: A teď ty nacionále. Jméno?
PTÁČEK: René Ptáček.
HLAVSA: Bydliště?
PTÁČEK: Praha.
HLAVSA: Povolání?
PTÁČEK: Uhlobaron.
HLAVSA: Hm. To musí být zajímavé povolání.
PTÁČEK: Mě to baví. Mám pět dolů. Tři v Ostravě a dva na Kladně.
HLAVSA: Máte nějaké děti?
PTÁČEK: Kvůli tomu jsem právě tady. Mám syna a dceru. O syna starost nemám, ten má budoucnost jistou. Chce být také uhlobaronem. Ale u dcery, to víte, tam záleží na tom, jak se vdá. A tady bych od vás potřeboval odbornou radu.
HLAVSA: Tak mi pěkně najednou řekněte, co vás trápí, a potom, až já ji otevřu, tak už mi do toho nemluvte, poněvadž já to z ní musím dostat, dokud je horká. A taky mi dneska není nejlíp. Všude mě píchá, tak prosím vás stručně a jasně.
PTÁČEK: Terezka má dva nápadníky. Líbí se jí oba a nemůže se rozhodnout. My s manželkou bychom jí rádi poradili. Jenomže to víte – s vámi snad mohu mluvit otevřeně, jsme dospělí lidé – ti mladí se vlastně doopravdy poznají až o svatební noci. A to už bývá pozdě. My máme v rodině jednu takovou tragédii. Sestra se provdala za Mazavku…
HLAVSA: To je tedy tragédie. Jak muž pije…
PTÁČEK: Ne, on doktor Mazavka je abstinent. Ale také: sestra se s ním seznámila, viděla, že je to slušný, urostlý, zdravý mládenec, no a pak přišel ten okamžik, kdy spolu poprvé ulehli do manželské postele. A tu sestra objevila, že spolu nemohou spát. Ona nás jednou schválně pozvala, abychom se sami přesvědčili, a skutečně, pantáto, já vám řeknu, jak ten člověk chrápal, to jsem v životě neslyšel. S ním se v jedné místnosti nedalo spát.
HLAVSA: A co ti dva nápadníci? Taky chrápou?
PTÁČEK: To je právě to. Terezka jako slušné děvče to pochopitelně vědět nemůže.
Tak jsme se s manželkou rozhodli, že to zjistíme sami. Vždycky když za Terezkou přijdou…
HLAVSA: Oni chodí oba zároveň?
PTÁČEK: Jo. Než se Terezka rozhodne, chodí oba. My jim dáme najíst a pak je hned: pánové, zdřímněte si, máme tu dva otomany… manželka jim naklepává polštářky, ale oni jako by něco tušili, mizerové, si nelehnou a nelehnou. Takže kdybyste se mi na ně podíval, s kterým by byla Terezka šťastná.
HLAVSA: Já se vám na ně kouknu, ale to máme dva výjevy, bude to stát dvakrát tolik.
PTÁČEK: Jistě, stejně nevím co s penězma.
HLAVSA (postaví židli proti troubě): Tak na kterýho se mám podívat nejdřív?
PTÁČEK: Na pana Daňka třeba. To je jedno.
HLAVSA (otevře troubu): Ježíš, to je hrozný!
PTÁČEK: Chrápe, že jo! Já jsem si to myslel.
HLAVSA: Ale ne. Hrozně mě píchá v zádech. Proč mě to dneska tak bere?
FRANTIŠEK (otevře dveře): Tatínku, promiň, že ruším, ale nezapomněl jsi, že máš dneska umřít?
HLAVSA: No jo! Ta moje hlava. A já nejsem vůbec nachystanej. Já na to zapomněl jako na smrt. Takových věcí mám zařídit. Pojď mi, chlapče, přikládat, ať máme to věštění z krku.
(František přisedne ke kamnům a prohrábne je.)
HLAVSA: Oholit se, převlíknout, ten grunt odkázat, teď vy do toho s těma nápadníkama…
(Ozve se zaklepání.)
HLAVSA: Dále!
(Vstoupí pán v městských šatech, v levé ruce aktovku, v pravé kosu.)
SMRTKA: Dobrý den. Tak jsem tady.
PT…
