(Po přestávce)
PRVNÍ ZEMĚDĚLSKÝ PYROTECHNIK
Dr. Zdeněk Svěrák:
V liptákovské obecní kronice na str. 258 jsem narazil na tento zápis z roku 1903:
„Úroda letos dobrá, zvláště v žitě. Jen starostovi obce, panu statkáři Fulínovi, se neurodilo, a to vinou přivandrovalého Cimrmana, kterému pan statkář tolik věřil. Ačkoli opětovně slíbil, že obec opustí, setrvává týž u nás i nadále a působí škody. Starosta Fulín žalován městem Tanvald a vyměřena mu pokuta i úhrada soudních výloh. Stalo se totiž, že Vídeňák usmyslel si zavádět v obci novoty. Na obecní pastvině konal pokusy s metáním hnoje pomocí výbušnin, a usoudiv, že se věc daří, přemluvil pana statkáře, aby dal na svém největším lánu svésti veškerou chlévskou mrvu na velkou hromadu s tím, že ji rozmetá jediným mocným výbuchem. Nálož, odpálená den po svatodušních svátcích za přítomnosti téměř celé obce, nerozmetala mrvu na vše strany, jak přislíbeno, ale tato vznesla se vcelku do výše a zmizela v povětří. Pole zůstalo tak nepohnojeno, ba naopak nejlepší ornice odnesena, vprostřed pak vyhlouben kráter, na jehož místě nalézá se dnes rybník zvaný 'Šlupka'.
Dle vyprávění očitých svědků dopadl hnůj pana starosty na Malý rynek v Tanvaldě, kde konal se každoroční trh bílého plátna. I naše tkalce, kteří se trhu zúčastnili, tato událost silně poznamenala. Když se vraceli domů, bylo již na dálku cítit, že prožili cosi hrozného.
Událost tato jest smutná nejen pro pana starostu, ale pro celou naši krásnou českou obec, jíž dnes v Tanvaldu nikdo neřekne jinak nežli Scheissdorf.“
Na tomto místě chci jen zdůraznit, jak značný předstih měl Cimrman před svými vrstevníky. Vždyť to, co připadalo kronikáři jako nebezpečné podivínství, je v moderní zemědělské velkovýrobě samozřejmostí. Když dnes nad Tanvaldem v horách duní, ví každý ve městě, že se na liptákovských scelených lánech hnojí.
Chodci na ulicích jen roztáhnou deštníky a nikdo se tím nevzrušuje.
Cimrmanův zájem o zemědělství se však neomezil jen na výrobu rostlinnou. O několik stran dále jsem našel zmínku, jež nás přivedla na stopu Cimrmanových snah v oblasti výroby živočišné.
Cituji: „Náš poštovní úřad prožil včera slavnostní den. Nejvzdálenějším místem, odkud kdy naše pošta dostala zásilku, bylo až dosud souostroví Britské – byla to pohlednice ze Skotska zaslaná dle tamního mravu nevyplaceně. Včera však nepřišla pohlednice, ale celý balík, a to až z Austrálie. V balíku bylo sice jen jakési polomrtvé zvíře, nicméně zásilka tato jest dokladem, že se o našem Liptákově v cizině ví. Škoda jen, že adresátem nebyl někdo ze zdejších starousedlíků, ale přivandrovalec, jenž už v obci prakticky není, neboť právě před týdnem složil v kostele do rukou starosty Fulína veřejnou přísahu, že svůj odchod už nebude odkládat.“
Co se za Cimrmanovými styky s Austrálii skrývalo, o tom podá výklad doc. Weigel.
Petiška: Než si pan docent připraví to své zvíře, ukázal bych vám alespoň několik kamenů pro jizerský masív nejtypičtějších. Tak tohle je, přátelé, čedič. Pak tu mám jeden pěkný slídovec…
Weigel: Děkuji kolegovi Petiškovi za jeho vložku.
