Pábitelé (Bohumil Hrabal)

Podpořte LD sdílením:

Share

Anotace

Druhá Hrabalova povídková sbírka vykazuje charakteristické znaky jeho pozdější tvorby.

Autor zde pokračuje v líčení originálních portrétů prostých a svérázných figurek s jejich životními trampotami a radostmi. Výraznou stránkou souboru je svébytný jazyk, jehož prostřednictvím podává Hrabal živé, svěží a přesvědčivé charakteristiky svých neobyčejně obyčejných hrdinů. Povídky oplývají lehkým humorem, laskavostí a zvláštní lyričností, některé jsou až dobrodružné, jiné romanticky básnické.

Seznam povídek
  1. Jarmilka
  2. Pan notář
  3. Pohřeb
  4. Bambini di Praga
  5. Pábitelé
  6. Automat svět
  7. Chcete vidět Zlatou Prahu?
  8. Iontoforéza
  9. Dáma s kaméliemi
  10. Diamantové očko
  11. Romance
Stručný obsah vybraných povídek

Jarmilka

Jedná se o příběh nosičky Jarmily, která je těhotná, ale budoucí tatínek Jaroušek s ní nemluví a nepřiznává, že to je jeho dítě. Jarmilka je zoufalá, ale všichni známí na ni myslí - i vypravěč a Venca, dva chlapci, kteří spolu pracují v ocelárně.

Pan notář

Vypravěč popisuje den věřícího notáře, kterému písařka sepisuje slova na pomník, den strávený procházkou, při níž se snaží pomoci trafikantovi, který má epileptický záchvat.

Pohřeb

Pepík s Jardou jdou na pohřeb a jediné, co Jardu zajímá, jsou čísla, osudová čísla, na která si vsadí a chce vyhrát.

Pábitelé

Vypravěč jde za svým známým Jirkou. Cestou potká jeho otce, jenž seká srpem trávu, když tu narazí na vosy, a tak si zasekne srp do hlavy. Vypravěče to děsí, on si z toho však nic nedělá a zavede ho za synem. Bydlí v okolí cementárny, a tak mají vše posypané prachem. Vypravěč nechápe, jak je možné, že Jirka kreslí takové krásné barevné obrazy, a říká, že by ve světě určitě sklidil slávu.

Automat svět

Výčepní našla na záchodě oběšenou dívku a od té doby tu byla spousta zvědavců. Když vešel mladík, rozpovídal se o své přítelkyni se sebevražednými sklony, která mu před pár dny utekla. Když přijdou na místo činu policisté, vedou i zatčeného ženicha. Nevěsta nechce být o svatební noci sama, a tak odchází s mladíkem.

Chcete vidět Zlatou Prahu?

Pan Kytka, básník a člen surrealistické skupiny, potkal pana Bambu, majitele pohřebního ústavu, a dali se do řeči. Pan Kytka žádá pana Bambu, aby se v jeho skladišti na rakve mohla konat konference při příležitosti výročí smrti K.H.Máchy. Zatímco domlouvají podrobnosti, pan Kytka ještě stíhá volat na hasiče, jestli jim to stříká.

Iontoforéza

Pan Felix je nejprve v nemocnici na elektrickém křesle, pozoruje a poslouchá sestřičku, a když jde kolem masny, chce si koupit flákotu. Protože k ní přičichne, řezník ho začne honit s nožem.

Dáma s kaméliemi

Šestnáctiletá dívka jede vlakem na operaci očí, protože nevidí. Přesto se raduje a těší se, až uvidí ten krásný svět. Baví se se spolucestujícími o svém tatínkovi i jejich tatíncích, kteří jsou něčím výjimeční.

— 1 —


Ukázka z knihy

Jarmilka

Jsem zase na huti. Už zdaleka vidím nosičku Jarmilku, jak vleče kbelíky s polívkou. Spěchám jí vstříc a tak se na ni zahledím, až klopí oči. Je v šestém měsíci, a když otevírá ústa, znovu se přesvědčuji, že jí chybí celá půlka chrupu. Ale ona je prostá, a tím kráska krásek.

Jdu podle ní a šeptám: "Tak Jarmilko, kdypak budeme mít svatbu?"

A ona odpovídá: "Až pokvete kravinec!"

Říkám: "Ale, ale! To už mě nemáte ráda?"

A ona beze zbytku tvrdí: "Ne, protože pořád tady po Poldovce lítáte, jako byste měl v zadku šípy."

Pokládám kbelíky, které jsem jí pomohl nést, dívám se na ni vyčítavě a ona klopí víčka. Vidím zduřelé kruhy, vidím ty jaterní skvrny...a ano! Má dneska ten bavlněný kabátek, převázaný provazem. Zdvihá oči a říká:

"Co na mě koukáte jako dědeček na voračku?"

Tak jí to vysvětluji: "Když vy jste na mě poslední dobou nějak chladná." Zdvihám kbelíky a nesu je dál, poněvadž se nesluší, aby těhotná ženská nesla takovou tíhu. Na rohu učňovské školy se Jarmilka opře o roh a zvrací. Když na mě obrací ten svůj ztrhaný obličejík, omlouvá se mi: "A už je to." A oběma rukama si potěžkává vystouplý život a dodává: "To víte, strejdo, jsem napakovaná."

Povídám: "Tak co? Ten váš, byl už u vás?"

Rozsvítila se: "Byl. Už jsem ležela v posteli, když přišli kluci z Cvrčovic a volali přes plůtek: ,Paní, je Jaruš doma?´Tak máma vyšla k vrátkům a povídá: ,I to jsou k nám hosti, pane Jaroslave! Copak to je za způsoby, holku nám nabourat a pak ji nechat?´

Jarmilka se zastavuje a přísní: "A víte, strejdo, co jí odpověděl?"

"To teda nevím."

A Jarmilka se rozkřikuje: "Řek mý mámě: ,No a co, teta, mám si dát nohu za krk?´Řekněte sám, hovoří takhle ženich?"

Zdvihám kbelíky a uznávám: "To tedy nehovoří, aspoň nemá tak hovořit."

"Tak vidíte, a to máme mít veselku. Ale já už za ním nepolezu. To všechno ta jeho máma. Ale já jí to nedaruju. Já tam jednou vletím a řeknu: ,tak tady ho máte, synáčka, strčte si ho... víte kam!´"

Zlobí se, ale to už vcházíme do jídelny, kde chlapi Jarmilku vítají: "Ty, holka, ty seš ale pěkně nasypaná. To jsi polkla tvrďák?"

Ale Jarmilka se nedá: "Jen, jděte, pacholci, jděte! Každej ze sebe dělá, že je svobodnej, a když s ním ženská trošku pohovoří, tak jí uděláte vostudu, a navíc posíláte domů anonymní dopisy, že leze za ženatejma chlapama!"

Jarmilka křičí, ale usmívá se, dokonce je potěšena. Zná je a oni zase znají ji. Chlapi ji hladí po ramenou, a ona, jak uhýbá, rozlívá polívku. Hrozí sběračkou: "No tak! Že ti dám na držku!"

— 2 —

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):

  • 13. 5. 2023