Lijavec (Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak)

NESTYDA HAUSNER

(Zdravotní scénka pro žárlivou vdovu, hypochondra a ostýchavce)

Chládek: Dobrý den.

Vdova: Posaďte se, pane Chládek!

Chládek: Vám se to řekne, vdovo Hausnerová, posaďte se. Ale mluvíte s člověkem, kterému vyoperovali páteř a dali mu místo ní bambusovou tyč.

Vdova: Tak tedy postůjte, pane Chládek.

Chládek: Budu muset. I když nějaké dlouhé stání… Mám totiž ploché nohy.

Vdova: Myslela jsem, že máte protézy.

Chládek: Mám, ale ploché.

Vdova: A co dělají vaši přátelé?

Chládek: Ale odchází to. Co zemřel váš nebožtík manžel pan Hausner, mám už jen toho Bürgera.

Vdova: Vidíte, Hausner. Ještě že jste mi připomněl. Ten si tam dopřává, nemrava. (Ukazuje dolů.)

Chládek: Tam? Já myslel, že je tam! (Ukazuje nahoru.)

Vdova: Měl tam bejt. Ale to by se nesměl na stará kolena spustit s tou flundrou. Proto ho šoupli tam. (Ukazuje dolů.)

Chládek: Jděte! A ona je tam flundra s ním? Pomozte mi ohnout ten bambus, na to bych se rád posadil. (Vdova mu pomůže usednout.)

Vdova: Proč myslíte, že tak pospíchala do hrobu? Hausner umřel pátýho a flundra šla za čtrnáct dní po něm.

Chládek: A vy myslíte, že oni spolu i tam? ( Ukazuje dolů. )

Vdova: No jo. On se s tím Hausner netají. Chcete si ho poslechnout?

Chládek: To bych rád.

Vdova: Tak dejte ruce na stůl, vyvoláme si ho.

Chládek: Funguje to i s dřevěnýma rukama?

Vdova: Jo, dřevo nevadí. Tak tiše. Hausnere! Slyšíš mě? Duchu, ozvi se!

Hausner: Nazdar, Máňo!

Vdova: Jsi tam?

Hausner: Jsem.

Vdova: Jsi tam sám?

Hausner: Kdepak sám! Je tady se mnou flundra.

Vdova: Že se nestydíš!

Hausner: To bejvalo. Zaživa. To jsem se styděl. Teď jsem nestyda.

Vdova: Dobře, Hausnere, ale já ti to oplatím. Víš, kdo je tu se mnou? Pan Chládek.

Hausner: Chládek mi nevadí. Ten má všechno dřevěný.