Dobytí severního pólu (Zdeněk Svěrák)

Hlavní postavy

Varel Fryštenský – poněkud přihlouplý mladík, který však díky své nižší inteligenci způsobí spoustu vtipných scének

Karel Němec – vůdčí typ, který se do každé situace vrhá přímo a udržuje ve své rotě disciplínu

Vojtěch Šofr – povídavý typ, který se do výpravy snaží vnést trochu optimismu svými historkami

Václav Poustka – člověk, který se snaží vnést do výpravy zábavu a trochu znalostí a aktualit

Stručný děj

Příběh vypráví o několika lidech, kteří tvoří výpravu na severní pól a při této cestě zažijí nemálo vtipných historek a příhod.

 

Vše začalo, když magistr Šofr přišel na schůzi podolských otužilců s návrhem dobýt severní pól. Nikdo se sice zprvu nepřihlásil, ale později se přihlásili tři staří mládenci Poustka, Němec a Fryštenský. Když se po dlouhých přípravách konečně vydali na výpravu, zapomněli ve vlaku míč, který, jak náčelník řekl, budou ještě potřebovat. Pomocný učitel Poustka naštěstí nezahálel a vymyslel překvapení, která by je měla rozveselit. Těmito překvapeními má být píseň a převlek.

Vydají se tedy na cestu k severnímu pólu. Během cesty je přepadne trudomyslnost, kterou nevyvrátí ani píseň učitele, ani jeho převlek tučňáka, ale až polární záře. Jednou ztratí kompas a zabloudí až do Petrohradu, ale nakonec se zase vrátí na svou cestu k severu. Kus cesty jedou na lyžích, kus zase driftují, ale nakonec se přece jen dostanou na severní pól, kde jim učitel předvede zvláštnost cesty na jih. Cestou zpět do Čech narazí na zmrzlé členy výpravy profesora McDonalda a jeho pomocníka Berana rozmrazí. Zjistí, že se nechali s profesorem zmrazit schválně, aby žili lépe. Naneštěstí ale zjistí, že byl zmrzlý jen jeden rok a profesora tedy nerozmrazí a vezmou ho s sebou. Vše končí nepřiznáním se k dosažení severního pólu, aby prvenství nepřipadlo Rakousku. Avšak když poslední žijící člen výpravy po pádu Rakouska prohlásí, že byl na severním pólu, získá akorát prodloužení pobytu v ústavu.

— 1 —

---

O knize

Námět: polární výprava

Motiv: přátelství, cestování

Postavy: náčelník Karel Němec, pomocný učitel Václav Poustka, lékárník Vojtěch Šofr, Varel Frištenský, americký Čech

Prostředí: severní pól; 5. dubna 1909; historické souvislosti

Jazykový plán: napsáno českými spisovateli; psáno jako divadelní hra; hra má ráz komedie

Postupy: postup chronologický; vztah dějových linií je rámcový; napětí graduje

Stručný děj

Cimrmanovo severské drama, plným názvem Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909 (severské drama), mělo premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera v Praze; úryvky ze hry byly použity ve filmu Nejistá sezóna. Hra je uvedena seminářem zahrnujícím tato témata:

1) Nově objevená báseň

"Školní brašnička"

Má školní brašničko, s penálem dřevěným,

s tebou jsem chodíval, zeleným osením.

V tobě sem nosíval, většinou jedničky,

k radosti tatíčka, k radosti matičky.

Učitel Voříšek, dávno již pod drnem,

choulí se v hrobečku, v kabátku chatrném.

Má školní brašničko, s penálem dřevěným,

jak se ti, Voříšku, jak se ti odměním?

Vše, cos mě naučil, předám teď národu,

semínka z brašničky, vydají úrodu.

Brukner přednáší báseň a je neustále přerušován Svěrákem. Buď přicházejí opozdilci do hlediště anebo kvůli hluku za oponou. Brukner pořád začíná od začátku a je kvůli tomu silně rozladěný. Nakonec se mu povede báseň "dopřednést".

2) Zkouška nové technické síly

Celá scénka spočívá ve zkoušce nové technické síly v divadle pana Měcháčka. Scénka je odůvodněna trémou předchozích uchazečů a poté zkažených představení. Proto se rozhodli, že budou technické síly zkoušet, aby se nestalo opět nějaké nedopatření o představení. Pana Měcháčka se ptají, kde předtím pracoval a proč chce vůbec pracovat v divadle. Nakonec se dostanou ke zkoušce. Oponu se nakonec stejně nepovede otevřít kvůli poruše. Poté nastoupí pan Kotek (zkušený technik divadla). Ten spravuje oponu a Svěrák se ho vyptává, kde dříve pracoval a proč zaměstnání opustil. Oponu se nakonec povede za určitých těžkostí zvednout. Mezitím se ale herci, i když zbytečně, přestěhují před oponu.

3) Objev arktického sněžného člověka

V této scéně mluví Ing. Hraběta. Vypráví o Cimrmanově cestě na severní pól. Přesněji řečeno o dochovaných záznamech. Najdeme zde zmínku o primitivním eskymáckém kmenu, kde vládnou ženy. Hlavním tématem této scénky ovšem je objevení sněžného člověka. Cimrman ho porovnává se sněžným mužem objeveným v Himalájích. Podle něj jsou velmi rozdílní. Rozdíl je ve výšce, pokrývce hlavy a jedné výrazné lysině na boku. Dále je Cimrmanem zjištěno, že sněžný člověk je "samosnubný", tzn. že nepotřebuje partnera k rozmnožování. Dále se u něj projevuje rozdvojení osobnosti. Díky tomuto jevu jej Cimrman pojmenoval "játy". Tento výraz později Angličané zkomolili na "yeti". Po výstupu Hraběty uvádí Svěrák další scénku.

4) Cimrmanova záhadná hra Přetržené dítě

Tato hra je kvůli svému názvu téměř nehratelná. Tento text nebyl psán Cimrmanovou rukou. Psal jej kolega Brukner. Hra je popisována jako neveselá, nehratelná, morbidní či abstraktní. Hra je plná zkomolenin a neurčitých výrazů. Za to ovšem nemůže Cimrman, ale kolega Brukner. Cimrman totiž diktoval hru sousedu Padevětovi, jenž vše zapisoval automaticky. Jelikož se Cimrman právě vrátil z výpravy ze severního pólu a byl upoután na lůžko a i mimo jiné měl velikou rýmu, zněla jeho slova úplně jinak. U nastydlého člověka proto vyzní máma jako bába. V této scéně je vše vysvětleno. Takže vyjde najevo, že hra se nejmenuje Přetržené dítě, ale Přetržené nitě. Dále je objasněno, že ve hře se nejedná o žádnou hrubost, ale pouze o starostlivost rodičů. Po skončení výstupu profesora Vondrušky uvádí Svěrák další scénku.

5) Živé obrazy Járy Cimrmana

V této scéně má hlavní slovo dr. Bořivoj Penc. Ten seznamuje přítomné v sále s živými obrazy Járy Cimrmana. Ty se rozdělují na komorní a masové. Obrazy se komponovaly za dlouhých zimních večerů, když ještě nebyla televize. Bylo jich nepřeberné množství. Vyjmenuji pouze některé: Jan Žižka těsně před tím, než mu vystřelili levé oko, vynálezci ruchadla bratranci Veverkovi, Karel Havlíček Borovský hledí smrti vstříc a na něj navazující doktor Conrad Roentgen při práci.

6) Masová scéna - škodu nezjistí, kdo se pojistí

Chystá se rekonstrukce masového obrazu. Svěrák sestavuje živý obraz za pomoci herců i obecenstva. Celá scénka se týká pojišťovny a pojištění. Jednotliví lidé dostávají své role a svá místa. Každý člověk má mít svůj výraz kvůli určité události, co se mu měla stát. Souhrnně řečeno: uprostřed obrazu stojí pojišťovací agent, nalevo na pódiu stojí muž a žena (spokojení a pojištění), napravo stojí 3 muži a tři ještě sedí na lavičce (nepojištění, naštvaní, spokojení anebo i smutní). Doprostřed živého obrazu se nakonec postaví na stoličku doktor Pence. Dr. Penc si stoupne na stoličku v plavkách a v šerpě. K tomuto řešení je nutno sáhnout, když se nenajde žádná dívka, která by se dobrovolně svlékla. A tímto končí, po krátkém působení na diváky, živý obraz.

 

Samotná hra začíná výstupem z vlaku. Všichni shromažďují věci na výpravu. Po shromáždění všech členů výpravy a shromáždění zavazadel, saní a lyží se výprava rozloučí s vlakem. Při kontrole zavazadel vyjde najevo, že lékárník zapomněl ve vlaku míč. Všichni jsou zděšeni. Míč jim měl pomoci překonat trudomyslnost, na kterou prý zemřelo 17 polárních výprav. Vše zachrání učitel, který se pochlubí kamarádům, že ve vlaku vymyslel písničku a připravil si komický převlek. Poté si všichni nandají lyže a vyrazí směr sever.

Poté co výprava vyrazí směrem k severu, zatáhne se opona a učitel vyjde před oponu. V proslovu k lidem vysvětlí, že protože je učitel, tak mu připadl úkol vést deník. Poté z něj začne předčítat. Vysvětluje se v něm, proč vyrazili všichni na severní pól. Dále následují názvy kapitol pro urychlení.

Kapitola 5. - Slavnostní překročení 70. rovnoběžky

Kapitola 6. - Frištenskému omrzly obě nohy

Kapitola 7. - Vrátíme se?

Kapitola 8. - Simulant dostal na pamětnou

Kapitola 9. - Ztratili jsme kompas

Kapitola 10. - Vlci

Kapitola 11. - Bloudíme v mlze

Kapitola 12. - Prohlídka petrohradské Ermitáže

Kapitola 13. - Další překročení 70. rovnoběžky

Kapitola 14. - Frištenský simuluje zánět slepého střeva

Kapitola 15. - Zdařilá operace

Kapitola 16. - Frištenský simuluje pooperační slabost

Kapitola 17. - Táhni a srůstej

Kapitola 18. - Konečně moře

Polární výprava právě driftuje. To znamená, že se pohybují k severu. Frištenský tomu ovšem nechce věřit a jelikož je driftování zdlouhavé, tak na členy výpravy přichází trudomyslnost. Učitel se proto rozhodne zazpívat píseň, jíž vymyslel ve vlaku. Píseň ovšem nikoho nepovzbudí. Jelikož mají všichni chmurné myšlenky a mizerné představy, rozhodnou se vyrazit domů. Učitel chce ostatní povzbudit, a proto si vezme komický převlek. Ten představuje tučňáka. Všichni si ale učitele spletou a Frištenský ve snaze zajistit přátelům jídlo učitele střelí do ruky. Lékárník učitele ošetří a všichni se chystají odejít. Náhle se ale objeví polární záře a trudomyslnost je pryč. Všichni se proto rozhodnou pokračovat. Jenom Frištenskému se moc nechce.

Všichni poté pokračují dál k severu. Výprava se potýká s různými nepříjemnostmi. Například nemají žádné jídlo. Na 87°54' severní šířky je svolána porada.

Na poradě je navrženo sníst psy. Všichni až na Frištenského debatují, jak to udělat. Frištenský nic nechápe a myslí si, že se všichni zbláznili a snaží se jim vysvětlit, že psi nemají. Nakonec Frištenský poznamená, že to vypadá, jako by chtěli sníst jeho. Všichni ho ujišťují, že ne a jdou pronést proslov na rozloučení s Frištenským. Frištenský je dojatý, protože si myslí, že jej kamarádi chválí za to, jak je šikovný. Náčelník si vezme od Frištenského sekyru. Ten chce ale odejít s ostatními, protože si myslí, že náčelník chce rozštípat saně. Jelikož se na to prý nemůže koukat, vezme saně a jde s nimi za oponu a rozsekává je tam. Ostatní se poté rozhodnou, že nechají Frištenského zmrznout. Při pokusu Frištenského přemluvit, aby se sám svlékl a zmrzl, přijdou ostatní na to, že Frištenský má husu. Přesněji housera. Frištenský dostane vynadáno a má za úkol rozdělat oheň. Všichni se poté jdou najíst a při jídle si zlepšují náladu mluvením o kamnech a teple. Frištenský oznamuje ostatním, že je zklamán tímto "zájezdem". Při této rozmluvě objeví učitel polární výpravu profesora Mac Donalda. Profesor je zmrzlý jako rampouch. Po nějaké chvíli najdou i jeho sluhu, poručíka Berana. Náčelník se rozhodne, že profesorova výprava si zaslouží dobýt severní pól. Vezmou oba dva a svážou je Frištenskému na záda.

Na další cestě je zakázáno bavit se o teple, spále, kamnech a dalších podobných věcech.

Konečně se všichni dostanou na severní pól. Všichni si "na něj" stoupnou a zkoumají dále, že vždycky od něj chodí na jih. Frištenský z věci není tolik nadšený jako ostatní a oznamuje, že má hlad. Lékárník se přidá. Ovšem v tu chvíli se náčelník přizná, že zapomněl zásoby znásobit dvěma, a proto nemají jídlo na cestu nazpátek. Frištenský navrhne, že snědí Berana. Po chvíli úvah se všichni shodnou, že když Berana neznají a když je zmrzlý, tak ho můžou sníst. Odevzdají Frištenskému hole, aby pod Beranem měli čím zatopit. Učiteli chtějí nakonec spálit i kytaru. Při poslední písničce, kterou si mohou na ní zahrát, Beran vstane a jde se jim představit. Beran je udivený, jak se jim povedlo ho rozmrazit a ptá se jich, jak to udělali. Poté se shání po profesorovi. Diví se, proč ještě není rozmrazen a chce ho dát rozmrazit. Frištenský je zásadně proti! Dál se Beran výpravy ptá, jaký je rok. Když zjistí, že byli s profesorem zmrzlí pouze rok, je zděšený. Zakáže rozmrazit profesora a chce ho nechat na severu. To mu ovšem výprava rozmluví. Prý je na severu moc rušno. Proto vezmou profesora s sebou. Všichni se seřadí a odcházejí směr jih.

Následuje doslov o prvenství Čechů o dobytí severního pólu. Ti se ovšem k prvenství nepřihlásili. Až Frištenský vyjevil lékařskému koncilu v Kosmonosech v roce 1918, jako jediný žijící člen výpravy, pravdu o jejich prvenství. Tím si vysloužil dalších 10 let pobytu v ústavu.

Scéna se znovu ozáří. Všichni účinkující pózují v živém obraze Dobytí severního pólu. Náčelník drží nad nimi na žerdi českou vlajku.

— 2 —

---

Dobytí severního pólu je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž velký český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera v Praze. Úryvky ze hry byly použity ve filmu Nejistá sezóna.

Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, je i severské drama Dobytí severního pólu složeno ze dvou částí - série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě činohry Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5.dubna 1909.

Tato hra je uvozena následujícími referáty (v závorce je název postavy, kterou zpravidla příslušný přednášející ztvárňuje po přestávce):

• Nově objevená báseň - recitace básně "Školní brašnička" (Lékárník Šofr)
• Zkouška nové technické síly (Učitel Poustka)
• Objev arktického sněžného člověka (Varel Frištenský)
• Cimrmanova záhadná hra Přetržené dítě (Americký Čech)
• Živé obrazy Járy Cimrmana - rekonstrukce několika živých obrazů (Náčelník Karel Němec)
• Masová scéna "Škodu nezjistí, kdo se pojistí" - rekonstrukce živého obrazu (Václav Poustka)

Následuje vlastní hra, která vypráví o skupince českých otužilců, kteří se rozhodnou pro cestu na severní pól. Vedoucím výpravy je Karel Němec, jejími členy pak pomocný učitel Václav Poustka, lékárník Vojtěch Šofr a Varel Frištenský (bratr Gustava Frištenského), jenž díky své síle nahrazuje dobrodruhům psí spřežení. Hru doprovázejí citace z učitelova deníku. Po mnoha útrapách, bojích s trudnomyslností (zazní píseň "Polární noc") a na pokraji smrti hladem, se otužilci nakonec na severní točnu dostávají dne 5. dubna 1909, tedy den před Robertem Pearym. Cestou nacházejí také zmrzlá těla dvou členů polární výpravy profesora McDonalda. Hra končí živým obrazem "Češi na severním pólu", který Jára Cimrman vytvořil pro ples branických ledařů.

Hlavní postavy

• Náčelník Karel Němec : zodpovědný vůdce
• Lékárník Vojtěch Šofr : má neustálé všetečné připomínky (pravdivé) asi jako jediný normálně přemýšlí.. výprava byla jeho nápad.
• Pomocný učitel Václav Poustka : vede deník výpravy, je podlézavý a chová se hrozně důležitě.
• Varel Vrištejnský : jede místo smečky psů (má táhnout saně) Je velmi silný, ale ne příliš bystrý.
• Americký Čech (Jiří Beran) : pomocník profesora MacDonalda. Oba zamrzli při výpravě rok předtím.

— 3 —

---

Ukázky z knihy

NÁČELNÍK: Pánové! Hrozí nám smrt hladem. Přemýšlel jsem o tom celou noc a nevidím jiné východisko. Navrhuji sníst psy.

UČITEL: Psy?

LÉKÁRNÍK: Vždyť mi přece žádné psy ... Aha, už rozumím!

FRIŠTĚNSKÝ: Jaký psy?

UČITEL: Je to smutné, když člověk musí vztáhnout ruku na svého přítele, ale asi skutečně nebude jiné východisko.

LÉKÁRNÍK: A bylo by možná lepší nesníst je všechny najednou. Jíst je po částech. Víte, aby byl zbytek spřežení schopen tahu.

FRIŠTENSKÝ: Co to tady blábolíte? Vy snad máte vidiny nebo co. Kde vidíte jaký psy?

NÁČELNÍK: S tím nesouhlasím. Když utratit, tak najednou. A hned. Dřív než zhubnou.

Po další rozmluvě:

FRIŠTENSKÝ: Ne, počkejte, o spaní se teď nebudeme bavit, já spím dobře, ale teď mě něco napadlo. Je to taková hloupost. Možná se vás to dotkne, ale ono to vypadá ... můžu to říct?

NÁČELNÍK: Vypovídej se, Frištenský.

FRIŠTENSKÝ: No, víte, když vy říkáte, že jako sníte psy, a žádný psi tady nejsou, jestli tím nemyslíte - neurazíte se? Ono to totiž vypadá, jako byste chtěli sníst mě. Že jo?

— 4 —

---

Deník – čte Pomocný učitel Václav Poustka

Jako učiteli mi připadl úkol vést deník naší výpravy… Přečtu vám názvy jednotlivých kapitol.

• Slavnostní překročení 70té rovnoběžky
• Frištenskému omrzly obě nohy
• Vrátíme se?
• Simulant dostal na pamětnou
• Vlci
• Ztratili jsme kompas
• Bloudíme v mlze
• Prohlídka Petrohradské ermitáže
• Další slavnostní překročení 70 rovnoběžky
• Frištenský simuluje zánět slepého
• Zdařilá operace
• Frištenský simuluje pooperační slabost
• Táhni a srůstej
• Konečně moře

— 5 —

---

Náčelník: Pánové, hrozí nám smrt hladem. Přemýšlel jsem o tom celou noc a nevidím jiné východisko. Navrhuju sníst psy.

Pomocný učitel: Promiň, promiň náčelníku ale říkal jsi psy?

Lékárník: Ale Karle vždyť my přece žádné psy….Jo aha už rozumím

Frištenský: Jaký psy?

Pomocný učitel: Asi opravdu nebude jiné východisko…

Lékárník: Bylo by dobré nesníst je všechny najednou, aby byl zbytek spřežení schopen tahu…

Frištenský: Coto…Co to tady blábolíte? Jaký psy? Vy snad máte halucinace!

Náčelník: S tím nesouhlasím…

Frištenský: Vidíte…

Náčelník: Když utratit, tak všechny najednou, nebo nám zhubnou

Frištenský: A už je to tady, zešíleli….Pánové vzpamatujte se, vždyť vy jste chtěli vzít psy ale já jsem vám to rozmluvil, říkal jsem vemte radši mne, utáhnu saně, můžu také naštípat dříví jsem říkal. A pořád jsem ještě silnej.

Náčelník: No právě, já bych to neodkládal…

Frištenský: Jo kdybychom ty psy měli, tak bych rozuměl že by se dali sníst, ale když máte místo psů mě! … Náčelníku cos to navrhoval???

Náčelník: Sníst psy…

Frištenský: I když je nemáme?

Náčelník: I když je nemáme…

Frištenský: Vy všichni co jste tady tomu rozumíte???

Pomocný učitel & lékárník: Ano rozumíme…

Frištenský: Já teda ne…

Lékárník: Bude to možná lepší Varle

Pomocný učitel: Mno koukni Varle tady lékárník ti dá nějaké prášky, ty usneš…

Frištenský: No počkej počkej já spím dobře… Ale mě teď něco napadlo…. Je to taková hloupost…Nebudete se zlobit když to řeknu? Mno mě napadlo, že byste chtěli sníst mě!!! 😀 Nezlobíte se že jsem to řekl že ne..?

Lékárník: No kdo by se na tebe zlobil v takovéhle chvíli.

Pomocný učitel: No já myslím náčelníku že by bylo vhodné pochválit, zhodnotit apod.

— 6 —

---

Pomocný učitel: A je to tady kamarádi, jsme na severním pólu.

Náčelník: Takže česká polární výpravo, NAZDAR

Všichni: ZDAR

Pomocný učitel: Tak kamarádi teď bych vás chtěl upozornit na jednu zvláštnost. Lékárníku udělej mi prosím značku na severním pólu. Tak teď se koukejte… Jdu na sever, normálně jdu na sever….A už jdu na jih!... Jdu na sever, a na jih!

Náčelník: Ale Vašku tohle není možný…

Pomocný učitel: Tak jestli mi nevěříš tak si to vyzkoušej…

Lékárník: Tak to zkusím já… NOJÓÓÓÓ….NOJÓÓÓ… Teda kamarádi stálo to za to…

Frištenský: No já tomu možná nerozumim! Ale za sebe bych řekl že tu nic moc extra nevidim…Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…

Náčelník: Ale varle prosíme to se vůbec nedá srovnat!

Frištenský: No jakto, tam byly skály pískovcový, občerstvení…Co je tady? Prd…

— 7 —