Celá e-kniha Dobytí severního pólu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Obraz 5
(Učitel jde v čele, hlavu zakloněnou, jak sleduje hvězdy.)
UČITEL: Ještě dál, ještě kousek… (Zkusí krok vpravo, krok vlevo, až najde přesné místo.) Tady je to! Polárka je přímo v nadhlavníku. Přátelé, teď stojím přesně v místě, kde zemská osa protíná povrch naší planety. Severní pól je dobyt!
LÉKÁRNÍK: Ukaž, pusť mě tam taky!
FRIŠTENSKÝ: Teď já! Teď já!
UČITEL: Tak, a teď tam pusťte náčelníka.
(Náčelník si stoupne na severní pól.)
NÁČELNÍK: Přátelé, kamarádi, bratři! Po měsících útrap a strádání nadešla konečně vytoužená chvíle, kdy na tomto nejsevernějším bodě naší zeměkoule stanul Čech. Je to sice poněkud zkaleno tím, že jsem Němec. Ale jen jménem. Srdcem, hlavou i těmato nohama jsem Čech.
FRIŠTENSKÝ (napovídá): A rukama taky, Karle…
NÁČELNÍK (odbude ho mávnutím ruky): Jsme to my, pražští otužilci, kteří jsme stanuli na vysněném místě všech otužilců světa.
LÉKÁRNÍK: Karle, zkrať to, je tu zima.
NÁČELNÍK: Není pro muže hanbou, když zde, v místě věčného mrazu, uroní kroupu. Nechť tedy do rachotu našich slzí zazní naše sokolské „Nazdar!“
VŠICHNI: Zdar!
UČITEL: A teď vás musím, přátelé, upozornit na jednu zeměpisnou zajímavost. Jestliže se postavím k náčelníkovi a půjdu od něho kterýmkoli směrem, půjdu vždycky na jih.
LÉKÁRNÍK: Ne!
UČITEL: No jo! Podívejte se! (Postaví se k náčelníkovi a vykročí.) Jdu na jih.
(Vrátí se a vydá se jiným směrem.) A teď jdu zase na jih. A teď – zase na jih.
LÉKÁRNÍK: To je neuvěřitelné!
UČITEL: To ještě nic není. Frištenský, postav se zády k náčelníkovi. A teď vykročte oba vpřed.
(Náčelník a Frištenský kráčejí od sebe.) Vidíte? Oba jdou na jih!
LÉKÁRNÍK: To jsou věci!
UČITEL: A to nejlepší jsem si nechal na konec. Teď něco uvidíte! Vojtěchu, udělej na pólu značku a ustup stranou. (Stane se. Učitel vykročí směrem ke značce.) Podívejte se – jdu na sever (překročí značku a pokračuje v chůzi), a teď jdu na jih! A zpátky: na sever, a na jih.
LÉKÁRNÍK: To není možné!
UČITEL: Můžeš si to zkusit.
LÉKÁRNÍK: To jsem tedy zvědav. (Vykročí k pólu a v okamžiku, kdy ho překračuje, rozjasní tvář.) No jo!!! Kamarádi! To stálo za to. Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!
FRIŠTENSKÝ: Já tomu možná nerozumím, ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím. Když to srovnám třeba s tím výletem na Kokořín…
LÉKÁRNÍK: Prosím tě, to se přece vůbec nedá srovnávat!
FRIŠTENSKÝ: No ne, aspoň tam byly ty skály pískovcový, občerstvení… Co je tady? Prd.
LÉKÁRNÍK: Mlč radši, buď tak hodný. To je přece zážitek na celý život. Já si to musím ještě jednou zkusit. (Jde přes pól.) Na sever… na jih. To je nádhera! To nikde jinde na světě nezažiješ.
UČITEL: Tak pozor, ještě bys to mohl zažít na jižním pólu. Ovšem obráceně.
FRIŠTENSKÝ: Hlavou dolů.
LÉKÁRNÍK: Tohle až budu vyprávět magistru Boučkovi. Už ho slyším, jak říká: Ech, ty tvoje bulíky! Už je mám zase na nose.
FRIŠTENSKÝ: Já mám hlad.
UČITEL: Prosím tě, jak můžeš v takovéhle chvíli myslet na jídlo? Já jsem tak plný dojmů… Ty ne, Vojtěchu?
LÉKÁRNÍK: Ano, já jsem také plný dojmů, ovšem něco malého by se do mě vešlo.
NÁČELNÍK: Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli.
UČITEL: Jak to? Železnou zásobu jsme přece měli na cestu zpátky.
NÁČELNÍK: To jsem vám chtěl právě říct, abyste si na to dali pozor, kdybyste někdy plánovali nějakou takovou cestu, aby se vám nestalo, jako nám teďko, že já jsem ty zásoby přesně propočet a pořád jsem si říkal, až to sečteš, nezapomeň to znásobit dvěma. A v tom zmatku, jak jsme balili a vy jste mi do toho pořád mluvili, tak jsem na to zapomněl. Takže vypočtený to bylo správně, ale falíruje nám v tom jenom to násobení. To jen tak pro příště.
UČITEL: Ano, příště si na to dáme pozor, ale teď, náčelníku, jestli tomu rozumím, nemáme vůbec nic k jídlu?
NÁČELNÍK: No, vždyť to říkám. Krát dvě to mělo bejt. Ty tomu nerozumíš, nebo co? To jsou otázky…
FRIŠTENSKÝ: Víte co? Sníme Berana.
LÉKÁRNÍK: Ty máš berana? To je na…
