Blaník (Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak)

DEFENESTRACE

Dr. Bořivoj Penc:

Když se Cimrman zamýšlel nad českými dějinami, upozornil na jeden zajímavý jev: velké evropské události za časté počínají v Čechách, konkrétně v Praze, a zpravidla takzvanou defenestrací. První pražská defenestrace zahájila revoluční bouře husitské a tím i celoevropskou reformaci, druhá defenestrace v 17. století strhla náš kontinent do víru třicetileté války.

Jak je pro Cimrmana příznačné, podrobil pojem defenestrace důkladnému zkoumání. Ve své práci Die Fensterpolitik píše: „Defenestrací se obecně míní vyhození jedné nebo více osob z místnosti oknem ven. Není to však přesné. Ne každé vyhození z okna je defenestrací. Dojde-li k němu například při manželské hádce nebo v závěrečné fázi taneční zábavy, pak se o defenestraci v pravém slova smyslu nejedná. Osoby oknem prohazované musí zastávat nějakou význačnější veřejnou funkci.“

Cimrman upozornil, že tento český národní zvyk – vyhazovat funkcionáře oknem – zanechal stopy i v jazyce. Říkáme: dostal vyhazov, vyhodili ho z funkce, vyletěl, i když o žádný doslovný let z úřadovny na ulici nejde. Položil si také otázku, proč se naši předkové zbavovali nepohodlných činitelů raději oknem než dveřmi. Podle něho tu zřejmě zapůsobila letitá zkušenost pregnantně vyjádřená příslovím „Vyhodíš-li ho dveřmi, vrátí se ti oknem“. Obráceným postupem, tedy defenestrací, se nebezpečí návratu do funkce minimalizuje. Ovšem jen za předpokladu, že je budova dostatečně vysoká.

Zdařilou defenestraci lze proto provádět jen v urbanisticky vyspělých zemích.

Ale ani zde nemusí být výsledek vždy stoprocentní. Za dokonalou považoval Cimrman defenestraci první: vyhození pražských konšelů z novoměstské radnice, pod jejímiž okny byla nejen tvrdá dlažba, ale i hroty sudlic a kopí ozbrojeného davu. Druhá však doplatila na ekologickou zaostalost Prahy 17. století. Pod okny královského hradu se po léta vrstvily nejen odpadky z kuchyně, ale toto smetiště sloužilo i pro pravidelnou skartaci státních spisů. Nebylo tedy divu, že místodržící Slavata a Matinic vyvázli bez vážnějšího zranění, čímž celé defenestraci ubrali na efektu a diváky vysloveně zklamali.

Zaostalým zemím, kde se prakticky nevyskytují patrové budovy, Cimrman defenestrace nedoporučoval. Poukázal např. na fiasko, kterým skončil pokus o vyhození prezidenta afrického státu Namang-Baty z okna jeho slaměné vládní chýše. Jakýkoli smysl postrádají i defenestrace v jurtách. Zvláštní kapitolu věnuje Cimrman defenestračním pokusům v zemljankách. Klasická zemljanka bez oken nepřichází samozřejmě v úvahu. Ovšem luxusní zemljanky prominentů se stropními okny defenestrace v zásadě umožňují. Ale je tu jiná potíž: defenestrovaný funkcionář se po několika vteřinách vrací na své místo.

O další referát prosím teď doktora Svěráka.