BLANÍK
(Jevištní podoba českého mýtu)
Osoby:
RYTÍŘ HYNEK Z MICHLE, přednosta svatováclavské kanceláře
RYTÍŘ SMYL FLEK Z NOHAVIC, kronikář
VEVERKA Z BITÝŠKY, velitel 2. jízdní od Lipan
JOSEF BOHUSLAV CHVOJKA, učitel dějepisu
ŠLUPKA, zřízenec
JESKYŇKA
(Otevře se opona. Šerá sluj v nitru hory. Kamenný nábytek je ozářen sporým svitem olejové lampy. Z reproduktoru zazní recitátorův hlas.)
VYPRAVĚČ:
Nad řekou Blanicí tyčí se hora,
chudé tam políčko sedláček orá.
Hlouběji zatlačil do země radlici,
kov na kov narazil, vyoral přilbici.
Tak pověst nelhala! Jsou tam a čekají.
Děti mé, neplačte, nezoufej, můj kraji!
Ruce pryč, cizáku, zde domov tvůj není!
Z hory se ozývá zlověstné dunění…
(Zvolna se rozsvítí. Rozeznáváme tři postavy: Dvě spí u kamenného stolu vsedě, jak to známe z ilustrací, třetí se choulí na podlaze. Od stropu visí konopný provaz. Ve stěně nad hromadou dělových koulí je vetknut železný držák se zvoncem. Když se obecenstvo rozkouká, zvonec se slabě rozezní.)
ŠLUPKA (leží na zemi, probudí se): Hej, páni rytíři! Něco se děje! (Spáči nereagují, a tak jimi po řadě zatřese.) Pane Hynku, zvonec! Pane Smyle! Vypadá to na něco většího.
HYNEK: Co je? (Zívá, jako když vyje šakal.)
ŠLUPKA: Celá hora se chvěje. Tak abych vyrazil, ne?
HYNEK: Počkej, počkej. Bůhvíco se ti zdálo.
ŠLUPKA: Poslouchejte, pane Hynku… (Zvonec znovu zaklinká.)
SMYL: Má pravdu. A zní to dost silně. (Také si řádně zívne.)
ŠLUPKA: Tak já běžím. (Hodí si přes rameno vak.)
HYNEK: Pomalu, Šlupko, pomalu. Vis, co máš dělat?
ŠLUPKA: Vím, pane přednosto, vždyť tam nejdu prvně.
SMYL: A jak se něco dozvíš, hned se vrať.
ŠLUPKA: Zajdu do hospody, poslechnu si cvrkot a mažu zpátky.
SMYL: Ale zajímej se jen o podstatné věci. Abych tu zase nezapisoval takové prkotiny jako posledně, že pijou kafe nebo že vynalezli cvikr…
ŠLUPKA: Rozumím, rozumím, jen ty důležitý věci, pohyby vojsk, prolévání krve, Braniboři v Čechách, Turci na Moravě a tak dále… Už můžu jít?
HYNEK: Jdi.
(Šlupka chutě odkvačí. Hynek se Smylem ještě chvilku dvojhlasně zívají.)
HYNEK: Probudím vojsko. Přilbici! (Smyl mu ji podá, Hynek si ji nasadí.)
Pucvol!
(Smyl mu podá dva chomáče cupaniny a Hynek si je nacpe mezi uši a přilbici.)
Řekni něco.
SMYL: Co?
HYNEK: Co… to je jedno. Jde o to, jestli tě slyším.
SMYL: Tak třeba… nebo… Když mě nic nenapadá.
HYNEK: Tak řekni… já nevím… bože můj, máme tolik slov… Jakýkoli slovo řekni.
SMYL: Těžký slovo?
HYNEK: No, třeba.
SMYL: Olovo.
HYNEK: To je špatný. Slyším. (Přidá pod přilbu další chuchvalce.) Jiný slovo řekni.
SMYL: Kráva.
HYNEK: Pořád slyším. (Přidá cupaniny.)
SMYL: Tetřev hlušec. (Hynek nereaguje.) Tetřev hlušec. Tetřev hlušec. Jak mě slyšíte?
HYNEK: Je to dobrý, neslyším.
SMYL: Opravdu neslyšíte?
HYNEK: Říkáš něco?
SMYL: Blboune blbá, hluchá, nadřízená…
HYNEK: Prima! Ani slovo neslyším. Jdeme na to. (Ve skalní stěně jsou tři otvory zakryté dřevěnými poklopy. Hynek jeden otevře a zavolá do hlubin hory.) Vojsko z Moravského pole, vojsko z pole, vojsko! Probuďte se a buďte pohotově.
(Z poklopu se začne ozývat zívání, Hynek nechá poklop odkrytý a zavolá do druhého, pak do třetího.) Vojsko z lipanské pláně, vojsko z pláně, vojsko! Probuďte se a buďte pohotově. Vojsko z Bílé hory, vojsko z hory, vojsko! Tak pohyb, pohyb, vstáváme!
(Zívání ze všech tří otvorů sílí, až propukne v neuvěřitelnou zívací vřavu. Hynek, jehož uši jsou dobře chráněny přilbou, se zeptá Smyla:) Už jsou vzhůru? Můžu to zavřít?
(Smyl mu gesty naznačí, že ano, a Hynek tedy otvory přiklopí. Hluk ztichne. Hynek odloží přilbu a ucpávky.)
SMYL: Jako hyeny.
HYNEK: A to sedíš hodný kus od toho. Já jim koukám rovnou do chřtánů. Hrozný. Nezapomněli jsme na nic?
SMYL: Podívám se do knih. (Začne listovat v knize.) Už to mám. Velký malér, pane přednosto. Druhá jízdní ód Lipan je bez velitele.
HYNEK: Jak to?
SMYL: Veverka z Bitýšky je v šatlavě.
HYNEK: Prosím tě, proč? Já to všechno zaspal.
SMYL (zalistuje v knize): Veverka z Bi…
