Švadrona se vrátila do Gallaly s lordem Najou v čele. Další v pořadí přijel vůz s částečně balzamovaným tělem faraóna. Na břehu sodného jezera Waifra nechal lékař královo tělo vyložit a provedl tradiční řez na boku, kterým vyňal vnitřnosti. Žaludek a střeva propláchl vodou z jezera. Potom všecky orgány naplnil bílými krystalky odpařené sody z břehu a uložil je do kameninových nádob na víno. Když naplnil solí i tělní dutiny, obalil tělo plátěnými obvazy máčenými v sodném roztoku. Po příjezdu do Théb ho odvezou do faraonova pohřebního chrámu, kde se ho ujmou kněží a balzamovači a budou ho po sedmdesát dnů připravovat k pohřbu. Naja litoval každé minuty strávené na cestě. Chtěl se vrátit do Théb dřív, aby ho zpráva o králově smrti nepředběhla. Přesto nelitoval drahocenného času a před branami zničeného města instruoval velitele svých jednotek, kteří měli za úkol najít prince.
„Pročesejte všechny cesty, které vedou na východ. Ten eunuch je starý mazaný pták, který bude své stopy zametat, ale vy ho musíte vyčenichat,“ přikazoval. „U oáz Satam a Lakara leží vesnice. Vyslechněte jejich obyvatele, a bude-li třeba, použijte biče i žhavého železa, abyste se přesvědčili, že nic nezatajují. Prohledejte všechna místa v divočině, která by mohla sloužit za úkryt, a přivezte prince i eunucha. Ručíte mi za to hlavou.“
Velitelé doplnili měchy vodou, a když byli připraveni odjet se svými oddíly do pouště, Naja je zdržel posledním příkazem. Z jeho hlasu a divokých žlutých očí vyčetli, že jde o nejvážnější příkaz ze všech, jehož neuposlechnutí znamená smrt. „Až prince Nefera najdete, přivedete ho ke mně. Nesmíte ho předat nikomu jinému.“
jednotky s sebou vezly núbijské zvědy, černé otroky z divokých jižních krajů, kteří se dobře vyznali ve stopování lidí i zvířat. Klusali před vozy rozvinutými po krajině a lord Naja promarnil dalších pár minut, když je pohledem vyprovázel. Jeho jásavou náladu kalila úzkost. Věděl, že starý eunuch je mistr tajemných sil a že vlastní úžasnou moc. Jestli existuje nějaký člověk, který by mě mohl zastavit, pomyslel si, pak je to on. Nejraději bych toho fakana s eunuchem hledal sám a neposílal proti čarodějovým uskokům své podřízené, uvažoval Naja. Jenže můj osud mě volá do Théb a já si nemůžu dovolit další otálení.
Rozběhl se ke svému vozu a sám se chopil opratí. „Kupředu!“ vykřikl a sevřenou pěstí vydal rozkaz k jízdě. „Kupředu k Thébám!“
Hnali koně tvrdě, a když pádili dolů z východních kopců na široké záplavové roviny u řeky, kůže na bocích koní vyschla doběla a oči jim zdivočely.
Naja uvolnil z armády ležící před Abnubem jen Ptahovu gardu. Přesvědčil faraóna, aby zbytek nechal na místě jako strategickou rezervu, která se vrhne do průlomu, případně zabrání Hyksósům v protiútoku, kdyby jejich akce neuspěla. Ptahova garda byla Najova speciální jednotka a její velitelé mu byli zavázáni přísahou. Poslušní jeho tajného příkazu, stáhli se od Abnubu a čekali u oázy Boss, několik mil cesty od Théb.
Gardové hlídky spatřily prach zvířený blížícími se vozy a připravili si zbraně. Plukovník Asmor se svými podřízenými veliteli vyjel Najovi vstříc v plné zbroji a celá garda vytáhla za ním.
„Plukovníku Asmore!“ zdravil ho Naja ze svého vozu. „Vezu do Théb strašnou zprávu. Faraóna zabil hyksóský šíp.“
„Lorde Najo, jsem připraven splnit vaše rozkazy.“
„Egypt je dítětem bez otce.“ Naja zarazil spřežení před frontou válečníků v lesklé zbroji s helmicemi ozdobenými chocholy peří a zvýšil hlas, aby ho dobře slyšely i zadní řady. „Princ Nefer je ještě dítě neschopné vlády. Egypt zoufale potřebuje regenta, který by ho vedl, jinak Hyksós využije současného bezvládí.“ Naja se odmlčel a významně pohlédl na plukovníka Asmora. Asmor pozvedl mírně bradu na důkaz, že chápe důvěru, kterou ho Naja poctil. Kromě toho mu slíbil odměnu, o které se mu nikdy ani nezdálo.
Naja znovu zvýšil hlas a vykřikl: „Jestliže faraón padl v bitvě, má armáda právo zvolit regenta v poli.“ Zmlkl a stál s pěstí na hrudi a s kopím v ruce.
Asmor vykro…
