Královské lodi doprovázené dvěma galérami s Asmorovovými muži trvala cesta do Busiris dva dny. Přistáli u pláže pod zdmi chrámu, kde už na ně čekali kněží. Vítali regenta palmovými ratolestmi a pálili myrhu. Zvěst o regentově oblibě příjemných vůní se už rozšířila po celé zemi.
Ukázali jim příbytky, které pro vzácnou návštěvu připravili. Než se Naja vykoupal, navoněl a občerstvil ovocem a šerbetem, Taita s veleknězem navštívili svatyni, kde stařec obětoval velkému bohu Osirisovi. Na Taitův pokyn ho velekněz opustil, aby se mohl připravit. Lord Naja nikdy nebyl svědkem rituálu návštěvy labyrintů; ostatně nebylo mnoho smrtelníků, kterým se to podařilo. Taita pro něj připravil dojemnou scénu, ale podstoupit skutečnou strastiplnou cestu do budoucnosti nemínil.
Po západu slunce pozval velekněz Naju na banket. Na jeho počest se podávalo proslulé víno z chrámových vinic. Právě zde v Busiris zavedl bůh pěstování vinné révy v Egyptě. Když lahodné víno pozvedlo náladu regenta i společnosti, kněží přehráli pár výjevů ze života velkého boha. Herci v roli Osirise měnili barvu pleti: bílou jako obvazy mumie, černou coby symbol říše mrtvých a červenou v roli boha odplaty. Ve všech obměnách bůh držel odznaky vladaře berlu a cep, a nohy měl stále u sebe, jako mívají mrtví. V závěrečném aktu mu tvář obarvili na zeleno. Zelená barva symbolizovala vztah Osirise k přírodě. Stejně jako zrna prosa durha, která představovala život a potravu, byl Osiris pochován do země symbolizující smrt. V temnotách podsvětí vzklíčil jako prosné zrno, aby se znovu vynořil v úžasném cyklu věčného života.
Po závěrečném výstupu velekněz odříkal mocná jména Osirisova: „Oko noci“, „Nekonečný blahobyt“, „Syn Geba“ a „Wennefer, dokonalý v majestátu“.
V kouři páleného kadidla a za zvuků gongu a bubnu kněží odrecitovali epickou báseň o souboji dobra a zla. Legenda popisovala, jak závistivý Seth svého sourozence, ctnostného Osirise, zamkl do truhlice a hodil do Nilu. Když bratrovo mrtvé tělo řeka vyplavila na břeh, Seth ho rozsekal na kusy, které ukryl na různých místech. V Busiris skryl páteř djet svatý pilíř. Jejich sestra Isis vyhledala všecky části bratrova těla a znovu je složila. Pak s Osirisem souložila, a když byli jedno tělo, větrem svých křídel mu vrátila dech.
Ještě před půlnocí regent Egypta dopil džbán opojného vína a dostal se do nálady plné nedočkavosti. Když otvorem ve střeše chrámu dopadl stříbrný paprsek kulatého měsíce na dlaždice a pomalu se pohyboval k zavřeným dveřím svatyně, kněží se na pokyn představeného zvedli a odešli. Taita s Najou osaměli.
Zpěv kněží dozněl a v prostorách chrámu nastalo tísnivé ticho. Taita vzal regenta za ruku a vedl ho přes chrámovou loď osvětlenou měsícem. Dveře svatyně se před nimi samy otevřely a ruka lorda Naji v Taitově dlani se začala chvět. Možná by se i vrátil, kdyby ho mág nevtáhl dovnitř.
Svatyni osvětlovaly čtyři koše se žhavým dřevěným uhlím, umístěné v rozích místnosti, a uprostřed dlážděné podlahy stála stolička. Taita vybídl Naju, aby se na ni posadil. Sotva uposlechl, dveře se samy od sebe zavřely. Naja na ně ustrašeně zíral a už už chtěl vstát, ale Taitova ruka ho zastavila. „Nesmíš se pohnout, ať uvidíš nebo uslyšíš cokoliv. Jestli je ti život milý, nedělej nic a nic neříkej.“
Taita odešel důstojným krokem k obří soše boha a zvedl ruce, ve kterých se mu z ničeho nic zjevil zlatý kalich. Zvedl ho do výše a požádal Osirise, aby jeho obsah požehnal. Pak se vrátil k Najovi a donutil ho kalich vypít. Medově hustá tekutina chutnala jako drcené mandle a voněla po houbách a růžových plátcích. Sotva regent dopil, na Taitovo zatleskání kalich zmizel.
Před tváří vyděšeného regenta Taita vztáhl ruce a zase je stáhl. Ty tajemné pohyby opakoval tak dlouho, až se v jeho spojených dlaních objevily labyrinty Ammon Ra. Taita Naju vyzval, aby kotoučky ze slonoviny podržel, a sám začal vzývat boha Ammon Ra. „Veliký ve světle a ohni, divoký v božském majestátu, sestup a vyslyš naše prosby.“
Jak se zpocenému Najovi…
