„Ve jménu všeho, co je nám svaté, copak nám nikdo nemohl dát vědět, že se von Richthofen vrátil do našeho sektoru?“ řval Michael na adjutanta eskadry. „Copak v téhle armádě není, hergot himl, žádná výzvědná služba? Ty kancelářské krysy na divizi jsou odpovědné za vraždu Andrewa a šesti dalších mužů, které jsme dneska ztratili!“
„To je vážně nespravedlivé, starouši,“ zamumlal adjutant a bafal z dýmky. „Víš, jak tenhle von Richthofen pracuje. Tuhle píchni, támhle bodni a uleť, však víš.“
Von Richthofen si vypracoval svou strategii: naložil své letadlo na otevřený náklaďák a jezdil od jedné jednotky jagdstaffelu k druhé, po celé délce fronty. Objevoval se náhle, spolu se svými šedesáti útočnými piloty, pokaždé tam, kde byl nejméně očekáván, masakroval nepřipravené spojenecké letce pár dní nebo týden a pak se zase přestěhoval.
„Volal jsem na divizi hned, jak první z našich letadel přistálo, a oni sami zrovna dostali zprávu od výzvědné služby. Myslí si, že von Richthofen se s tím svým cirkusem dočasně utábořil na starém nouzovém letišti jižně od Douai –“
„To nám teď hrozně pomůže, když je Andrew mrtvý.“
Když to Michael řekl, konečně na něj dolehla ta nesmírnost a začaly se mu třást ruce. Cítil, jak mu na líci pocukává nerv. Musel se odvrátit k okénku domku, který adjutant používal jako kancelář eskadry. Adjutant za ním nepromluvil, dával Michaelovi čas, aby se sebral.
„Staré nouzové letiště v Douai – „ Michael strčil ruce do kapes, aby je udržel v klidu, a násilím odpoutal myšlenky od vzpomínek na Andrewa k úvahám o technických aspektech věci, „ – ty nové okopy pro děla, která museli přestěhovat, aby střežila von Richthofenův jagdstaffel.“
„Michaeli, velíš eskadře – aspoň dočasně, dokud to divize nepotvrdí nebo neustanoví jiného velitele.“
Michael se otočil nazpátek, ruce stále v kapsách, a přikývl, ještě nevěřil svému hlasu.
„Budeš muset udělat nový rozpis služeb,“ naléhal laskavě adjutant a Michael zlehka potřásl hlavou, jako by si ji chtěl pročistit.
„Nemůžeme posílat eskadru jinak než v plné síle,“ řekl, „dokud tady bude ten cirkus. Což znamená, že nemůžeme zajistit kompletní krytí vymezeného sektoru po celý den.“
Adjutant přikývl na souhlas. Bylo jasné, že vyslat jednotlivé letky by byla sebevražda.
„Jakou máme operační sílu?“ otázal se Michael.
„Momentálně osm – čtyři stroje jsou zle rozstřílené. Když to takhle půjde dál, mám obavu, že duben nebude stát za nic.“
„Dobrá,“ kývl Michael. „Překopeme starý rozpis. Dneska už můžeme letět jen dvě hlídky. Všech osm letadel. V poledne a za soumraku. Pokud to jen půjde, ať do toho nejdou nováčci.“
Adjutant si dělal poznámky. Jak se Michael soustředil na své nové povinnosti, přestaly se mu ruce třást a mrtvolně šedý odstín v obličeji vymizel.
„Zatelefonuj na divizi a upozorni je, že nebudeme schopni důkladně pokrýt sektor. Zeptej se jich, kdy můžeme čekat posily. Pověz jim, že přestěhovali přibližně šest nových baterií na – „ Michael přečetl souřadnice ze svých poznámek, „ – a taky jim řekni, že jsem si všiml konstrukčních úprav na albatrosech z cirkusu.“ Vysvětlil přemístění chladiče. „Pověz jim, že podle mého odhadu mají bosové ve von Richthofenově jagdstaffelu těch nových albatrosů asi šedesát. Až to všechno uděláš, zavolej mě a vypracujeme nový rozpis, ale upozorni kluky, že v poledne bude schůze eskadry. Teď se potřebuju oholit a vykoupat.“
Bylo milosrdné, že po zbytek dne neměl Michael čas dumat nad Andrewovou smrtí. Letěl s oběma hlídkami zdecimované eskadry, a ačkoliv jim všem rozechvívalo nervy vědomí, že mají v sektoru německý cirkus, byly hlídky naprosto klidné. Neuviděli ani jediný nepřátelský stroj.
Když naposled přistáli za soumraku, odnesl Michael láhev rumu Mácovi a jeho mechanikům, kteří pracovali při světle lucerny na poškozených SE 5 a strávil s nimi hodinu. Povzbuzoval je, protože se všech zmocnila úzkost a deprese z dnešních ztrát – zvláště ze smrti Andrewa, kterého všichni obdivovali a zbožňovali jako hrdinu.
„Byl dobrej.“ Mac, ruce černé…
