Hadice se stáčela dolů dozelena a oni ji následovali, držíce se za ruce.Tracey byla stále trošku nervózní. Tohle nebylo Středozemní moře, teple modré přátelské objetí vody, které vítalo potápěče - to byl divoký Atlantik, studeně výhrůžný, zelený a nezkrocený. Děsilo ji to, ale Johnnyho ruka jí dodávala jistotu. Ventily potápěčských přístrojů opakovaně kovově hvízdaly pří každém jejich vdechu a výdechu, ledové praménky a říčky stále nepřestávaly hledat cestu do manžet a za krk Traceyina gumového obleku. Šedesát stop pod hladinou se Johnny zastavil a hleděl upřeně do skleněného okýnka její masky. Zašklebil se na ni ústy zkřivenými velkým náústkem a ona mu dala znamení zvednutím palce. Oba se podívali nahoru.
Postříbřená hladina připomínala vadné zrcadlo a stín lodě se jako černý doutník pohyboval v podivném světle. Hadice a kotevní řetěz prorážely stříbrný strop a visely dolů do temných zelených hlubin. Johnny ukázal dolů a Tracey přikývla. Otočili se hlavami dolů, ploutve vytočili k hladině a stále ruku v ruce se spouštěli k mořskému dnu. Tracey se teď bála rachotivého syčivého zvuku, ze zelených temnot pod nimi vylétala mračna stříbrných bublinek, které se kroutily a vinuly k hladině. Upřela pohled dolů, sledovala linku hadice a z temné hlubiny se pomalu vynořily černé, gumově černé siluety dvou mužů pracujících na konci hadice. Vypadali tajuplně a mysticky jako černí kněží vykonávající satanický obřad. Tracey a Johnny konečně dorazili k mořskému dnu a začali se rozhlížet, kousek od dvou mužů u hadice.
Johnny ukázal na hloubkoměr, který měl připevněný na zápěstí jako náramkové hodinky. Ukazoval hloubku 120 stop. Potom se otočil a pohybem ruky jí ukázal směr útesů. Byli v údolí mezi těmi dlouhými špičatými podvodními hřebeny černých skal, stejnými útesy, které Tracey viděla z letadla. Tady byl zřetelný tah vody, jak proud narážel v pravých úhlech na útesy. Johnny ji chytil za ruku a stáhl dolů. Leželi na břiše na mořském dnu a Johnny nabral plnou hrst bílého písku, rychle ho vypral, takže oblak malých částeček proud odnesl pryč, potom jí ukázal hrubý štěrk, který zbyl. Znovu se ušklíbl a Tracey mu úsměv opětovala. Stále ji držel za ruku. Plaval pomalu ke dvěma mužům pracujícím u hadice a zastavil se, aby se na ně díval.
Ke konci hadice byla připojena pevná ocelová trubice o průměru dvou palců a délce dvaceti stop, ale teď byla nad písečným dnem viditelná jen polovina z její délky. Potápěči ji vtlačili dolů do písku a štěrku až na skalní dno. Samotná hadice byla připojena na palubě lodi ke kompresoru, a tak byl vysáván písek a štěrk z mořského dna. Důkladný průzkum prováděli na nalezištích u ostrovů Thunderbolt a Suicide. Nasávali vlastně vzorek o průměru dvou palců každých pět set stop, aby zjistili hloubku vody, tloušťku pokryvné vrstvy a obsah štěrkových ložisek. Také mapovali a zakreslovali útesy tak, aby měli při připlutí Kingfisheru jasný, dokonalý obraz o poloze a kvalitě naleziště. Měli by vědět, kde začít s bagrováním a co přibližně očekávat, když začnou.
Výsledky průzkumu potvrdily Johnnyho nejoptimističtější očekávání. Ve všech průrvách mezí útesy byl zachycen dobrý hustý štěrk. Tak jak očekával, těžší štěrk ležel dole v průrvách co nejblíže k mezeře mezi ostrovy a malé a lehčí částečky štěrku byly zaneseny dále. V některých průrvách sahala štěrková ložiska do hloubky patnácti stop a druhy přítomného kamene byly všechny vysoce nadějné. Nalezl již granát, jaspis, hnědek úlomky berylu a prach titania. Nicméně, i rozhodující a definitivní zkouška musela také projít touto dvoupalcovou hadicí z větší hloubky. Už vytěžili z nalezišť u ostrovů první diamanty. Když uvážili vyhlídky proti nálezu kamene v dvoupalcovém vzorku v pětisetstopových centrech a rentabilní štěrk obsahující jednu část diamantu na padesát miliónů, bylo vzrušující a povzbudivé, že už našli čtyři diamanty. Malé kameny, které je jen ujistily o své přítomnosti, ani jeden z nich neměl více než půl karátu, ale také diamanty, a některé z nich vynika…
