"Společnost nese jméno mého otce, pane Larsene. Je to tak jednoduché." Benedict měl hlas drsný rozrušením a díval se na své ruce. "Mám povinnost vůči památce svého otce."
"Můj chlapče, nu -" Larsen přistoupil, aby položil ruku na Benedictovu paži. "Já jen nevím, co říct. Čest je v dnešní době vzácná a drahocenná vlastnost."
Volnou rukou hmatal téměř zoufale po tlačítku zvonku na stole za sebou. Musí to podepsat, než ten mladík změní názor.
"Snažil jsem se vás varovat, pane Larsene. Můj otec a já jsme nikdy neměli důvěru v ten podmořský těžební plán. Lance ho prosadil -"
"Ano, přesně tak," souhlasil Larsen a obrátil se ke svému asistentovi, který na zazvonění spěšně vstoupil do kanceláře.
"Ach, Simone. Půjčka Van Der Byl Diamond. Vypracuj ihned smlouvu - pan Van der Byl převezme nezaplacený kapitálový obnos a taky úroky."
Larsen vykulil oči a snažil se tak naznačit asistentovi smrtelnou naléhavost situace. Mladík pochopil a za patnáct minut ležela smlouva na Larsenově stole. Larsen odšrouboval pero a podal ho Benedictovi. Larsen a tři z jeho mladých mužů vyprovodili Benedicta skleněnými dveřmi z banky přes chodník k rollsu, který ho čekal na rezervovaném prostoru parkoviště v Adderley Street.
Benedict se usadil na zadním sedadle, odpověděl na pozdravy bankovních úředníků a zaklepal na okno šoféra. Když se rozjížděli, Ruby Lanceová vklouzla rukou pod jeho paži a zmáčkla ji.
"Dostals to?" zeptala se.
Benedict se šťastně zašklebil.
"Připravil jsem ho o pět let života. Starý Larsen se skoro přerazil, jak spěchal, aby nu to dal."
"Teď to teda máš všechno."
Rubby se k němu přitulila blíže v měkkém koženém čalounění. Benedict přikývl a podíval se na hodinky.
"Schůze začíná za patnáct minut. Já půjdu nahoru hlavními dveřmi, ale po tobě chci, abys vyjela soukromým výtahem ze spodní garáže a počkala v mé kanceláři. Budeme v zasedací síni. Brnknu ti v pravou chvíli."
Rolls pomalu projel kolem Heerengrachtu a zaparkoval před budovou. Šofér spěchal, aby otevřel dveře, ale Benedict se na Ruby ještě usmál a měkce řekl: "To bude jeden z mých největších momentů v životě. Tentokrát toho bastarda dostanu!"
"Budu na tebe čekat," řekla Ruby a Benedict vystoupil z rollsu. Počkal, až vyjede na vstupní rampu spodní garáže, potom přešel chodník do hlavního vestibulu mrakodrapu.
Kráčel k výtahu dlouhými, dychtivými kroky a ústa měl stažena v malém vzrušeném úsměvu. Zasedací síň byla umístěna vysoko a přes okna byla vidět velká hora. Její příkré srázy se spouštěly do zalesněných úbočí, ke kterým dosahovaly první budovy velkoměsta.
Johnny Lance stál v čele stolu. Zhubl v posledních několika dnech, takže pod bílou hedvábnou košili byl jen kost a kůže. Sako odložil a uzel na vázance měl uvolněný. Lícní kosti a čelisti tvořily drsné úhly, zdůrazňované a prohlubované temnými stíny vyčerpání v zapadlých očích. Ruce měl vraženy hluboko v kapsách a mluvil bez toho, že by se díval do papíru, který ležel na stole před ním.
"Naše pracovní náklady jsou skoro sto liber na hodinu. Říkám to dobře, Miku?" A Michael Shapiro přikývl. "Nuže, pracovali jsme na hlavní průrvě Suicide šedesát šest hodin, a objevili jsme skvělých 200 karátů nejmizernější hromádky šutrů, jaký jsem kdy viděl. Jestli získáme tisíc liber na ztráty, budeme dobří. To jen k výdajům čítajícím šest a půl tisíce."
Johnny se odmlčel a rozhlédl se po ostatních kolem stolu. Michael Shapiro čmáral něco do svého poznámkového bloku s intenzívní soustředěností, Tracey van der Bylová byla bledá, oči nespustila z Johnnyho obličeje a z jejího výrazu čišel soucit a bezmocná lítost.
Benedict van der Byl hleděl z okna na horu, byl pohodlně usazen ve své židli, malinko se usmíval a zdvořile poslouchal.
"Hlavní průrva Suicide je jedna z pěti nejlepších částí celé koncese. Dosavadní výsledky tomu neodpovídaly, takže zbytek naleziště může být nepoužitelný. Máme další dvě koncese, samostatná naleziště, která můžeme zkusit. Nicméně to zabere tři nebo čtyři dny, než dostaneme Kingfisher od pobře…
