Z domoviny (Vítězslav Nezval)

Andrej Sokolov před válkou žil spokojeným a klidným životem. Všechno jeho štěstí překazila válka. Sokolov opouští svoji rodinu, loučení je těžké. Slzy a předtucha ztráty. Předtucha o to víc zneklidňující, protože je vyřčena ženou: „ My se už tady na světě neuvidíme.“ Andrej za tyto slova svou ženu od sebe odstrčí. Píše domů z fronty, ale nestěžuje si, je muž voják. Píše ženě málo, nechce si stěžovat. Je zajat a putuje Německem. V zajetí ho čeká nemilá zkouška. Minuty, které ho dělí od smrti se dají spočítat na prstech. Těžce se loučí se životem, který je mu drahý, ale nedá to před nepřítelem najevo. Nakonec díky svojí hrdosti a statečnosti, smrti unikne.

Po tomto strádání se mu podaří utéci na svou stranu i s kořistí. Andrej leží v nemocnici. Napíše své ženě. Přichází však dopis od souseda, že jeho domek zničila bomba. Smrti unikl jen jeho syn, který odešel na frontu. V den vítězství stojí Andrej i nad svým mrtvým synem. Úplně sám se Sokolov vrací domů v prvním poválečném jaru. Ujme se sirotka, jemuž je otcem. Na cestě za prací se setká s mužem, který vyslechne jeho příběh a zaznamená jej.