Večerní písně (Vítězslav Hálek)

Básník vypráví že příchodem jara se rozvíjí nová láska. Vydává se za rytíře, který byl zakletý. Ztělesňuje se v Adama, pro kterého stvořil Bůh Evu. Vyvíjí se v něm láska k ní. Svou milou přirovná ke kráse přírody. Skládá pro ni písně. Zdá se mu, že zemřela a ve svém stesku jde do háje, kde zpívají ptáci jeho písně o ní. Únava ho zmohla, až usne. Zdá se mu, že si má vzít dívku, avšak musí do ciziny a loučí se s myšlenkou, že se ještě vrátí.

— 1 —

Dvě hvězdičky

Když jsem k milé chodíval,
hvězdičku jsem vidíval,
a to jednu jedinou.
Nýčko k jiný chodívám,
a hvězdičku vidívám.
Vidívám a zas jinou.
Jedna svítí na východu,
druhá běží ku západu.
Kterouž sobě vyvolím,
ta, co běží, ať si běží,
mne ta jiná hvězda těší,
pod tou život můj složím.

— 2 —

Ten není rekem největším,
kdo udeřen zas udeří:
ten velký, kdo byl oklamán,
a přece se nezpronevěří.
Kdo lásce doved zlořečit,
ten nepoznal ji ani,
neb láska umí odpustit
a nezná proklínání.
Kdo není schopen oběti,
ten lásky hoden není,
a špatný kněz, kdo sebe víc
než svoji oběť cení.
A kdyby láska žádala
mé žití i mé nebe,
já šel bych jak ten beránek,
že miloval jsem Tebe.                

— 3 —