Jak Manka ušila Rumcajsovi novou košili
Jednou Rumcajs zatrhl rukávem o souček, v košili je díra dvakrát po pídi.
"Však už té košili bylo málem sedm let," povídá Rumcajs a zavolal na Manku, aby si s tím něco počala.
Manka košili prohlídla a řekla, že to nedokáže.
"Protože, Rumcajsi, je tak vetchá, že by v sobě už ani neudržela steh."
A že musí ušít novou.
Loupežnická košile není věc ledajaká. Musí být pevná k neroztržení a jistá proti trní, když běží loupežník houštím; v létě musí chladit a v zimě hřát; musí jí být dost, aby si loupežník mohl utrhnout, když utrpí ránu; a šitá musí být s láskou.
Manka na ni nastřihla z lněného plátna, bíleného při měsíci. A když kousek zbyl, že to bude na košilku Cipískovi.
Když košile ušila a ti dva si je oblékli, Rumcajs povídá:
"Je mi v ní dobře jako v peříčkách. Jen jedno se mi nezdá. Je moc běloučká, mohla by na nás ledaco přivolat."
Už na druhý den přiběhl k jeskyni starý Bosák z Jičína a volá:
"Rumcajsi, děje se mi nespravedlnost!"
Rumcajs vyšel před jeskyni.
"Jaká je to nespravedlnost?"
"Ale mám na kopci Šibeňáku pár stromků a višně na nich zrovna uzrály."
"Tak je očeš," na to Rumcajs.
Bosák uhodil kloboukem o koleno, až vylítla z houští sojka.
"Rád bych! Jenže ty višně jsou jako skleničky a zhlídla se v nich jičínská starostka. Tuhle vidíš."
Podal Rumcajsovi list papíru a u toho se houpá přísná pečeť. Na papíru je napsáno, že prý stromky rostou na obecním.
A proto si je starosta Humpál sám očeše.
"A kdy na ně půjde?" povídá Rumcajs.
Bosák se podíval po sluníčku.
"Kdoví, jestli už je nemá doma ve sklípku. Když jsem vyšel z Jičína, lomcoval starosta zrovna na dráby, aby uchystali žebřík."
Rumcajs zavolal na Manku, aby ho nečekala k polívce. Vysadil si Cipíska na rameno, starý Bosák se mu přidal k boku, a dali se ke kopci Šibeňáku.
Pod kopcem zarazili a Rumcajs povídá:
"Musíme opatrně, nebo nás nové košile zradí jako zajíce světýlko pod ocáskem."
Když dořekl, tajně skočil za velký kámen a přidržel si Cipíska u lokte. Bosák vjel za jiný kámen. A dívají se.
Starosta Humpál je zrovna v nejlepším. Stojí pod stromem a volá do koruny:
"A ať máš v palci cit, abys nerozmačkal ty nejzralejší!"
Dráb nahoře na žebříku trhá višně, jako by hrál, a hází je do košíku. Když je plný, spustí ho dolů starostovi. Ten odstaví košík s višněmi stranou.
Rumcajs se dívá a povídá:
"To není těžká študyje, Bosáku. Až bude očesáno, vyběhneme, popadneme košíky a složíme to až u tebe na dvorku."
Jenže vtom si všiml, že málem za každým stromem v třešňovce stojí dráb. A dělá se dotenka, aby nepřesahoval. To se tak starosta Humpál opatřil, kdyby mu chtěl Rumcajs překážet.
Rumcajs se podrbal ve vousech, až mu v nich zahrál roj lesních včel. A luskl palcem.
"Ale i tak to pořídíme."
Starého Bosáka nechal stát pod kopcem, Cipíska poslal houštinkou na polovic cesty a sám tajně houštinou až k višni. Když dráb nahoře načesal košík a dole ho starosta odstavil stranou, Rumcajs si pro ten košík rovnou sáhl z houští.
A pak s ním k Cipískovi a ten zas k starému Bosákovi. Bosák skládal koše na líhu ze dvou kmínků, že si to pak odveze domů.
"Sám starosta mi sklízí na obecní útratu," liboval si.
Jenže když Rumcajs sáhl pro předposlední košík, odklonil víc haluzku a blýskl se mu bílý rukáv u nové košile.
"Někdo je v houští!" křikl starosta Humpál.
Drábi vyskočili od stromů a ženou se tam.
"A je to ten Rumcajs!" křičí starosta. "Pobral mi višně."
"Pobral, co ti nepatří," stačil ještě říct Rumcajs.
Pak k němu skočili drábi. Dvanáct jich padlo na Rumcajse, ten třináctý sáhl pro Cipíska.
Dvanácti drábů není na hlídání Rumcajse moc. Starý Bosák se stačil zapřáhnout do líhy s višněmi a upaluje k Jičínu.
Rumcajs počkal, až Bosák bude v bezpečí za příkopem. Potom povídá Humpálovi:
"S višněmi už se stalo po právu. Teď mi ještě dej Cipíska a my půjdeme."
Ale starosta na něho:
"Půjdete rovnou do kamenného vězení!"
Řekl to a přiběhlo ještě třináct drábů, co měl schované za kopečkem. Jenže i pě…
