Jak Rumcajs dostal Manku z vězení
Protože se loupežnický osud točí všelijak, za krátký čas uvázla rychtářovi Fištulovi v tenátkách taky Manka.
Převlíkala polštáře, pírka lítala po celé jeskyni a jedno vjelo Rumcajsovi do nosu. Nabral vítr jako do varhan.
"Hepčí!"
Džbán hliňák, co stál na polici, se zapotácel, břink a už bylo po něm.
"No co," povídá Manka, "je z hlíny a duši nemá. Skočím do Jičína a koupím tam džbánek."
Zavázala si do cípu u šátku groš a vypravila se na ten nákup.
Jak šla v Jičíně ulicí, najednou jako by zaslechla známý hlásek. V kleci na okně tam sedí pěnička, matka od těch šesti, které Rumcajs odchoval v pistoli.
"Nastaly mi, Manko, smutné časy," povídá pěnička, "chytili mě a já teď u rychtáře Fištuly musím sloužit za zpěvačku."
Manka sáhla pro klec, otevřela dvířka a pěničku pustila.
"Jako by nebylo dost na tom, že rychtář drží ve vězení lidi!"
Jenže v tu chvíli ji popadl za ruku Fištula, schovaný za muškáty v okně.
"Přijdeš, kam patříš, panenko loupežnická," povídá a už si vede Manku na strunkách. Strčil ji do nejvyšší komůrky vězení, kde dřív míval Rumcajse. "Ohlídám si tě ale líp než toho tvého loupežníka!"
Potom si zašel do věžové brány a rozplašil odtamtud kavky do všech stran světa. Nakonec se rozběhl po Jičíně, a kudy chodil, tudy nařizoval spálit všecky žebříky, aby se Rumcajs nemohl dostat k Mančinu okýnku.
Manka seděla za mříží a Rumcajs zatím na ni čekal a čekal doma v jeskyni.
Slunce už málem zapadalo, když přilítla pěnička, sedla Rumcajsovi na dlaň a zazpívala:
"Rychtář ti posadil Manku do vězení."
Rumcajs se prudce zvedl z mechu.
"Tak já si tam dojdu a zas mu ji vezmu."
"Nevezmeš, protože nedosáhneš," zazpívala pěnička. "Posadil ji do komůrky až nejvíc nahoře a dal spálit všecky žebříky."
"Já si svůj žebřík přinesu," řekl Rumcajs a vykročil přes pole a po císařské silnici k Jičínu.
Když šel alejí topolů, vyhlídl si ten nejvyšší a povídá mu:
"Jak jsi starý?"
"Už asi sto let," řekl topol.
"A těší tě ještě svět?" povídá Rumcajs.
"Už jsem tu všecko viděl a zažil," řekl topol.
Rumcajs topol pokácel, vysadil si ho na ramena a šel dál k Jičínu. Už byla tma a cípatý měsíc ho věrně doprovázel.
Rumcajs donesl topol až k městskému vězení, opřel ho o zeď a rovnou po něm nahoru jako po žebříku.
Setkali se s Mankou u zamřížovaného okýnka.
"Tak jsem tu," povídá Rumcajs. Ani zadýchaný nebyl, jako by přišel po pískem sypané cestičce.
Manka prostrčila ruce mříží a samou radostí popadla Rumcajse, až se mu z kapsy vysypal střelný prach a žaludy.
Tou dobou šel rychtář Fištula po náměstí, klátil rozsvícenou lucernou a násadou halapartny škrtal o dláždění.
Najednou se mu přikutálí k nohám žalud.
A druhý!
Když přiběhl ještě třetí, Fištula se dívá, odkud je všecko to nadělení.
"Hele, u šatlavy nám roste topol a padají z něj žaludy!" křikl a hned se tam rozběhl.
Rumcajs v tu chvíli pracoval na mříži. Popadl ji rukama, silnou loupežnickou nohou se vzepřel proti zdi a táhne. Manka mu pomáhá zevnitř vězení. Mříž drží jako evangelium.
Rumcajs se maličko zamyslel a povídá Mance:
"Když dělá ženská, co náleží mužskýmu, bere mu to sílu. Ustup a jen se na mě pěkně usmívej."
Manka pustila mříž a začala se na Rumcajse usmívat chvilku rozmarýnkově, hned zas violkově a zas růžičkově.
V kamenech, do kterých byla mříž na sedm coulů zapuštěná, to začalo pukat a prejskat.
Jenže v tu chvíli dole u paty topolu pracoval už taky rychtář Fištula; lucernu postavil na chodník a ohání se halapartnou jako sekyrou. Snaží se podetnout topol zespoda, štěpiny jen lítají, halapartna syká a Fištula do toho:
"Hé a rup! Hé a rup!"
Zaslechl to Rumcajs a povídá Mance:
"Slyšíš, někdo nám dole předříkává. Tak tedy hé a rup!"
Mříž se vyvalila ze zdi a Manka vletěla Rumcajsovi do náruče jako vlaštovka.
V tu chvíli se ale povedlo taky dole Fištulovi. Odsekl
poslední třísku a topol s Rumcajsem a Mankou se začal kácet.
"Cos to vyvedl, Fištulo?" křikl Rumcajs na rychtáře.
"Sklízím, co pro mě uzrálo," houkl …