Rudá bouře (Tom Clancy)

SEVERNÍ ATLANTIK

Sovětské špionážní bombardéry letěly jižně od Islandu. Bylo jich tu deset, pokrývaly frontu tisíce mil. Tyto obří vrtulové letouny byly zaplněny elektronikou a lidmi s lety výcviku a zkušenostmi při lokalizaci amerických letadlových lodí. Citlivé antény v přední části, v ocasu i na koncích křídel pátraly po signálech z amerických radarů. Takové signály pak zaměří, velmi pečlivě zanesou do mapy, ale nikdy nepřekročí hranici odhadované detekční vzdálenosti; jejich největší obavou bylo, že Američané radary nepoužijí vůbec nebo že budou své přístroje náhodně zapínat a vypínat, což by pro beary znamenalo riziko, že se ocitnou přímo mezi ozbrojenými loděmi a letadly. Bear se udržel ve vzduchu dvacet hodin, ale platil za to vysokou daň v podobě takřka nulové bojové využitelnosti. Byl příliš pomalý, aby útočníkovi utekl, a na boj s ním neměl prostředky. „Lokalizovali jsme bojové prostředky nepřítele,“ hlásila posádka a žertem dodala: „Do svidanija, Rodina!“ Všichni však byli sebevědomými profesionály. Útočné bombardéry na nich byly závislé – a jejich vlast také.

Osm set mil severně od Islandu změnily letouny Badger svůj kurz na jedna-osm-nula, tedy na jih, rychlostí pěti set uzlů. Vyhnuli se nebezpečným Norům, nicméně i Britové by dosáhli takhle daleko. Posádky letadel nervózně vyhlížely z oken, ačkoli jejich elektronické senzory byly v plném provozu a pod neustálým dohledem. Útok taktických stíhaček proti Islandu mohl nastat kdykoli a posádky bombardérů věděly, že každý pilot NATO hodný své funkce by okamžitě shodil svůj náklad bomb, aby mohl zaútočit na tak bezbranný terč, jakým byly jejich dvacet let staré badgery. Dospěly už ke konci své životnosti. V křídlech se začaly objevovat pukliny. Listy jejich vrtulí byly opotřebované, čímž se snižoval výkon a rostla spotřeba.

Dvě stě mil za nimi dokončovaly bombardéry Tu-22M Backfire doplňování paliva. S těmito letouny letěly tankovací letouny, a když backfiry dočerpaly pohonné hmoty, zamířily na jih, tedy mírně na západ od kurzu badgerů. Backfiry, jimž pod každým křídlem visela střela AS-6 Kingfish, byly též potenciálně zranitelné, ale na jejich straně stála schopnost dosáhnout vysokých rychlostí a mít poměrně vysokou šanci pro přežití i v případě střetu s důraznou opozicí stíhaček. Jejich posádku tvořila elita sovětského námořního letectva, dobře placení a sovětskou společností uznávaní lidé, což jim jejich velitelé připomínali při každé příležitosti. Nyní nadešel čas ukázat své schopnosti.

Všechny tři skupiny letounů mířily na jih optimální cestovní rychlostí, jejich posádky neustále sledovaly spotřebu paliva, teplotu motoru a spoustu dalších kontrolek.