LAMMERSDORF, SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO
Ne každý dokáže ocenit důležitost videorekordéru. Doma se samozřejmě může hodit, ale když před dvěma lety jeden kapitán holandského královského letectva svůj nápad zveřejnil, byla jeho bojová využitelnost vyzkoušena při tajných cvičeních nejprve v Německu a pak na západě Spojených států.
Špionážní radarové letouny NATO udržovaly své obvyklé pozice vysoko nad Rýnem. Letouny E-3A Sentry, známé spíše jako AWACS, a menší, méně známé letouny TR-1 plnily své úkoly v nudných kruzích nad frontou. Jejich funkce byly podobné, ale ne stejné. AWACS se staraly spíše o leteckou dopravu. TR-1, vylepšená verze slavných letounů U-2, sledovaly dění na zemi. Letouny TR-1 byly zpočátku zklamáním. Protože sledovaly mnoho terčů, z nichž velkou část tvořily nepohyblivé radarové reflektory Sovětů, zahlcovaly velitele NATO informacemi, jež byly příliš rozporuplné, aby bylo možno je využít. Pak přišla chvíle videorekordérů. Všechna data odesílaná z letounů se nahrávala na videokazety, jelikož šlo o vhodné médium pro uchovávání informací. Přístroje vestavěné do systémů NATO však obsahovaly jen málo operačních rysů. Holandského kapitána napadlo přinést do kanceláře svůj vlastní rekordér a pomocí rychlého převíjení dopředu i dozadu ukázal, jak lze využít informace radaru nejen k odhalení, kam věci směřují, ale též odkud vyšly. Počítače tuto úlohu ještě více usnadnily tím, že eliminovaly položky, které se pohnuly jen jednou za dvě hodiny – čímž odpadly ruské radarové nástrahy – a nový špionážní nástroj byl na světě.
Od každé kazety se vytvořilo několik kopií, štáb stovky špionážních a dopravních expertů sledoval informace dvacet čtyři hodiny denně. Někteří se zabývali přímými taktickými informacemi. Další sledovali opakované vzorce. Velké množství vozů pohybujících se v noci k jednotkám na frontě a zpět mohlo znamenat jen kyvadlovou dopravu doplňující palivo a munici. Několik vozů, které se odpojují od konvoje divize a rozmisťují se v řadě rovnoběžné s frontou, mohlo znamenat jen dělostřelectvo připravující se na útok. Už pochopili, že opravdovým oříškem je, jak dostat tyto informace k velitelům v předních liniích tak brzy, aby je mohli využít i oni.
V Lammersdorfu právě jeden belgický poručík dokončoval studium pásky šest hodin staré a jeho hlášení odešlo pozemní linkou k velitelům v přední linii. Hlásil, že na sever a na jih se po Autobahn-7 přesunuly nejméně tři divize. Sověti zaútočí u Bad Salzdetfurthu v plné síle, a to dříve, než se očekávalo. Záložní jednotky belgické, německé a americké armády se okamžitě vydaly kupředu a spojenecké letectvo bylo uvedeno do pohotovosti. V této oblasti došlo už k několika poměrně ničivým bitvám. Německé síly pokrývající oblast jižně od Hannoveru byly oslabeny o více než o polovinu a bitva, jež vlastně ještě pořádně nezačala, se změnila na závod, kdy se obě strany snažily dostat své zálohy na místo útoku dříve než protivník.
