14 kapitola – Změny
Proplout Kattegatem je pro ponorku značně náročné, tím víc, má-li jít o proplutí tajné. Voda je zde mělká, příliš mělká, aby šlo plout pod hladinou. Kanály jsou ve dne nepříjemné. V noci ještě horší, což platí dvojnásob, pluje-li se bez doprovodné lodi. A jelikož Dallas měl plout tajně, doprovodná loď nepřicházela v úvahu.
Mancuso stál na můstku. Pod ním se navigátor potil u mapy, zatímco kormidelní důstojník u periskopu hlásil polohy různých krajinných rysů. Při navigaci si nemohli pomoci ani radarem, ale periskop byl vybaven přístrojem na zesilování světla, který sice nedělal z noci den, ale tma bez hvězd díky němu aspoň vypadala jako šero. Tohle počasí pro ně bylo úplným požehnáním, mraky ležely nízko nad hladinou a padal déšť se sněhem, který omezoval viditelnost natolik, že nízký a temný trup ponorky třídy 988 by byl ze země velmi obtížně zahlédnutelný. Dánské námořnictvo o přesunu ponorky vědělo a vyslalo několik menších lodí, aby odlákaly příležitostné špehy – žádní tu nebyli – , ale kromě nich plul Dallas zcela sám.
„Loď vlevo před námi,“ zvolala hlídka.
„Vidím ji,“ odpověděl Mancuso okamžitě. Držel dalekohled ve tvaru pistole a viděl středně velkou kontejnerovou loď. Říkal si, že v nejhorším případě půjde o plavidlo nějaké východní země. Za minutu byl určen kurz a rychlost blížící se lodi včetně CPA – minimální kontaktní vzdálenosti – kolem sedmi set metrů. Kapitán zaklel a rozdal rozkazy.
Dallas měl zapnutá provozní světla – na tom trvali Dánové. Otočný žlutý reflektor nad lodním košem ji identifikoval jednoznačně jako ponorku. Jeden z námořníků na zádi stáhl americkou vlajku a místo ní umístil dánskou.
„Tvařte se všichni jako Skandinávci,“ poznamenal Mancuso zlomyslně.
„Ja, ja, kapitáne,“ ušklíbl se jeden z nižších důstojníků ve tmě. Ten nebude mít snadnou úlohu. Jako černoch… „Pozvolná změna polohy našeho přítele. Pokud se nepletu, kurz nemění, pane. Podívejte se…“
„Jo, vidím je.“ Dvě z dánských plavidel se hnala mezi loď a ponorku. Mancuso si říkal, že by to mohlo pomoci. V noci jsou všechny kočky černé a ponorka na hladině vypadá jako… ponorka na hladině, černý trup se svislou velitelskou věží.
„Podle mě jsou z Polska,“ poznamenal poručík. „No, už vidím komín. Maersk Line.“
Obě lodě se přibližovaly rychlostí půl míle za minutu. Mancuso se otočil a dalekohledem nepřestával sledovat můstek lodě. Nevšiml si žádné významnější činnosti. Posádka můstku měla dost práce s navigací a jejich největší zájem o ponorku byl stejný jako Mancusův zájem o obchodní loď – hlavně do mě nenarazte, vy magoři. Překvapivě brzy bylo po všem a pak si prohlížel světlo na zádi lodě. Mancusa napadlo, že mít rozsvícená světla je možná dobrý nápad. Kdyby pluli potmě a pak si jich někdo všiml, možná by se zamyslel hlouběji.
O hodinu později se dostali na Baltické moře, pluli v kurzu nula-šest-pět, našli nejhlubší vodu v okolí a Dallas zamířil na východ. Mancuso vzal navigátora do své kajuty a společně hledali nejlepší přístup k sovětskému pobřeží a nejbezpečnější místo na něm. Když ho našli, přišel k nim pan Clark a společně začali rozebírat ošemetnou část jejich operace.
Vatutin si pomyslel, že v ideálním světě by se se svými obavami svěřil ministrovi obrany, který by pak plně spolupracoval s vyšetřovateli KGB. Jenže svět ideální nebyl. Kromě očekávaných mezirezortních půtek šlo o to, že Jazova měl v kapse generální tajemník, a ministr sám o rozdílnosti názorů mezi Gerasimovem a Narmonovem věděl. Kdepak, ministr obrany by buď prostřednictvím svého bezpečnostního aparátu převzal celé vyšetřování, nebo by svým politickým vlivem celý případ kompletně zastavil z obav, aby KGB nepošpinila Jazovovu čest tím, že má za poradce zrádce, a tak by ublížila i Narmonovovi.
Kdyby Narmonov padl, ministr obrany by se přinejlepším vrátil k práci vrchního kádrováka Sovětské armády; ale spíš by se pokorně odporoučel do penze, jestliže by přišel o svého patrona. I kdyby generální tajemník krizi ustál, Jazov by se stal…
