8
VESMÍR: Jsou dva typy vesmíru: a) něco, co obsahuje nic, a b) nic, obsahující všechno. Je to to, co vám zůstane, když už nic jiného nemáte. Není tam žádný vzduch ani gravitace, což je to, co lidi přidržuje u věcí. Nebýt vesmíru, všechno by bylo na jednom místě. Je zkonstruován tak, aby v něm byly DRUŽICE, RAKETOPLÁNY, PLANETY A LOĎ.
Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,
autor Angalo de Galanterie
Po nějaké chvíli, když se země přestala chvět, se nomové posbírali a oslepeně po sobě mžourali.
„!“ řekl Gurder
„Co?“ zeptal se Masklin. Vlastní hlas mu zněl vzdáleně a tlumeně.
„?“ řekl Gurder.
“?“ zeptal se Angalo.
„?“
„Co? Já tě neslyším! Slyšíš ty mě ?“
„?“
Masklin viděl, že se Gurderovy rty pohybují. Ukázal si na uši a zavrtěl hlavou.
„My jsme ohluchli!“
„?“
„?“
„Ohluchli jsme.“ Masklin vzhlédl.
Dým se jim převaloval nad hlavami a z něho stoupal rychle - i na nomské vysokorychlostní smysly - dlouhý, narůstající mrak s ohněm na špičce. Hluk opadl na něco pouze velmi hlasitého a potom náhle zanikl.
Masklin si strčil prst do ucha a zavrtěl jím.
Nepřítomný zvuk nahradilo strašné syčení ticha.
„Poslouchá mě někdo?“ odvážil se zeptat. „Slyší mě někdo?“
„Tohle,“ řekl Angalo, a jeho hlas zněl rozmazaně a nepřirozeně klidně, „bylo pořádně nahlas. Myslím, že moc hlasitějších věcí už neuslyšíme.“
Masklin přikývl. Cítil se jako po pořádném výprasku.
„V tom se ty vyznáš, Angalo,“ odpověděl mdle. „Lidé na nich létají, nebo ne?“
„No ano. Rovnou nahoru.“
„Nikdo je k tomu nenutí?“
„É. Myslím, že ne,“ řekl Angalo. „Myslím, že v té knize se říkalo, že spousta lidí to chce dělat.“
„Oni to chtějí ?“
Angalo pokrčil rameny. „To se tam říkalo.“
Na konci vějíře bílého kouře byla už jenom vzdálená tečka.
Masklin se na ni díval.
My jsme se museli zbláznit, pomyslel si. Jsme malincí a tohle je veliký svět a my se nikdy nedovíme dost o místě, kde jsme, než se vydáme někam jinam. Tenkrát aspoň, když jsem bydlel v díře, znal jsem všechno, co jsem měl znát o životě v díře, a teď utekl rok a já jsem na nějakém strašně vzdáleném místě, že ani nevím, jak je daleko, a koukám se, jak něco, co nechápu, letí někam tak vysoko, že tam není žádné dole. A nemůžu se vrátit. Musím dojít na konec, ať se děje co se děje, protože se nemůžu vrátit. Já nemůžu ani přestat.
Tak tohle myslela Grimma těmi žábami. Jakmile věci poznáte, jste někdo jiný. Nemůžete si pomoci.
Pohlédl dolů. Něco postrádal.
Věc…
Utíkal nazpět, cestou kudy přišli.
Černá krychlička byla tam, kde ji nechal. Tykadla se zasunula dovnitř a žádná světýlka nesvítila.
„Věci?“ oslovil ji nejistě.
Jedno červené světýlko se slabě rozsvítilo. Masklinovi byla najednou zima navzdory vedru kolem.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
Světýlko zablikalo.
„ Příliš rychlý. Velká spotřeba en… “ řekla.
„En?“ podivil se Masklin. Usilovně se snažil nepřemýšlet o tom, proč to slovo nebylo víc než zachrčení.
Světýlko pohasínalo.
„Věci? Věci?“ Jemně na ni zaťukal. „Vyšlo to? Přiletí Loď? Co teď uděláme? Probuď se! Věci! “
Světýlko zhaslo.
Masklin Věc zvedl a obracel ji v rukou.
„Věci?“
Angalo a Gurder už přichvátali s Pinďou v patách.
„Povedlo se?“ ptal se nedočkavě Angalo. „Zatím žádnou Loď nevidím.“
Masklin se k nim obrátil.
„Věc se rozbila,“ oznámil.
„Rozbila?“
„Všechna světýlka zhasla!“
„No, a co to znamená?“ Angalo se začal tvářit vyděšeně.
„Já nevím!“
„Umřela?“ zeptal se Gurder.
„ Nemůže umřít! Existuje tisíce let!“
Gurder zavrtěl hlavou. „To zní jako dobrý důvod, proč umřít,“ prohlásil.
„Ale je to, je to věc !“
Angalo usedl a pažemi si objal kolena.
„Řekla, jestli něco zorganizovala? Kdy má Loď přiletět?“
„Poslouchej, zajímá tě to? Spotřebovala en!“
„En?“
„Musí to znamenat elektřinu. Ona ji nějak nasává z drátů a podobně. Myslím také, že si ji dokáže na chvíli uložit. A teď jí musela dojít.“
Prohlíželi si černou krabičku. Prožila tisíce let, předávána od noma k nomovi, aniž někdy řekla slovo nebo blikla světýlkem. Probudila se až v blí…
