Václav Hrabě

Narodil se v Příbrami a dětství prožil v Lochovicích na Berounsku. Na střední škole v Hořovicích založil dixielandovou kapelu, hrál na klarinet a saxofon, začal se zajímat o jazz. V Praze vystudoval na pedagogické fakultě obor český jazyk – dějepis. Vystupoval v Redutě, Olympiku a jiných pražských klubech. Během vojenské služby se mu narodil syn Jan, napsal hru Margot (rukopis později ztracen) a jedinou povídku Horečka (vyšla v revui Divoké víno v.r. 1967, zachovalo se několik exemplářů).

Živil se jako dělník, knihovník, vychovatel na učilišti, pracoval ve Viole a nakonec získal místo učitele na základní škole. Publikuje verše (které se od konce 60. let šíří bez výjimky v opisech; z opisů vznikla knižní vydání Stop-time, Blues v modré a bílé, Černé nebe nad městem; všechny známé básně na podkladě nalezených rukopisů pak knižně vycházejí až r. 1991 pod názvem Blues pro bláznivou holku). Pro časopis Tvář píše reportáže, v únoru 1965 se setkává s A. Ginsbergem a na sklonku téže zimy umírá v Praze nešťastnou náhodou na otravu plynem.

Hrabětovy verše byly inspirací K. Krylovi, Janu Burianovi; jeho písně zhudebnili Vladimír Mišík, kapela Rauš z Valašského Meziříčí, královehradecká skupina Blues Mac a možná i další.

• Stop-time, 1969
• Blues v modré a bílé, 1977 (ukázky)
• Černé nebe nad městem, 1985
• Blues pro bláznivou holku, 1991 (ukázky)
• Blues pro bláznivou holku a jiné básně, 1995 (ukázky)
• Vojenská suita, 1995 (jako součást Blues pro bláznivou holku a jiné básně) (ukázky)
• Horečka, 1967 (ukázky)