3
V jiném světě, ale ve stínu stejného ka-tet se Jakeovi Chambersovi zdál nejživější sen v životě.
Kráčel pozůstatky prastarého lesa – mrtvou zónou polomů a trnitými, propletenými křovinami, které ho chytaly za kotníky a snažily se mu stáhnout tenisky. Došel k řídkému pásu mladších stromů (pomyslel si, že jsou to asi olše nebo snad břízy – byl městským chlapcem a tak s určitostí o stromech věděl jen to, že některé mají listí a jiné jehličí) a objevil mezi nimi pěšinu. Vydal se po ní a šlo mu to rychleji. Vpředu byl jakýsi palouk.
Než k němu došel, zastavil se, protože napravo zahlédl jakýsi kamenný ukazatel. Sešel z pěšiny, aby se na něj podíval. Byla do něj vytesána písmena, ale byla tak poničená časem, že je nedokázal rozluštit. Nakonec zavřel oči (to ještě nikdy ve snu neudělal) a prsty přejel každé písmeno, jako když slepec čte Brailleovo písmo. Každé se zformovalo ve tmě za víčky, až vytvořily větu, která vyvstala jako modré světlo:
POUTNÍKU, DÁL LEŽÍ STŘEDOSVĚT.
Jake, spící v posteli, si přitáhl kolena k hrudi. Ruku svírající klíč měl pod polštářem a jeho prsty se v té chvíli sevřely kolem klíče pevněji.
Středosvět, pomyslel si, no jistě. St. Louis a Topeka a Oz a Pouť a Karlík Šš-šš…
Otevřel ve snu oči a vydal se dál. Palouk za stromy byl vyasfaltovaný, ale asfalt byl starý a popraskaný. Uprostřed byl namalovaný vybledlý žlutý kruh. Jake si uvědomil, že to bylo basketbalové hřiště, ještě než uviděl, že na opačném konci stojí chlapec na pomezní čáře a střílí koše zaprášeným starým balonem Wilson. Střílel jeden za druhým, míč úhledně propadal obroučkou. Koš byl zavěšen na čemsi, co vypadalo jako budka v podzemce, kterou na noc zavřeli. Zavřené dveře byly pomalovány šikmými žlutými a černými pruhy. Zpoza dveří – nebo možná z podzemí – Jake slyšel stejnoměrné hučení silných strojů. Ten zvuk byl jaksi znepokojivý. Děsivý.
Nešlápni na roboty, pravil chlapec, který střílel koše, aniž otočil hlavu. Myslím, že jsou všichni mrtví, ale já bych to neriskoval, být na tvým místě.
Jake se rozhlédl a uviděl, že kolem leží spousta rozbitých mechanických zařízení. Jeden stroj vypadal jako krysa nebo myš, jiný jako netopýr. Skoro u nohou mu ve dvou rezavých kusech ležel mechanický had.
Ty JSI já? zeptal se Jake a vykročil blíž k chlapci u koše, ale ještě než se chlapec otočil, věděl Jake, že tomu tak není. Chlapec byl větší než Jake, bylo mu nejméně třináct. Vlasy měl tmavší, a když se na Jakea podíval, bylo vidět, že cizinec má oříškově hnědé oči. Jake měl oči modré.
Co myslíš? zeptal se cizí chlapec a přihrál míč Jakeovi.
Ne, samozřejmě že ne, odpověděl Jake. Mluvil, jako by se omlouval. Já jenom, že jsem asi poslední tři týdny rozdělený na dva. Přikrčil se a zprostředka vystřelil. Míč letěl vysokým obloukem a nehlučně propadl sítí. Jakea to blažilo… ale zároveň se také bál, co mu ten cizí chlapec možná řekne.
Já vím, řekl chlapec. Dalo ti to zabrat, co? Měl na sobě vybledlé bavlněné šortky a žluté tričko s nápisem VE STŘEDOSVĚTĚ SE NIKDY NENUDÍTE. Kolem čela si uvázal zelenou pásku, aby mu vlasy nepadaly do očí. A všechno se zhorší, než se to zlepší.
Kde to jsme? zeptal se Jake. A kdo jsi ty?
Toto je Portál Medvěda… ale zároveň je to Brooklyn.
To nedávalo valný smysl, přesto bylo všechno v pořádku. Jake si řekl, že to tak ve snech chodí, ale toto rozhodně nevypadalo jako sen.
Pokud jde o mě, na mně moc nezáleží, řekl chlapec. Hodil míčem přes rameno. Míč vysoko vzlétl a hladce propadl košem. Mám tě provázet, to je všechno. Vezmu tě tam, kam potřebuješ, a ukážu ti, co potřebuješ vidět, ale radím ti, abys byl opatrnej, protože tě nebudu znát. A Henry je z cizích lidí nervózní. Je dost zlej, když znervózní, a je větší než ty.
Kdo je Henry? zeptal se Jake.
Nech to plavat. Jenom dej pozor, ať si tě nevšimne. Stačí, když se budeš držet poblíž… a sledovat nás. Potom, až odejdeme.
Chlapec se podíval na Jakea. Měl v očích lítost a strach. Jake si najednou uvědomil, že ten chlapec začíná vybledat – skrz chlapcov…
