Prokletí Salemu (Stephen King)

7.

Po večeři dovolili Benovi vstát a navštívit Matta Burkeho. Byla to krátká návštěva; Matt spal. Ale kyslíkový stan už byl odstraněn a vrchní sestra Benovi řekla, že Matt se skoro určitě zítra ráno probudí a bude moci přijímat krátké návštěvy.

Ben si pomyslel, že jeho obličej vypadá strhaně a krutě staře, poprvé jako tvář starého člověka. Ležel nehybně, uvolněné maso krku vyčuhovalo z nemocničního pyžama, a vypadal zranitelně a bezbranně. Jestli je to všechno pravda, pomyslel si Ben, pak vám ti lidé neprokazují žádnou dobrou službu, Matte. Jestli je to všechno pravda, potom jsme se ocitli v citadele nevíry, kde se s nočními můrami bojuje spíš lyzolem, skalpely a chemoterapií než kůly, biblí a mateřídouškou. Jsou šťastní s přístroji pro udržování života, injekcemi a klystýry s roztokem baria. Jestli je v koloně pravdy díra, nevědí to a ani je to nezajímá.

Přešel k hlavám postele a jemně otočil Mattovi hlavu. Na kůži krku nebyly žádné skvrny; byl nedotčený.

Chvilku váhal, potom přešel ke skříňce a otevřel ji. Visely tam Mattovy šaty a na háčku z vnitřní strany dveří byl pověšený křížek, který měl na krku, když ho Susan navštívila. Visel na filigránském řetízku, který se v tlumeném světle pokoje jemně třpytil.

Ben ho přinesl k posteli a pověsil ho Mattovi kolem krku.

„Vy tam, co to děláte?“

Sestra přinášela džbán vody a bažanta s ručníkem přehozeným decentně přes hrdlo.

„Dávám mu kolem krku křížek,“ řekl Ben.

„Je katolík?“

„Teď už ano,“ řekl Ben chmurně.