Prokletí Salemu (Stephen King)

8.

V malém, miniaturním pokojíku se při zhasnutém světle svlékl a vlezl nahý do postele. Bylo to prima děvče, první opravdu prima děvče od chvíle, kdy Miranda zemřela. Doufal, že se ji nepokouší proměnit v novou Mirandu; bylo by to pro něho bolestné a vůči ní hrozně nečestné.

Uvolnil se a podvolil se spánku. Těsně než usnul, zvedl se na loket a podíval se přes hranatý stín psacího stroje a tenkou hromádku rukopisu z okna. Požádal Evu Millerovou právě o tenhle pokoj, když se do několika dalších podíval, protože okno mířilo přímo na Marstenův dům.

Světla tam nahoře pořád svítila.

Tu noc se mu poprvé od chvíle, kdy se vrátil do Jerusalem's Lotu, zdál ten starý sen, ale nebyl tak živý jako v těch strašných prázdných dnech, které následovaly po nehodě na motorce, při níž zahynula Miranda. Běh nahoru po schodech, strašlivý skřek otvíraných dveří, pohupující se postava, která náhle otevírá zateklé oči, on se v panice obrací ke dveřím, ale pohybuje se snově pomalu, jako v bahně.

A zjistí, že dveře jsou zamčené.