Stručná historie času (Stephen Hawking)

ISAAC NEWTON

Isaac Newton asi nebyl příliš příjemným mužem. Jeho vztahy s ostatními vědci jsou nechvalně známé řadou bouřlivých rozepří, jimiž vyplnil značnou část svých pozdějších let. Po vydání Principi-nepochybně jedné z nejvýznamnějších knih ve fyzice – se rychle stal vlivnou postavou veřejného života. Byl jmenován prezidentem Královské společnosti a jako první vědec povýšen do šlechtického stavu.

Záhy se dostal do sporů s královským astronomem Johnem Flamsteedem, který dal předtím Newtonovi mnoho údajů potřebných k práci na Principiích,ale nyní mu odpíral poskytnout další informace. Newton se pokusil využít výsadního postavení v Královské observatoři a dosáhnout rychlého uveřejnění Flamsteedových výsledků. Dal dokonce podnět k jejich zajištění a předání Edmondu Halleymu, Flamsteedovu nepříteli, aby je připravil k publikaci. Flamsteed však předal záležitost soudu a ten svým rozhodnutím zabránil nedovolenému rozšiřování práce. To zase popudilo Newtona, který pak v dalších vydáních Principu systematicky vypouštěl všechny odkazy na Flamsteeda.

Ještě vážnější neshody vyvstaly mezi Newtonem a německým filozofem Gottfriedem Leibnizem. Oba totiž nezávisle na sobě rozvinuli nesmírně důležité odvětví matematiky zvané diferenciální a integrální počet, podpírající většinu moderní fyziky. Dnes se ví, že Newton na něm pracoval o celé roky před Leibnizem, jenomže k uveřejnění svých výsledků se odhodlal mnohem později. Následovaly dohady o prvenství, při nichž se Leibniz dopustil osudné chyby, když se obrátil na Královskou společnost, aby rozepři rozhodla. Newton jako její prezident sám jmenoval „nestrannou“ komisi, a navíc snad byl i autorem závěrečné zprávy, kterou Královská společnost publikovala a v níž byl Leibniz nařčen z plagiátorství. Dokonce ještě po Leibnizově smrti prý Newton vyjádřil velké zadostiučinění z toho, že se mu podařilo „zlomit Leibnizovo srdce“.

Během těchto svárů Newton opustil Cambridge a univerzitní svět. Angažoval se pak v protikatolickém hnutí v parlamentu a později získal výnosné místo v královské mincovně. Tam využíval svou nevyzpytatelnost a sžíravost přijatelnějším způsobem, když vedl úspěšný boj s penězokazy a pár jich dokonce dostal na šibenici.