„To tě chrání ten plášť,“ vykřikl Taraka a v tu chvíli pohlédl do očí Smrti…
Jama cítil, jak Taraka slábne, a odstrčil ho stranou.
Vyskočil na nohy a běžel na pomoc Brahmovi, aniž se zdržoval shýbáním pro meč. Na kopečku se zatím Brahma bránil útokům hromového meče. Krev mu proudila z pahýlu levé paže i z ran na hlavě a prsou. Nemohl se příliš hýbat, protože Nirriti držel jeho kotník v železném stisku své dlaně.
Když se Jama přiblížil, zařval a vytáhl dýku.
Indra ustoupil z dosahu Brahmova meče a otočil se k němu.
„Dýka proti hromovému meči, Rudý?“
„Jo,“ řekl Jama a zaútočil pravou rukou, přičemž dýku přehodil do levé ke skutečnému výpadu.
Nůž vnikl do Indrova předloktí.
Indra pustil meč a udeřil Jamu do čelisti. Jama spadl, ale podařilo se mu zaháknout nohu za Indrovo koleno a strhl ho na zem.
V tu chvíli získal svůj vzhled a zíral upřeně na Indru. Přímo cítil, jak Indra slábne. Taraka mu skočil na záda přesně ve chvíli, kdy Indra zemřel. Jama se snažil uvolnit, ale měl pocit, jako kdyby mu na zádech ležela celá hora.
Brahma ležel vedle Nirritiho, takže viděl, co se děje. Uvolnil svůj váček, kde měl repelent proti démonům. Popadl ho pravou rukou a hodil ho směrem k Jamovi, vedle kterého také dopadl.
Taraka ucukl a Jama na něho upřeně pohlédl. V tu chvíli se hromový meč zvedl z místa, kam upadl, a letěl směrem k Jamově hrudi.
Jama zachytil ostří oběma rukama jen několik centimetrů od srdce. Meč se však pohyboval stále vpřed a Jamovi začala stékat z dlaní krev.
Brahma vrhl na Pána pekelné studny svůj smrtící pohled. Ten pohled se mu podařilo vzbudit jenom za cenu ohrožení života.
Jamovi tahle pomoc stačila. Uhnul trochu stranou a otočil se. Špička meče se stočila z prsní kosti na rameno, a meč zmizel.
Jamovy oči se proměnily ve dvě kopí, rákšasa ztratil svou lidskou podobu a změnil se v dým. Brahmovi klesla hlava na hruď.
Taraka vykřikl, když viděl, jak se k němu blíží Sam na bílém koni. Vzduch praskal a všude bylo cítit ozón.
„Ne, Lovče! Zadrž svou sílu! Moje smrt náleží Jamovi…“
„Ach, ty hloupý démone!“ vzdychl Sam. „To přece nebylo vůbec zapotřebí.“
Ale to už bylo po Tarakovi.
Jama poklekl vedle Brahmy a ovázal mu pahýl levé ruky.
„Kálí!“ volal. „Neumírej! Řekni mi něco, Kálí!“
Brahma vzdychl, jeho oči zamžikaly a otevřely se, ale za chvilku se zase zavřely.
„Příliš pozdě,“ huhlal Nirriti. Otočil hlavu a díval se na Jamu. „Nebo možná právě včas. Ty jsi Azrael, viď? Anděl smrti…“
Jama ho udeřil a rozmazal svou krev po jeho obličeji.
„Blahoslavení jsou chudí duchem,, jejichž je království nebeské,“ říkal Nirriti. „Blahoslavení jsou ti, již trpí, neboť budou odměněni.“
Jama ho znovu udeřil.
„Blahoslavení jsou ti, kdo žízní po pravdě, protože budou nasyceni. Blahoslaveni jsou ti, kdo odpouštějí, protože jim bude odpuštěno. Blahoslavení jsou ti, kdo mají čisté srdce, protože uzří boha…“
„A blahoslavení jsou ti, kdo udržují mír,“ řekl Jama, „protože se mohou nazývat dítka boží. Jak ale do toho obrázku zapadáš ty, Černý? Čí dítko jsi ty, za to, co jsi udělal?“
Nirriti se usmál a řekl: „Blahoslavení jsou ti, kdož jsou pronásledováni za spravedlivou věc, neboť jejich je království nebeské.“
„Ty jsi blázen,“ řekl Jama, „a já ti proto nevezmu život. Ty se ho vzdáš sám, až přijde tvůj čas. A to bude brzo.“
Zvedl Brahmu na rukou a kráčel s ním k městu.
„Blahoslavený jsi ty, když ti lidé nadávají,“ mumlal Nirriti, „a pronásledují tě, a říkají ti všeliké ošklivé věci pro mou víru…“
„Chceš vodu?“ zeptal se Sam, odzátkoval svou láhev a nadzdvihl Nirritimu hlavu.
„Kdo jsi?“ zeptal se Nirriti.
„Sam.“
„Ty? Ty jsi znovu vstal z mrtvých?“
„To se nepočítá,“ řekl Sam. „Nebylo to těžké.“
Nirritiho oči se zalily slzami. „To znamená, že jsi vyhrál,“ šeptal. „Nechápu, jak to mohl On dopustit…“
„Tohle je jenom jeden svět. Kdo ví, co se děje jinde. A stejně to není ta válka, co jsem chtěl vyhrát. Ty to víš. Je mi tě líto a je mi líto toho všeho. Souhlasím s tím, co jsi říkal Jamovi, a souhlasí s tím i přívrž…
