Bourák (Roger Zelazny)

Dvě hodiny jízdy uběhly v tichosti. Murdock dopil všechen bourbon a všechnu kávu, vykouřil všechny cigarety.

„Jenny, řekni něco,“ promluvil. „Co se děje? Pověz mi to.“

Něco klaplo. Její hlas byl velice měkký.

„Same, jak sjížděl s toho kopce, mluvil ke mně,“ řekla.

Čekal, ale dalších slov se nedočkal.

„Tak co tedy řekl?“ naléhal.

„Řekl: ‘Jestli ubiješ svého řidiče, uhnu.’ Řekl: ‘Chci tě, Šarlatová dámo, chci, abys jezdila všude se mnou, abys se mnou podnikala nájezdy. Když budeme spolu, nikdy nás nedostanou.’ A já ho zabila.“

Murdock mlčel.

„Řekl to přeci jen proto, aby oddálil začátek mojí palby, ne? Jen aby mě zastavil a za cenu svého zničení zničil i nás. Nemohl to myslet vážně, že ne, Same?“

„Jistěže ne,“ řekl. „Jistěže ne. Bylo už moc pozdě, nestačil by uhnout.“

„Ano, také si to myslím. Ale ještě předtím, tam v údolí, myslíš, že opravdu chtěl, abych se přidala k němu a podnikala s ním nájezdy?“

„Je to pravděpodobné, lásko. Máš celkem dost dobrou výbavu.“

„Díky,“ řekla a opět se odmlčela.

Avšak ještě předtím si Murdock povšiml podivného mechanického zvuku připomínajícího rytmem kletbu či modlitbu.

Zakroutil hlavou, sklonil ji a rukou, která se ještě trochu chvěla, pohladil zlehka vedlejší sedadlo.