4
Max odešel z party téměř na dvě hodiny. Eponine i Nicole byly pořád nervóznější. Když se snažily společně přejít přeplněný taneční parket, zastavili je dva muži odění jako Robin Hood a fráter Tuck.
„Vy sice nejste panna Mariana,“ řekl Robin Hood Eponine, „ale mořská panna je skoro totéž.“ Srdečně se zasmál vlastnímu vtipu, rozpřáhl paže a začal s Eponine tančit.
„Může mít neurozený kněz potěšení tance s Vaší Výsostí?“ zeptal se druhý muž. Nicole se usmála. Jaké nebezpečí může hrozit z jednoho tance? pomyslela si. Vklouzla do objetí frátera Tucka a zvolna se začali pohybovat po parketu.
Fráter Tuck byl velice hovorný. Po několika taktech hudby se vždy od Nicole odtáhl a na něco se jí vyptával. Nicole podle plánu naznačila svou odpověď pokynem hlavy nebo gestem. Ke konci skladby se kněz v kostýmu začal smát. „Vpravdě,“ pravil, „věřím tomu, že tančím s němou. Půvabnou, nepochybně, nicméně němou.“
„Jsem velmi nachlazená,“ řekla Nicole potichu a snažila se změnit hlas.
Poté, co promluvila, zjistila v chování frátera určitou změnu. Její obavy vzrostly, když po ukončení série ji muž několik sekund stále držel za ruce a zíral na ni.
„Už jsem váš hlas někde slyšel,“ řekl vážně. „Je velice zvláštní… Rád bych věděl, jestli jsme se setkali. Já jsem Wallace Michaelson, senátor ze západní části Beauvois.“
Samozřejmě,pomyslela si Nicole v panice. Vzpomínám si na vás. Byl jste jedním z prvních Američanů v Novém Edenu, kteří začali podporovat Nakamuru a Macmillana.
Nicole se neodvážila říct nic jiného. Naštěstí se k nim Eponine a Robin Hood připojili dříve, než se mlčení stalo nebezpečně dlouhým. Eponine vytušila, k čemu došlo, a začala rychle jednat. „Královna a já,“ řekla a vzala Nicole za ruku, „jsme měly v úmyslu jít se přepudrovat, když jste nás vy psanci ze Sherwoodského lesa přepadli. Když nás teď s díky za tanec omluvíte, my budeme pokračovat k našemu původnímu cíli.“
Když ženy odcházely, oba muži oblečení v zeleném je bedlivě pozorovali. Jakmile byly na toaletě, otevřela Eponine nejdříve všechny kabinky, aby zajistila, že jsou s Nicole samy. „Něco se stalo,“ zašeptala potom Eponine. „Max musel pravděpodobně jít do skladu, aby doplnil tvou výzbroj.“
„Fráter Tuck je senátor z Beauvois,“ řekla Nicole. „Téměř rozpoznal můj hlas… Myslím, že zde nejsem v bezpečí.“
„V pořádku,“ prohlásila Eponine nervózně po chviličce váhání. „Budeme se řídit alternativním plánem… Vyjdeme před dům a počkáme pod velkým stromem.“
Obě ženy spatřily malou kameru ve stropě současně. Vydala pouze tichoučký zvuk, když měnila svou orientaci, aby je sledovala přes místnost. Nicole se snažila připamatovat každé slovo, které s Eponine pronesly. Bylo tam něco, z čeho by se dalo usoudit, kdo jsme? přemítala. Nicole měla strach zvláště o Eponine, protože její přítelkyně bude i nadále žít v kolonii, až Nicole buď uteče, anebo bude uvězněna.
Když se Nicole a Eponine vrátily do sálu, Robin Hood a jeho oblíbený kněz jim kynuli, aby zamířily k nim. Eponine ukázala na hlavní vchod a přiložila prsty ke rtům. Naznačila tak, že si jde ven zakouřit, a pak s Nicole přešly sál. Při otvírání hlavních dveří pohlédla přes rameno. „Zelení muži nás sledují,“ poznamenala.
Asi dvacet metrů od vchodu do tanečního sálu, což byla ve skutečnosti tělocvična střední školy v Beauvois, rostl velký jilm, který byl jedním z mála už vzrostlých stromů přivezených na Rámu původně ze Země. Jakmile Eponine a Nicole došly ke stromu, Eponine sáhla do kabelky, vytáhla cigaretu a rychle si zapálila. Vyfukovala kouř směrem od Nicole. „Je mi to líto,“ zašeptala své přítelkyni.
„Chápu,“ řekla Nicole, a vtom k nim došli Robin Hood a fráter Tuck.
„Ale, ale,“ prohlásil Robin Hood, „tak naše mořská panna je kuřačka. Nevíte, že si zkracujete život o celé roky?“
Eponine chtěla použít svou obvyklou odpověď, říct muži, že RV-41 ji zabije dlouho předtím, než by ji zabilo kouření, rozhodla se však neříkat nic, co by mohlo povzbudit muže, aby zůstali. Jenom se nepatrně usmála, zhluboka natáhla k…
