11
Plavidla vstupující do Modulu vědění z kosmického prostoru a rovněž trubice přicházející z dalších tří modulů končily všechny v dlouhé úzké stanici. Vybudovali ji na jedné straně prstence umístěného na úrovni středu, který zcela obepínal ohromnou kouli.
„Do každé ze tři soustředných oblastí Modulu vědění jsou pouze dva vchody, sto osmdesát stupňů od sebe,“ řekl Orel, když jeho i Nicole rychle unášel pohyblivý chodník podél prstence. Po pravici měli průhledný vnější povrch modulu. Po levici se nacházela krémově zbarvená stěna bez oken.
„Budu si už brzy moci odložit kosmický skafandr a přilbu?“ zeptala se Nicole z vozíčku.
„Ano, jakmile vstoupíme do výstavní části,“ odpověděl Orel. „Musel jsem prohlídku nějak vymezit – nemohli přes noc změnit atmosféru v celém modulu. V těch místech nebudete potřebovat kosmický skafandr.“
„Takže vy už jste vybral, co uvidíme?“
„Bylo to nevyhnutelné,“ řekl Orel. „Toto místo je nezměrné, mnohem větší než poloválec Rámy, a zcela zaplněné informacemi. Snažil jsem se naplánovat prohlídku na základě znalosti vašich zájmů a času, který se nám dostává. Jestliže se ukáže, že máte zájem o další věci…“
„Ne, ne,“ přerušila ho Nicole. „Neměla bych ani potuchy, co mám požadovat. Jsem si jistá, že co jste udělal, bude prima…“
Pohyblivý chodník se zastavil. Doleva vedla široká chodba. „Mimochodem,“ řekl Orel, „nevysvětlil jsem vám, že naše prohlídka je omezena na dvě vnější oblasti. Oblast Předpovědí je pro nás zapovězena.“
„A proč?“ zeptala se Nicole, uvedla do chodu vozík a jela chodbou vedle Orla.
„Nevím to jistě,“ odpověděl. „Nehraje to však opravdu roli, pokud chápu váš cíl zde. Ve dvou dostupných oblastech toho najdete víc než dost, aby vás to zaujalo.“
Před nimi byla vysoká prázdná stěna. Když se Orel a Nicole přiblížili, otevřely se dovnitř široké dveře a odhalily kruhovou místnost s koulí o průměru deset metrů uprostřed. Stěny a strop místnosti byly plné malých zařízení a mnoha podivných značek. Orel řekl Nicole, že nemá tušení, co znamenají.
„Bylo mi řečeno jen tolik,“ pravil mimozemšťan, „že pro účely návštěvy téhle oblasti se zorientujeme uvnitř té koule před námi.“
Lesklá koule se ve střední části dělila na poloviny. Horní polovina dutého míče se zvedla právě natolik, aby pod ní Orel s Nicole prošli dovnitř. Jakmile tam byli, horní polovina koule se vrátila do své původní polohy a zcela je uzavřela.
Tma trvala jen chviličku. Potom část stěny koule před nimi ozářila malá rozptýlená světýlka. „Vyzdobili to tu spoustou drobností,“ poznamenala Nicole.
„Teď se právě díváme na model celé oblasti,“ řekl Orel. „Naše poloha je zvolena tak, jako bychom byli v samotném středu Modulu vědění a jako by neexistovaly vnitřní oblasti. Všimněte si, že předměty jsou na povrchu a nad námi, nejen před a za námi. A to takovým způsobem, že nic nevystupuje do prázdného vnitřního prostoru dál, než je jistá pevná vzdálenost. Ve skutečném modulu je právě v tom místě vnější stěna další soustředné oblasti. Světla na modulu nám teď ukáží, kam v příštích několika hodinách půjdeme.“
Velký sektor vnitřního povrchu koule před nimi, celkem asi třicet procent plochy, se znenadání tlumeně osvětlil.
„Všechno v osvětlené ploše,“ prohlásil Orel a udělal rukou kruh, „se týká kosmoplavectví. Omezíme svou prohlídku na tuto část oblasti. Blikající červené světlo na povrchu před námi ukazuje, kde právě jsme…“
Jak Nicole pozorovala, červená světelná čára se rychle rozšířila po povrchu a ukončila se v bodě nad jejich hlavami, kde byl obraz galaxie zvané Mléčná dráha. „Nejdříve navštívíme zeměpisnou sekci,“ ukázal Orel na místo, kde červená čára končila, „potom půjdeme do konstrukční a nakonec do biologické. Po krátké přestávce budeme pokračovat v druhé oblasti. Nějaké další otázky, než začneme?“
Jeli nahoru po jakési stoupající rampě v malém autě podobném tomu, které použili v Obytném modulu při návštěvě Michaela a Simone. Ačkoliv cesta před nimi i za nimi byla osvětlena, všechno po stranách bylo vždy ponořeno ve t…
