(14) Pondělí, 26. září 1994
Když Kim konečně otevřela oči, překvapilo ji, že už je skoro devět hodin. Spala daleko déle, než byla v posledním měsíci zvyklá. Vstala z postele a nahlédla do Edwardova pokoje, musel však být už dávno pryč. Jeho prázdný pokoj vypadal uklizeně. Edward měl chvályhodný zvyk si vždycky ráno ustlat postel.
Než se vydala do koupelny, zavolala instalatéra Alberta Bruera, který dělal úpravy jak v domku, tak i v laboratoři. Nebyl doma, proto mu na záznamníku nechala své telefonní číslo.
Albert ji volal za půl hodiny, a než se nasnídala, stál už přede dveřmi.
Jeli spolu do zámku jeho náklaďáčkem.
"Myslím, že už vím, v čem je ten problém," řekl Albert. "Vlastně jsem o tom už věděl, ještě když byl váš dědeček naživu. Je to těma přívodníma trubkama. Jsou z litiny a některý z nich zrezivěly."
Albert ji vzal do všech koupelen v křídle pro služebnictvo a v každé odsunul panel zakrývající zrezavělé trubky.
"Dá se to spravit?" zeptala se.
"Samozřejmě. Dá to ale práci. Mně a mýmu učedníkovi to může trvat tak asi týden."
"Tak to udělejte," požádala ho. "Bydlí tu totiž pár lidí."
"Tak v tom případě můžu pustit vodu do koupelny ve třetím poschodí.
Trubky tam vypadají docela dobře. Možná že tam nikdo nebydlel."
Když instalatér odešel, šla Kim do laboratoře, aby mužům z Edwardova týmu řekla o té koupelně ve třetím patře. Nebyla tam už dost dlouho, a vůbec se na tu návštěvu netěšila. Nikdy jí nepřipadalo, že je tam právě vítaná.
"Kim!" zvolal David vzrušeně. Byl první, kdo ji viděl vcházet dveřmi z přední místnosti do vlastní laboratoře. "To je ale příjemné překvapení!"
Zavolal na ostatní, že přišla. Všichni včetně Edwarda položili všechno, co měli právě v ruce, aby ji mohli přivítat.
Kim cítila, jak se červená. Nebylo jí příjemné být takhle středem pozornosti.
"Máme čerstvé kafe a koblihy," nabízela Eleanor. "Můžu ti přinést?"
Kim jí s díky odmítla, protože, jak vysvětlila, právě snídala. Omluvila se celé skupině, že je ruší, a rychle vysvětlila důvod své návštěvy.
Všichni tři muži měli radost a ujistili ji, že chodit do koupelny ve třetím patře pro ně nebude žádná obtíž. Snažili se ji dokonce přemluvit, aby se neobtěžovala se zařizováním nějakých oprav.
"Myslím, že by to nemělo zůstat tak, jak to je," nesouhlasila. "Raději to nechám opravit."
Chystala se hned k odchodu, ale ostatní to nedovolili. Trvali na tom, že jí každý z nich musí ukázat, co právě dělá.
David ji jako první vzal ke svému laboratornímu stolu a přiměl ji, aby se podívala do stereomikroskopu na preparát břišních nervových uzlin, který odebral z měkkýše zvaného Aplasia fasciata. Pak jí ukázal počítačovou sjetinu, kde mělo být vidět, jak Ultra ovlivňuje spontánní vzruchy určitých buněk uzlin. Než si mohla vůbec ujasnit, na co se to dívá, vzal jí papíry z ruky a vedl ji k inkubátoru na tkáňové kultury. Tam jí vysvětloval, jak vyhodnocuje tkáňové kultury, pokud jde o známky toxicity.
Potom se jí ujali Gloria s Curtem. Vzali Kim dolů, kde byla umístěna zvířata. Ukázali jí žalostná stvoření - stresované krysy a opice, které byly vypěstovány tak, že trpěly těžkou úzkostí. Pak jí ukázali podobná zvířata, která léčili pomocí Ultra a imipraminu.
Kim se snažila projevovat zájem, ale pokusy na zvířatech ji odjakživa naplňovaly tísnivým pocitem.
Od Glorie s Curtem ji naštěstí odvedl Francois. Vzal ji do chráněné prostory, kde stál osamocený přístroj na nukleární magnetickou rezonanci.
Pokoušel se jí vysvětlit, jak se snaží určit strukturu vazebné bílkoviny pro Ultra. Kim z jeho vysvětlení bohužel příliš nepochopila. Pouze přikyvovala a usmívala se, kdykoli se odmlčel.
Eleanor ji odvedla zase zpátky nahoru ke svému počítačovému terminálu. Dlouze jí vysvětlovala metodu modelování na počítači a popisovala, jak se snaží vytvořit léky, které by byly vlastně obměnou základní struktury Ultra a měly by snad podobnou bioaktivitu jako Ultra.
Jak Kim přecházela po laboratoři, všimla si, že členové výzkumného týmu jsou nejen nezvykle přátelští,…
