XII
Závěrem dvaaosmdesátého roku jsem tvrdě zařezával co náhradní sporťák ve Svobodce, mimoto běžely pochopitelně i nadále mé hudební pořady. Jednoho dne se ode dveří ozvalo ono pověstné - "paní, nesu vám psaní". Psaní bylo odesláno ze Sydney v Austrálii; nabízeno mi krajany strávit australskou zimní sezonu u protinožců.
A že jsem byl dosud na volné noze, rozhodl jsem se, že pojedu. Naplánoval jsem to na pět týdnů a rozvinul korespondenci; australská zima je zrovna ve chvíli, kdy na kontinentě evropském obvykle bývá léto.
Od prvního ledna třiaosmdesátého roku jsem se stal stálým členem redakce Svobodky; obával jsem se už o osud australského zájezdu - ale představenstvo projevilo pochopení - a obé bylo lze sloučit. Zažil jsem tedy v onom roce tři zimy - a dlužno podotknout, že ta australská byla nejpříjemnější. Australské publikum výborné a vděčné; s výborným publikem se zvedá i výkon interpreta, jak známo.
Za pobytu v Melbourne jsem se spřátelil s Jirkou, který je majitelem prvotřídního nahrávacího studia. Dohodli jsme se, že nahrajeme EPíčko - malou desku s dvěma tituly na každé straně. Po jednom z koncertů pak - už po půlnoci - deska nahrána. Kromě Kamínků a Ocelárny jsem na ni nahrál i Zpívání pro Miss Blanche.
Za těch pět týdnů v Austrálii jsem se stačil unavit - a oddechnout si, napsat několik dalších osmiverší pro Krylias, natočit asi třicet rozhovorů s Čechoaustralany a napsat seriál reportáží o Protinoží.
Po návratu pak dohnat letní dovolenou. Ale kterak, když v Evropě už byl podzim? Jediná a osvědčená možnost - Kanárské ostrovy. Do poustevny na ostrově Lanzarote. Neb vánoce a Silvestr už zase na spadnutí - a korespondence, zbylá po australském zájezdu, volala po vyřízení. Ještě jsem Jirkovi Pallasovi zaslal pásku s písničkami pro novou LP desku. Plaváček se jmenuje - a vyšla před vánoci třiaosmdesátého. Obálku na ni udělal Vlasta Třešňák: já měl původně jiný plán, ale barevná obálka by se prý příliš prodražila. Nu což, Plaváček je hotov - a co je hotovo, to se počítá.
Na Lanzarote létám pracovat už pěknou řádku let. Tentokrát byl pobyt úspěšnější, než jsem čekal - to pro mizerné počasí. Korespondence vyřízena, napsáno dalších pár textíků pro Krylias, a hlavně - což důležito pro tento přehled - napsána nová písnička. Jmenuje se Vůně.
VŮNĚ
V tůni nad mlýnskou strouhou
vteřinu pouhou
zdrží se proud
Z víru nad bílou hrází
rašící mlází
vyráží z pout
Louky červených máků
pod křídly ptáků
oněmělých
Had co kůži si svléká
Z medu a mléka
voněl mně líh
Výsměch a potíže s kázní
Jsme snílci a blázni
tří generací
s vráskami rytými dobou
Čas zmařený mdlobou
se nenavrací
V bronzu jen tyčí se kopí
Lev uši své klopí
tak kdo by se bál?
Nečiny značené vinou
se dějinami vinou
Ó Bože co dál?
Vůně potu a kůže
Nad něhou růže
cynický smích
Lásko na konci léta
osudy splétá
ledový sníh
Vůně vody a prádla
chlastu a žrádla
k opojení
Lež a zrosený džbánek
pro mdlobný spánek
pokolení
Výsměch a potíže s kázní
jsme snílci a blázni
tří generací
s vráskami rytými dobou
Čas zmařený mdlobou
se nenavrací
V bronzu jen tyčí se kopí
Lev uši své klopí
tak kdo by se bál?
Nečiny značené vinou
se dějinami vinou
Ó Bože co dál?
Schůzku nahradíš schůzí
belháním chůzi
povykem klid
Vůně piva a kvásku
nahradí lásku
Boha a cit
Klec co náhražka křídel
Kulturní příděl
za umění
Dálky v zrcadle sklínky
z prolhané skříňky
na civění
Výsměch a potíže s kázní
jsme snílci a blázni
tří generací
S vráskami rytými dobou
Čas zmařený mdlobou
se nenavrací
Nečiny značené vinou
se dějinami vinou
Co dělat že máš?
Navzdory otcům a synům
se odhodlat k činům
kde domov je náš
Možná že se vám - stejně jako mně v této chvíli - zdají Vůně trochu moc vlastenecké. Ale proč už konečně jednou nevzít tohle téma za své; proč už jednou necítit, že tenhle kus země patří mně a jenom mně a nikomu jinému. Proč probůh pořád jen internacionalismus, když ti vlastní zemi rozebírají pod rukama? Proto Vůně.
Když jsem dorazil zpět do Mníšku, chystal zrovna Milan Schulz svou část …
