X
A pak - v osmasedmdesátém - to k výročí - výjezd za řvaním proti okupaci Československa. Zpíval jsem na nejrozličnějších shromážděních, katolíky počínaje a maoisty konče. Neb povinností jest řváti všude, kde je to možno. To za ty, kteří nemohou nebo si netroufají, zastrašeni mocí.
Písničky spíše už ironické. Písničky mnohdy jedovaté. Tu a tam i trocha křeče za textem. Pod ním. Melodie se pomalu vytrácí. Text do popředí. Koneckonců, muzikantem jsem jenom honoris causa. A ještě k tomu z nouze. Ale textařinu, tu já rád. Hraní si se slovíčky. Se štěpnými rýmy. Nevíte, co to je? To je například základ písně Vasil.
VASIL
"V botičkách z kozinky
vybírám rozinky
z koláčků
Vybírám zběsile
pro tebe Vasile
miláčku
Šičky už došily
svatební košili
z batistu
Krmení zvěře je
když vrznou veřeje
a tys tu
Mé oči nevěří
Přišel jsi se zvěří
k obědu
Neseš mi křepelky
V botičkách Popelky
k tobě jdu
Na mojí košilce
šič z Košic vyšil Cé
zdvojené
Že nejsem komtesou
starosti moje jsou
Tvoje ne
Na rtech máš enzymy
To asi ze zimy
třeskuté
Proti tvé nechuti
na tácku nesu ti
misku té
V čaji jsem zkvasila
dva vlasy Vasila
hippieho
Jsou v něm i nějaká
afrodiziaka
Vypij ho!
Čaj který vypiješ
zanechá stopy jež
trvají
Tisícem kilowatt
budem se milovat
šohaji
V milostném zátiší
vášeň pak nejvyšší
vybuchne
plně a všestranně:
Tvá láska - ke straně!"
"Probůh!! Ne!!!!"
Vybuchne, probůh, ne! Toť rým štěpný, prosím. Já vím: je to na úkor srozumitelnosti. Proto taky doufám, že se podaří vydat druhý díl sebraných spisů. Opět snad zpod stolu. Ale tentokrát už Špalek písní českých spíše než nonsens-poetický bude pointovaný.
Sivá holubičko
kdes byla
že jsi potrubíčko
rozbila?
Chtěla já jsem
navrtati vodu
skončila jsem
hlavou v ropovodu
má milá!
Sivé holubičky
na blatě
lačně žraly byčki
v tomatě
Žraly byčki
v knajpě u Anduly
na chlebíčky
daly levanduli
proklatě!
Jo, Špalek písní českých jest nepřeberný. Písně české, respektive.
Pásla ovečky
v zeleném háječku
Svlékla plavečky
Veselme se!
Svlékla plavečky
natrhla kraječku
za dvě stovečky
Heleďme se!
V dolině nuselské
nikdo se nedíval
kraječky bruselské
když jsem jí sešíval
Sešiv kraječku
dostal jsem horečku
Ležím v hrobečku
v Černým lese
V Schwarzwaldě, míněno, samozřejmě. A do třetice.
Travička zelená
to je moje potěšení
travička zelená
to je moje peřina
Vepřová kolena
Čtyři voli upečení
paštika z jelena
Nadívaná zvěřina
Už se těší ponravičky
že budou mít orgie
po mejdanu u travičky
Lukrezie Borgie
Jak znáti, čas oponou trhnul a změněn svět. Kterakže to bude dál, nevím, ale kdo z nás vlastně ví? Já si nicméně nadále píšu jak písničky, tak básničky. Poslední dobou už mi ani nevadí, že mne ani písničkáři, ani básníci neberou vážně. Ono těch, kteří se berou příliš vážně, je přesně stejně příliš mnoho. A nastal Silvestr 1978/1979. Uspěchaně, jako kdykoli předtím, něco humoru. Do čehože se tentokrát obout? Když jsem byl ve Vídni, obdržel jsem od přátel staré vydání Starých pověstí českých. V životě jsem si nepomyslil, kolikže jinotajů, protistátního a protimocenského štvaní, kolik nacionalismu buržoazního, kolik - ba co dím - šovinismu v tomhle pamfletu! A tak hurá do historie, ať se mládí vydovádí; Dívčí válka!
DÍVČÍ VÁLKA
Na pahorku mezi lány
suchá lípa ční
pod ní Vlasta kuje plány
emancipační
Dlabat lžíce z kmene lípy
se jí protiví
řeže luky strouhá šípy
plete tětivy
Na palouku blíže bučí
cestou k Zbirohu
kníže Ctirad Šárku učí
foukat do rohu
A že nedbal na ledviny
kníže zhýralý
přihnul sobě medoviny
troubí Halali
Družina
necvičí pořadovou
chrápe opilá
Dívčina
na blůzu dvojřadovou
oči sklopila
Rozepla
první i druhou řadu
v touze plá
je veta po Ctiradu
zatepla
upletla velezradu
Šárka ztepilá
Mezitímco staré panny
řinčí ve křoví
žvýká Ctirad vyčerpaný
bůček vepřový
Po poledním hodování
bradu omyje
věnuje se studování
anatomie
Vraždí dívky vraždí lovce
spící v bezpečí
Ctirad zatím na křídlovce
troubí ke zteči
A když dojde s aprobací
po pohrudnici
tu ho Vlasta kyjem b…
