4
Matlock si nesměl nic zapsat; instruktáž prokládaná častým opakováním proto probíhala bolestně pomalu. Naštěstí Loring jako profesionál znal hodnotu přestávek, které uvolní stres, když se člověk pokouší absorbovat příliš mnoho informací v příliš krátkém čase. Ve volnějších chvilkách se snažil Matlocka vytáhnout z ulity, dozvědět se co nejvíc o člověku, jehož život byl tak snadno postradatelný. Blížila se půlnoc; Sam Kressel odešel před osmou. Prorektorova přítomnost nebyla během detailní instruktáže ani nutná, ani žádoucí. Má působit jako spojka, do operace se aktivně nezapojí. Proti jejich rozhodnutí nic nenamítal.
Ralph Loring rychle zjistil, že si Matlock potrpí na ochranu soukromí. Na nevinně formulované otázky odpovídal stručně až stroze, při vysvětleních jako by sám sebe pomlouval. Agent se po chvíli vzdal. Matlock přistoupil na svěřený úkol, ne na veřejné rozpitvávání svých myšlenek či motivů. Bylo to ostatně zbytečné a Loring ho chápal. Navíc netoužil toho muže poznat až příliš dobře.
Naopak Matlock — zatímco se snažil uložit do paměti komplikované informace — na poněkud jiné úrovni přemítal o vlastním životě a uvažoval, proč volba padla právě na něj. Vrtalo mu hlavou jedno slůvko z hodnocení — mobilní. Otřesný pojem pro popis člověka!
Na druhé straně podvědomě věděl, že ho ten termín přesně vystihuje. Opravdu byl mobilní. Profesionální průzkumníci či psychologové — nebo co byli vlastně zač — ho zdařile vystihli. Pochyboval však, jestli pochopili, které motivy se skrývají za jeho… „mobilitou“.
Akademický svět pro něj znamenal útočiště, azyl, nikoliv cíl dlouhodobých ambicí. Utekl do něj, aby získal čas a zorganizoval si život, který se mu rozpadal pod rukama, aby porozuměl. Aby si narovnal hlavu, jak říkali soudobí studenti.
Snažil se to vysvětlit své manželce, příjemné, půvabné, zábavné, vtipné, ale duševně povrchní ženě, která se domnívala, že přišel o rozum. Co má proboha chápat na úžasně dobré práci, na úžasně pěkném domě, na úžasně příjemném klubu a výborném životě v úžasně vděčném sociálním a finančním světě? Ona neměla co pochopit a on to chápal.
Jenže pro něj ten svět ztratil smysl a během posledního ročníku v Amherstu se od něj postupně vzdaloval. Odluku pak dokončila jeho zkušenost v armádě.
Odmítnutí dosavadního světa nevyvolala jedna konkrétní událost a neproběhlo násilnou formou, ačkoliv násilí kořenů konfliktu v Saigonu v něm samozřejmě jistou roli sehrálo. Roztržka začala již doma, kde ostatně většina lidí určitý životní styl přijímá či odmítá, během série nepříjemných nedorozumění a hádek s otcem. Starý gentleman — příliš starý a příliš gentlemanský — cítil právo vyžadovat od prvorozeného syna lepší výkony. Pan Matlock senior patřil do jiné epochy, do jiného století, a propast mezi otcem a synem pokládal za žádoucí jev, při němž je méně hodnotný prvek pokládán za postradatelný, dokud neprokáže svou cenu a neosvědčí se na trhu. Postradatelný, ale samozřejmě současně tvárný a povolný. Otec se svým způsobem choval jako dobrotivý vládce, který po generacích u kormidla moci nesnášel myšlenku, že skvělý trůn zůstane opuštěn, protože nemá právoplatného nástupce. Neuměl si představit, že by jeho syn nechtěl převzít otěže rodinného podniku. Podniků.
Zato Matlock junior si toto řešení dokázal představit velmi dobře a dával mu přednost. Nejen že nerad přemýšlel o své budoucnosti na otcově trhu, ale také se jí bál. Jemu by neustálý tlak finančního světa nepřinášel žádnou radost, jen nekonečnou hrůzu z vlastní neschopnosti, ještě umocněnou otcovou obrovskou ctižádostivostí a cílevědomostí. Čím více se blížil ke vstupu do tohoto světa, tím více jeho děs rostl. Došlo mu, že ruku v ruce s potěšením z pobytu v extravagantním úkrytu a se zcela zbytečným osobním pohodlím bude nutné ospravedlnit tento komfort a dělat, co se od něj očekává, a dělat to extrémně dobře. Hlavní problém spočíval v tom, že takovou budoucnost neuměl ospravedlnit ani sám před sebou. Ať je jeho úkryt raději méně extravagantní a os…
