33
Když Julian Dunois nastínil alternativy a začal formulovat strategii, Matlock pochopil, proč ho černoši tak usilovně hledali a proč mu Dunois tak ochotně nabídl pomoc — potřebovali základní informace, které jim mohl poskytnout jen on, Kdo jsou jeho kontaktní osoby? V rámci univerzity i mimo ni? Kdo jsou vládní agenti a kde je hledat? Jak s nimi komunikuje?
Jinými slovy, komu se má Julian Dunois při útoku na Nimroda vyhýbat?
„Musím konstatovat, že vás vůbec nepřipravili na náhodné situace,“ ušklíbl se Dunois. „Odvedli velmi lajdáckou práci.“
„Taky mě to napadlo. Ale domnívám se, že je to částečně moje vina.“
„To bych řekl.“ Dunois se rozesmál a Williams se k němu připojil. Všichni tři zůstali v místnosti bez oken, kam dva černoši přinesli stolek a několik poznámkových bloků. Dunois si zapisoval každý střípek relevantních informací, které mu Matlock poskytl. Ověřoval si, jak se hláskují jednotlivá jména i přesnost adres — dokonalý profesionál. Matlock si — jako při rozhovorech s Greenbergem — znovu uvědomil svůj amatérismus.
Dunois spojil několik listů sponkou a začal psát do nového bloku. „Co to děláte?“ zajímal se Matlock.
„Předchozí poznámky nechám dole okopírovat a pošlu je do své kanceláře v New Yorku… Stejně jako každou stránku z deníku profesora Herrona.“
„Berete to od podlahy, co?“
„Samozřejmě. Jak jinak?“
„Víc už vám toho neřeknu. Tak, co podnikneme teď? Co mohu udělat já? Bojím se, to vám snad nemusím povídat. Neodvažuju se ani pomyslet, co by se jí mohlo stát.“
„Nic se jí nestane. Věřte mi. V této chvíli je slečna Ballantyneová v bezpečí jako v matčině náruči. Nebo ve vaší. To ona je návnada ne vy. A návnady se musí udržovat živé a zdravé. Máte to, co oni bezpodmínečně potřebují k vlastnímu přežití.“
„Tak jim to nabídněme! Čím dřív, tím líp.“
„Žádný strach, nabídneme. Ale musíme pečlivě zvážit všechny nuance, jak to provedeme. Zatím jsme se shodli na dvou alternativách. První je přímá konfrontace se samotným Kresselem. Druhá je využití policie, jejímž prostřednictvím předáme Nimrodovi váš vzkaz.“
„Proč chcete použít zrovna policii?“
„Pouze uvádím možnosti… Proč policie? Těžko říct. Snad proto, že Herronův deník jasně naznačuje, že v minulosti byl Nimrod několikrát vyměněn. Ten současný je od chvíle, kdy byla organizace založena, třetí, jehož totožnost známe. Říkám to správně?“
„Ano. První se jmenoval Orton a působil v úřadu viceguvernéra. Druhý, Angelo Latona, byl stavitel. Třetím je zjevně Kressel. Kam tím míříte?“
„Jenom spekuluji. Ten, kdo se funkce Nimroda ujme, získá prakticky neomezenou moc. Nejde tedy ani tak o konkrétního člověka, jako spíše o jeho postavení. Člověk může svou pozici pouze co nejlépe využít a záleží jen na něm, co z ní udělá.“
„Ale to postavení,“ namítl Williams, „se uděluje a může být odejmuto. Nimrod nemá poslední a rozhodující hlas.“
„Přesně tak. Proto může být pro Matlocka výhodné nechat prosáknout informaci, že je to právě on, kdo drží v rukou nebezpečnou zbraň. A Kressel — Nimrod — se musí mít zatraceně na pozoru, aby neohrozil zájmy všech.“
„Neznamená to, že po mé stopě vyrazí ještě více lovců?“
„Možná. Současně to však znamená, že vás bude chránit kohorta vystrašených zločinců — do chvíle, kdy bude hrozba, kterou představujete, eliminována. Dokud riziko trvá, nikdo se proti vám nedopustí násilí. A nikdo to také nedovolí Nimrodovi.“
Matlock si zapálil cigaretu a napjatě poslouchal. „To znamená, že se snažíte Nimroda částečně oddělit od jeho vlastní organizace.“
Dunois luskly prsty obou rukou jako kastanětami; znělo to jako pochvalný potlesk.
„Jste chápavý student,“ řekl s úsměvem. „Základní pravidlo každé revoluce a její prvotní cíl je proniknutí do řad protivníka. Infiltrovat a pak rozdělit. Rozdělit!“
Dveře se otevřely a vstoupil značně rozrušený černoch. Beze slova podal Dunoisovi vzkaz. Právník si ho přečetl a na chvíli zavřel oči — tímto způsobem dával najevo úlek a strach. Pak poslovi klidně poděkoval a zdvořile ho propustil. Podíval se na Matloc…
