Ivo Andrić

Ivo Andrić, srbský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu (1961), se narodil 9. října 1892 v bosenském městě Travnik. Pocházel z chudé charvátské rodiny a jeho dětství bylo ovlivněno složitou historickou a politickou situací regionu, kdy Bosna a Hercegovina byla pod nadvládou Rakouska-Uherska, po více než 400 letech osmanské říše.

Andrićovo literární dílo je silně spjato s touto krajinnou a kulturní tradicí. Po gymnáziu v Sarajevu se zapojil do jihoslovanského hnutí Mladá Bosna, a jeho literární dráha začala v roce 1911, kdy publikoval své první básně. Po maturitě studoval na univerzitách v Záhřebu, Vídni a Krakově, ale jeho život se dramaticky změnil, když byl zatčen po atentátu na arcivévodu Ferdinanda, což vedlo k jeho věznění. Z této zkušenosti čerpal v své prvotině Ex Ponto (1918).

Po návratu z vězení a uzdravení z tuberkulózy se Andrić vrátil do Záhřebu, kde spolu s dalšími literáty založil časopis Književni jug. Po skončení první světové války a vzniku Království Jugoslávie začal Andrić působit v diplomatických službách a v průběhu let zastával různé diplomatické funkce, včetně vyslance v Berlíně. Ačkoliv měl úspěšnou diplomatickou kariéru, vždy se cítil především spisovatelem, přičemž témata pro své dílo čerpal zejména z Bosny, své rodné země.

Mezi Andrićova nejznámější díla patří povídky a romány, které vykreslují složité vztahy mezi národy a náboženskými skupinami na Balkáně. K těmto patří Travnická kronika (1958), Most na Drině (1948), Slečna (1947) a Prokletý dvůr (1954). Po druhé světové válce, v době socialistické Jugoslávie, se Andrić stal významnou politickou i kulturní osobností, a jeho dílo bylo uznáno nejen v Jugoslávii, ale i v zahraničí.

Andrićovy knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a jeho dílo se stalo součástí zlatého fondu moderní jugoslávské i evropské literatury. Po jeho smrti v roce 1975 byly vydány jeho sebrané spisy a Andrić zůstává jedním z nejpřekládanějších spisovatelů jihoslovanského světa.

• Anikine časy, 1963
• Aska a vlk, 1966 (Aska i vuk)
• Cesta Aliji Djerzeleza, 1962
• Deset jugoslávských novel 1971
• Dům o samotě / Dom na samote, 2009 (Omerpaša Latas / Paša Omer Latas)
• Ex ponto: Rozhovory s duší, 1919
• Jelena, žena která není, 2009 (Jelena, žena koje nema)
• Mara milostnice, 1938 (Mara milostnice a jiné povídky, 1936)
• Most na Drine, 1983 (Na Drini ćuprija, 1945)
• Travnická kronika, 1983 (Travnička hronika, 1945)
• Most na Drine a iné prózy, 1970
• Omerpaša Latas, 1981 (1976)
• Prokletý dvůr, 1960 (Prokleta avlija, 1954)
• Prekliaty dvor – a iné, 1983
• Slečna, 1963 (Gospodjica)
• Slečna dělá peníze, 1947
• Travnická kronika, 1958 (Travnička kronika, 1951)
• Vezírův slon, 1987
• Žena, která není, 1967
• Znamení u cesty, 2009
• (Sobrana djela I.-X.)
• (Nemirna godina)
• (Žedj)
• (Znakovi)