21
Motorová loďka se divoce kymácela ve tmě a v přívalech deště. Dvoučlenná posádka vylévala vodu, jež nepřetržitě šplíchala přes okraje. Šedovlasý kapitán, napůl Číňan, napůl Portugalec, mžoural velkými okny kabiny a pomalu kormidloval směrem k černým obrysům ostrova. Bourne s d’Anjouem stáli vedle něj. Francouz zvýšil hlas, aby ho bylo v lijáku slyšet. „Jak daleko je to podle vás k pláži?“
„Dvě stě metrů, plus minus deset nebo dvacet,“ řekl kapitán a majitel lodě.
„Potřebujeme světlo. Kde ho máte?“
„Ve skříňce za vámi. Ještě sedmdesát pět metrů a zastavím. Dál nejedu. Skály by mohly být v tomhle počasí nebezpečné.“
„Musíme se dostat k pláži!“ křikl Francouz. „Je to nutnost, to jsem vám přece řekl!“
„Jo, ale zapomněl jste mi říct, že bude takhle strašně pršet. Devadesát metrů a pak si můžete vzít člun. Má silný motor. Doveze vás tam.“
„Merde!“ vyštěkl d’Anjou, otevřel skříňku a vyndal z ní signální světlo. „To může být klidně sto i víc metrů!“
„Každopádně to nebude míň než padesát, to jsem vám říkal.“
„A navíc ve hluboké vodě!“
„Mám to otočit na Macao?“
„Aby nás postřílely hlídky? Člověk musí ve správnou chvíli zaplatit, jinak do cíle nedorazí! To přece víte!“
„Sto metrů, dál vás nevezmu.“
D’Anjou podrážděně přikývl a zvedl signální světlo k hrudníku. Stiskl tlačítko a hned ho zase pustil. Okno před pilotem na krátký okamžik ozářilo strašidelné tmavomodré světlo. O pár vteřin později bylo vidět skrz kropenaté sklo odpovídající modré světlo z pobřeží ostrova. „Víte, mon capitaine, jestli nedorazíme na místo schůzky, tahle mizerná bárka půjde ke dnu.“
„Odpoledne se vám ještě líbila!“ otáčel lodivod divoce kormidlem.
„To bylo ale včera odpoledne. Teď je půl druhé ráno a já jsem poznal vaše zlodějské manýry.“ D’Anjou vrátil světlo do skříňky a podíval se na Bournea, jenž ho pozoroval. Oba dělali totéž, co už tolikrát za dob Medusy - kontrolovali výstroj a vybavení svého partnera. Oba muži na sobě měli kalhoty, svetr a tenkou gumovou čepici, vše černé. Normální oblečení měli smotané v plátěných vacích. Kromě Jasonova automatu a Francouzovy malé pistole ráže 6 mm měli pouze nože v pochvách - a to vše schované. „Zajeďte, co nejblíž to půjde,“ řekl d’Anjou kapitánovi. „A pamatujte, jestli tady nebudete, až se vrátíme, nedostanete poslední splátku.“
„Co když vás okradou a zabijou?“ vykřikl kapitán a otočil kormidlem. „Tak je po mně!“
„Teď jste mě dojal,“ řekl Bourne.
„Nemusíte se bát,“ odvětil Francouz a probodl portugalského Číňana pohledem. „S tím chlapem jsem už měl hodně kšeftů. Má rychlou loď jako vy a je to taky úplně stejný zloděj. Nacpu mu jeho marxistické kapsy tak, že si jeho milenky budou žít jako konkubíny ústředního výboru. On mě navíc podezřívá, že si vedu záznamy. Jsme v Božích rukou, možná ještě v lepších.“
„Tak si vezměte to světlo,“ zadrmolil kapitán otráveně. „Možná ho budete potřebovat. Když se utopíte nebo rozbijete o útesy, budete mi k ničemu.“
„Vaše starostlivost mě ohromuje,“ vzal si d’Anjou znovu světlo a kývl na Jasona. „Omrkneme ten člun s motorem.“
„Motor je pod silným plátnem. Nestartujte, dokud nebudete na vodě!“
„Jak víme, že vůbec nastartuje?“ zeptal se Bourne.
„Protože chci svoje prachy.“
Cestou k pláži je voda zmáčela na kost. Oba se tlačili k malému člunu a pevně se drželi, aby nespadli přes palubu. Jason svíral bočnice, d’Anjou zase směrové kormidlo a zad. Narazili na mělčinu. Kovové dno škrtlo o skaliska. Francouz otočil kormidlo na pravobok a přidal plyn na maximum.
Z pláže znovu vyšlehl podivný tmavomodrý záblesk. D’Anjou stočil člun směrem k signálu a za pár minut narazili přídí na písek. Francouz otočil tyč dolů a zvedl motor. Bourne skočil do vody, chytil lano a vytáhl malé plavidlo na pláž.
Náhle zalapal po dechu. Vedle něj se zjevil jakýsi muž a uchopil lano. „Čtyři ruce jsou lepší než dvě,“ křikl Asiat dokonalou angličtinou - angličtinou s americkým přízvukem.
„Vy jste ten kontakt?“ vyjekl Jason zmateně. Nebyl si totiž jistý, jestli se v dešti a vlnách nep…
