Kapitola 21
VE VSTUPNÍ HALE THORBY SPATŘIL řadu recepčních kabin. Prodral se davem lidí vycházejících z budovy a do jedné z nich vlezl. Ozval se kontraaltový hlas: „Sdělte své jméno, státní službu a hodnost do mikrofonu. Až se rozsvítí světlo, udejte, proč přicházíte. Musím vás však upozornit, že je po úředních hodinách a zabýváme se již jen naléhavými případy.“
Thorby se naklonil k mikrofonu: „Thorby Baslim,“ a pak dodal: „Exotic Corps.“
Čekal, co se bude dít. Nahrávka se ozvala znovu: „Sdělte své jméno, státní službu a hodnost do –“ Hlas náhle umlkl. Ozval se jiný, tentokrát mužský. „Opakujte to.“
„Exotic Corps.“
„Záležitost?“
„Raději si vyhledejte v archívu můj svazek.“
Po chvíli ho znovu oslovila nějaká žena: „Spěšně následujte světlo nad sebou. Neztraťte ho.“
Vedlo ho eskalátory, chodbami, až k neoznačeným dveřím, kde na něj čekal jakýsi neuniformovaný muž. Provedl ho několika dalšími místnostmi. Konečně stál před mužem v civilních šatech, který povstal a řekl: „Rudbek z Rudbeku? Já jsem maršál Smith.“
„Říkejte mi, prosím, Thorby Baslim. Ne Rudbek.“
„O jména nejde, jde o totožnost. Já také nejsem Smith, ale musí to tak být. Předpokládám, že máte identifikační kartu.“
Thorby znovu vylovil své dokumenty. „Měli byste mít mé otisky prstů.“
„Budou tu za okamžik. Mohli bychom si je sejmout znovu?“
Při snímání otisků vyskočil z maršálova stolu tištěný kartotéční lístek. Zastrčil obě sady otisků do komparátoru a tvářil se, že ho výsledek ani příliš nezajímá. Když se rozsvítil zelený signál, byl už jen samá zdvořilost.
Nejprve řekl: „Výborně, Thorby Baslime… Rudbeku. Co pro vás mohu udělat?“
„Možná, že budu moci udělat něco já pro vás.“
„Jakže?“
„Přišel jsem ze dvou důvodů,“ pokračoval Thorby. „Tím prvním je má snaha doplnit některá fakta závěrečné zprávy plukovníka Baslima. Víte, o kom mluvím?“
„Samozřejmě, že vím. Toho muže jsem velmi obdivoval. Pokračujte.“
„Za druhé bych se rád vrátil ke Gardě a stal se X agentem.“ Thorby sám nevěděl, kdy se k tomu rozhodl, ale teď to opravdu chtěl. Nestačila mu taťkova uniforma a taťkova jednotka. Chtěl dělat taťkovu práci.
'Smith' pozvedl obočí. „Cože? Rudbek z Rudbeku?“
„Právě se snažím dát to nějak do pořádku.“ Thorby rychle načrtnul, jak musí urovnat majetkové poměry svých rodičů a ustanovit správce jejich záležitostí. „Pak už mě nebude nic vázat. Vím, že je to drzost od zastupujícího četaře třetí třídy, ale to jsem již hodil za hlavu. Přesto, že jsem jen nezkušený gardista, myslím, že vám mám co nabídnout. Znám dobře Lidi… tedy, mám na mysli Svobodné kupce. Hovořím několika jazyky. Vím, jak to chodí na Devíti světech. Viděl jsem kus světa, a ač nejsem astrogaut, něco jsem už procestoval. Kromě toho vím, jak taťka – plukovník Baslim – pracoval. Mohl bych třeba dělat něco podobného.“
„Tuhle práci musí člověk milovat, aby jí mohl dostát. Často musí dělat… věci, které by pro svoji sebeúctu nikdy neudělal, kdyby nevěděl, že jsou nutné.“
„Ale já bych ji miloval! Ach, vždyť já byl otrokem. Copak jste to nevěděl? Možná, že člověku pomůže, když ví, jaké to je, být otrokem.“
„Možná ano. Zároveň byste to ale mohl brát příliš osobně. Kromě toho nás nezajímá jenom obchod s otroky. Člověk, který sem přijde, nedostane slíbenou žádnou konkrétní práci. Dělá, co se mu řekne. Využíváme ho. Obvykle ho využíváme zcela. Úmrtnost je vysoká.“
„Budu dělat, co se mi řekne. Shodou okolností mě však zajímá obchod s otroky. Vždyť většina lidí tady ani neví, že něco takového vůbec existuje.“
„Většině toho, co děláme, by veřejnost neuvěřila. Můžete snad od lidí, které vidíte okolo sebe, očekávat, že budou brát vážně neuvěřitelné historky ze vzdálených planet? Zapamatujte si, že své domovské planety za celý svůj život opustí jen méně než jedno procento populace.“
„Myslel jsem si to. Ani ti tomu však nevěří.“
„To by ale nebyl náš největší hendykep. Hegemonie Terry není říší. Je to volná konfederace suverénních planet. Rozdíl mezi tím, co by Garda mohla a co může, je k zlosti. Přišel-l…
