Kapitola 25
Ti, kdo pravidelně sledují počínání Arthura Denta, mohli snad, přestože se toto líčení skládá z pouhé pravdy a jen pravdy, nabýt z jeho povahy a zvyků dojmu, že přece jen ve svém celkovém složení nepostihuje celou pravdu ve všech jejích zářných aspektech.
Důvody jsou nasnadě.
Redigování, výběr a potřeba vyvážit zajímavé pasáže s podstatnými informacemi a vynechat všechny únavné všednosti.
Například tyto. "Arthur Dent šel spát. Vyšel po schodech nahoru, po všech patnácti, otevřel dveře, vstoupil do svého pokoje, zul si boty, svlékl ponožky i všechny ostatní šatstvo a zanechal je v podobě úhledně zmuchlané hromady na podlaze. Oblékl si pyžamo, to modré, proužkované. Umyl si obličej a ruce, vyčistil si zuby, došel si na záchod, uvědomil si, že to zase udělal v opačném pořadí, takže si musel znovu umýt ruce a pak si šel lehnout. Čtvrt hodiny si četl, z čehož prvních deset minut se snažil přijít na to, kam až došel včera večer, pak zhasl světlo a asi tak během minuty spal.
Byla tma. Dobrou hodinu ležel na levém boku.
Potom se chvíli ze spaní neklidně vrtěl, pak se otočil a spal dál na pravém boku. Další hodinu mu rychle kmitaly oči a zlehka se poškrábal na nose, přestože trvalo ještě dobrých dvacet minut, než se zase obrátil zpátky na levou stranu. A tak strávil noc spaním.
Ve čtyři hodiny vstal a šel na záchod. Otevřel dveře záchoda..." a tak dále.
To jsou prostě žvásty, které nijak neposunují děj románu kupředu. Pravda, jsou z nich složeny pěkně tlusťoučké knihy, z jakých žije americký knižní trh, ale ve skutečnosti se s nimi nedostanete nikam. Stručně řečeno, takovéhle věci nikdo nechce vědět.
Kromě čistění zubů a pokusů o nalezení čistých ponožek však bylo nutno vynechat i jiné věci, které možná některé lidi zajímají zcela nepřiměřeně.
Co třeba celá ta zákulisní záležitost s Arthurem a Trillian, chtějí vědět, došlo tady vůbec k něčemu?
Odpověď na takové dotazy samozřejmě zní: starejte se laskavě o sebe.
A co vlastně vyváděl celé noci na planetě Krikkit? ptá se jistý druh čtenářů. Že tam nebyli Fuolornští Ohniví draci nebo Dire Straits, to ještě neznamená, že všichni museli noc co noc sedět doma a číst si.
Nebo abychom zvolili konkrétnější příklad, co třeba ona noc po schůzi a zasedání výboru na prehistorické Zemi, kdy jsme zastihli Arthura, jak sedí na kopci a sleduje měsíc vycházející nad mírně doutnajícími stromy ve společnosti krásné dívky jménem Mella, která nedávno unikla celoživotnímu údělu zírat každé ráno na stovky téměř stejných fotografií náladově osvětlených zubních past ve výtvarném oddělení jedné reklamní agentury na planetě Golgafrincham. Jak to tenkrát bylo? Co bylo dál? Odpověď samozřejmě zní, že kniha v tom okamžiku skončila.
Další kniha navázala na jeho příběh až o pět let později, čímž, jak tvrdí někteří čtenáři, už zachází diskrétnost příliš daleko. "Tenhle Arthur Dent," ozývá se volání z nejzazších výsp galaxie a nápisy v tomto smyslu byly objeveny i na záhadné sondě z hlubin vesmíru, o níž se vědci domnívali, že pochází z cizí galaxie, ze vzdálenosti tak ohavné, že se nám o ní ani nechce přemýšlet. "Co je vlastně zač, chlap nebo baba? Copak ho nezajímá nic jiného než čaj a obecné problémy života? Copak nemá kuráž? Žádnou vášeň? Copak vůbec, řečeno stručně a výstižně, nešoustá?"
Ti, kdo to chtějí vědět, nechť čtou dál. Ostatní můžou přeskočit na další kapitolu, která je docela zdařilá a vystupuje v ní Marvin.
