Celá e-kniha Opona ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
(6)
Asi v osm mi v dešti zazářily nad hlavou dvě žluté doutnavky a přes silnici visel transparent se zašlým nápisem "Vítejte do Realita".
Dřevěné domy na hlavní třídě, nečekaný chumáč obchodů, světla nárožního dragstóru za zamlženými výkladními skly, malý roj aut před prťavým kinem, ztemnělá banka na druhém rohu a před ní hlouček lidí lelkujících v dešti. To bylo Realito. Jel jsem dál. Opět mě sevřela pustá pole. Pomerančový pás už ležel za mnou; nic než pustá pole, mírná pahorkatina a déšť.
Ujel jsem pořádné tři kilometry, spíš šest, než jsem zahlédl odbočující okresní silnici a při ní slabé světlo, jakoby probleskující ze zavřených žaluzií nějakého domu. Zrovna v tu chvíli mi se zlověstným zasyčením splaskla levá přední pneumatika. Prima. Vzápětí stihl stejný osud pravou zadní pneumatiku.
Málem jsem zastavil přímo uprostřed křižovatky. Opravdu prima. Vystoupil jsem, povyhrnul si límec pláště ještě výš, rozsvítil baterku a spatřil stádečko těžkých galvanizovaných hřebíků s hlavičkami velkými jako deseticenty. Z pneumatiky na mě mrkala plochá lesklá hlavička. Dvě píchlé duše a jedna rezerva. Přitiskl jsem bradu k prsům a zamířil k slabému světlu dál na okresce.
Bylo to ono místo. Světlo vycházelo z šikmého světlíku na střeše garáže. Velké dvojité dveře byly pevně zavřené, ale škvírami prosvítalo světlo, silné bílé světlo. Namířil jsem baterku vzhůru a četl: "Art Huck – Správkárna a lakovna aut". Za garáží kousek od blátivé silnice stál za řídkým chomáčem stromů dům. I v něm bylo rozsvíceno. Před dřevěnou verandou stálo malé zavřené kupé.
Nejdůležitější byly pneumatiky, pokud se s tím dalo něco udělat; kromě toho mě neznali. Na chůzi to byla pěkně mokrá noc.
Vypnul jsem baterku a zabušil jí na vrata. Uvnitř zhaslo světlo. Stál jsem tam, olizoval si déšť z horního rtu, v levé ruce baterku, pravou pod sakem. Kolt mi už zase trčel v podpaždí.
Za dveřmi se ozval hlas; nezněl nijak potěšené: "Co chcete? Kdo jste?"
"Otevřete. Dvakrát jsem na silnici píchl a mám jenom jednu rezervu. Potřebuju pomoc."
"Máme už po fajrontě, pane. Realito je kousek odtud na západ."
Začal jsem kopat do dveří. Vevnitř se ozvalo láteření a vzápětí jiný, mnohem vlídnější hlas.
"Vy jste ňákej koumes! Otevři, Arte."
Zaskřípala petlice a půlka vrat ustoupila dovnitř. Zapnul jsem znova baterku a kužel světla dopadl na vyzáblý obličej. Pak švihla paže a baterku mi vyrazila z ruky. Z rozmáchnuté ruky na mě mrkla pistole.
Shýbl jsem se, zatápal po baterce a zachoval klid. Jen tak tak, že jsem nesáhl po zbrani.
"Zhasněte to, pane. Takový svícení přichází lidem draho."
Baterka svítila dole v blátě. Vypnul jsem ji a napřímil se s ní. Světlo v garáži se rozsvítilo a zdůraznilo obrysy vysokého chlapíka v overalu. Couvl dovnitř a držel mě v šachu pistolí. "Pojďte dovnitř a zavřete vrata."
Vyhověl jsem mu. "Máte silnici plnou hřebíků," řekl jsem. "Měl jsem zato, že sháníte kšefty."
"Máte vůbec rozum? Dneska odpoledne vyloupili banku v Realitu!"
"Jsem tu cizí," řekl jsem a vzpomněl na hlouček mužů lelkujících v dešti před bankou.
"No dobře, dobře. Prostě se to stalo a ti gauneři se prej skrejvají někde v kopcích. Najel jste na ty hřebíky, co?"
"Vypadá to na to." Pohlédl jsem na druhého chlápka v garáži.
Byl pomenší, podsaditý, s chladnou hnědou tváří a chladnýma hnědýma očima. Měl na sobě hnědý kožený plášť s páskem. Hnědý klobouk, nasazený s obvyklou frajerskou elegancí trochu na stranu, byl suchý. Ruce držel v kapsách a tvářil se znuděně.
Ve vzduchu visel ostře nasládlý pach nitrocelulózového laku. Na blatníku velkého sedanu naproti v koutě ležela stříkací pistole. Byl to buick, téměř nový. Nátěr, který dostával, nepotřeboval.
Muž v overalu zastrčil pistoli do postranní kapsy. Pohlédl na hnědého muže. Ten pohlédl na mě a přívětivě řekl: "Odkud jste, cizince?"
"Ze Seattlu."
"Jedete na západ, – do velkoměsta?" Měl tichý hlas, tichý a suchý, jako šustot dobře vydělané kůže.
"Ano. Jak je to daleko?"
"Asi pětasedmdesát kilometrů. V tomhle n…
