Seděl sem v hospodě a čekal na Břečku. Na JUDr. Břečku, abychom si správně rozuměli. Přímo naproti mě řvala televize, v který se vysílal nějakej fotbal, ale já ho moc nesledoval, protože mě plně zaměstnával drobeček na hladině mý vodky s džusem. Snažil sem se mu vyhnout, zkoušel sem ho všelijak přelstít, ale bylo to marný, protože ať sem dělal, co sem dělal, ať sem otáčel skleničkou, jak sem chtěl, choval se ten kousek bůhvíčeho, jako kdyby si se mnou hrál a pořád se přesouval směrem k mý puse. Moh sem ho vyndat klidně prstem nebo párátkem, ale když hrajete hru, musíte se chovat jako hráč. Takže sem šilhal na žlutou hladinu, slídil očima po tom drobku, čekal na Břečku a asi sem se zase zasnil, protože drobek najednou zmizel i s obsahem mý sklenky. Přišel sem do tohodle lokálu kolem desátý ráno, byl sem tady jedinej host, a až na monotónní zvuk zurčící vody ve výlevce tu bylo skoro ticho. Poklidná ranní hodina. Výčepák vybaloval z kartónu cigarety a rovnal je do police nad sebou. Pobrukoval si hlubokým hlasem. Najednou se ve dveřích do kuchyně objevil jeho kolega kuchař, kterej si zavazoval kolem mohutnýho těla zástěru a hlasitě při tom zíval. Výčepák se po něm ohlíd a prohodil: „Máš to nahraný, vole?!“ Ten jen kejvnul hlavou a zmizel v kuchyni, odkud se za chvíli vrátil s kazetou a zasunul ji do videa. „Chceš to pustit hned?“ zeptal se.
„No jasně, dokud tu nikdo není,“ řek výčepák a natočil si malý neboli číšnický pivo.
„Můžu ti říct, že to pěkně posrali…,“ dodal kuchař, a vtom už se rozsvítila obrazovka, po níž pobíhali hráči.
„Jak to tu včera vypadalo?“ ptal se výčepák a loknul si piva, aniž by spustil oči z televize.
„Narváno k prasknutí,“ konstatoval kuchař, „dobrej kšeft. Jenže eště lepší by byl, kdyby to ty paka takhle nepodělali, protože jen to skončilo, tak šli všichni domů. Byli nasraný…“
Objednal sem si další pití a zalitoval toho fotbalu, protože až doteď sem tu měl božskej klid a teď sem musel poslouchat nějakýho pošahanýho komentátora.
„Chaloun…,“ poučil mě hlas z bedny.
„Do hajzlu s Chalounem!“ pomyslel sem si. „Oč zajímavější byl můj souboj s drobečkem…“
„Je to příliš statické!“ znervózněl sportovní komentátor.
„Hm…,“ vydal ze sebe výčepák.
„To je teprv začátek!“ upozornil ho sarkasticky kuchař a taky si natočil číšnický pivo.
„Znovu Chaloun… ale nikoho tam nemá…,“ povzdychl si komentátor.
„Proč stavěli Chalouna?!“ otočil se výčepák plačtivě na kuchaře, kterej jen pokrčil rameny, jako že bůhsuď. Výčepák sledoval obrazovku a poslepu a bravurně balil příbory do papírovejch ubrousků. Do výčepu tiše vstoupil host. Asi tak šedesátiletej obtloustlej rnuž v klobouku, kterej si – než used – pověsil opatrně na věšák. Pak pečlivě vybral jeden z hromádky pivních tácků a položil ho před sebe. Výčepák mu beze slova ukázal prázdnej půllitr, a když muž kývl, natočil do něj po skle pivo.
„Vlasák na Krňavu, ale ten jen odevzdává…!“ stěžoval si komentátor.
Výčepák přines novýmu hostovi to pivo a řek mu: „Tak tady to je…,“ ale ten ho nevnímal, protože užasle sledoval dění na obrazovce, kde se v předsmrtnejch křečích svíjel Chaloun. Rval drny kolem sebe a vypadalo to, že mu přerazili obě nohy vejpůl nebo že se mu stalo něco eště mnohem horšího.
„To byl doopravdy velmi surový zákrok, ale obávám se, že rozhodčí ho posuzuje jinak!“ volal komentátor, kterej z toho byl úplně na větvi, „ukazuje Chalounovi, aby se okamžitě vrátil do hry!“
„Problém je v tom,“ upliv si kuchař, „že jestli Chaloun něco umí, tak je to filmování.“
Host se zhluboka napil piva a zůstal zírat na televizi, z který se ozývalo: „Tohle Italové umějí. Založit rychlý protiútok s přihrávkami na jeden dotek, a je to tady! Brankář Krňava vyběhl příliš daleko a my si můžeme zapsat, že již v páté minutě zápasu se Italové ujímají vedení jedna nula.“ Host pobledl a nevěřícně něco zamumlal.
„Chaloun zcela zbytečně protestuje. Tohle nebyl ofsajd…,“ říkal smutně komentátor, „a ke všemu by si měl uvědomit, že má u rozhodčího už jeden vroubek…“ Host dopil …
