Sonáta bez doprovodu (Orson S. Card)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Potlesk

V celém světě bylo jen tucet Strážců. Byli to uzavření lidé dohlížející na systém, který příliš dozoru nepotřeboval, neboť opravdu skoro všem přinášel štěstí. Byl to dobrý systém, ale jako i ten nejdokonalejší stroj, občas se zadrhl. Občas se našel někdo, kdo se choval nepříčetně a poškozoval se. Aby byli chráněni všichni ostatní i on sám, musel si jeho škodlivého chování všimnout Strážce a jít je napravit.

Mnoho let byl nejlepším Strážcem muž, kterému chyběly prsty a neměl hlas. Přicházel tiše a chodil v uniformě, na které stálo jediné jméno, které potřeboval – Vykonavatel. Nacházel nejschůdnější, nejsnazší a nejdokonalejší způsoby, jak řešit problémy, léčit pomatenost a ochraňovat systém, který poprvé v dějinách dělal ze světa místo, kde se žilo dobře. Prakticky všem.

Ale našlo se ještě pár takových – jeden nebo dva za rok – kteří se chytili do pasti, kterou si sami nastražili, těch, kteří se nedokázali systému přizpůsobit a nepoškozovat ho, těch, kteří porušovali zákon, přestože věděli, že jim to uškodí.

Nakonec, když je ani lehké zmrzačení a ztráta nezbavily pomatenosti a nenavrátily je do systému, dostali uniformy a také oni vycházeli do světa. Dbát na pořádek.

Klíče k moci byly svěřeny do rukou těch, kteří měli nejvíc důvodů nenávidět systém, jenž museli chránit. Litovali?

„Ano,“ odpovídal si Christian ve chvílích, kdy našel odvahu položit si tu otázku.

S lítostí vykonával své povinnosti. Bylo mu líto, že stárne. A jednoho dne mu ostatní Strážci, kteří měli toho němého muže úctě (protože věděli, že kdysi zpíval krásné písně) řekli, že má volno. „Už máš odslouženo,“ řekl mu Strážce bez nohou a usmál se.

Christian zvedl obočí, jako by se chtěl zeptat: „A co dál?

„Toulej se.“

A tak se Christian toulal. Uniformu svlékl, ale poněvadž mu nechyběly peníze ani čas, málo dveří mu zůstávalo zavřených. Toulal se po místech, kde kdysi žil. Po silnici v horách. Městem, kde kdysi znal zadní vchod do každé restaurace, kavárny a obchodu s potravinami. A nakonec přišel i do lesa, kde našel dům rozpadající se pod vlivy počasí, protože v něm čtyřicet let nikdo nebydlel.

Christian byl starý. Až zahřmění mu napovědělo, že se blíží déšť. Všechny ty staré písně. Všechny ty staré písně, říkal si zarmouceně, spíš proto, že si na ně nedokázal vzpomenout, než proto, že by svůj život považoval za obzvlášť smutný.

Když se posadil v kavárně v nedalekém městě, aby přečkal déšť, zaslechl, jak dva chlapci hrají na kytaru a hodně falešně zpívají písničku, kterou znal. Byla to píseň, která ho napadla, když jednou v horkém létě rozléval asfalt. Ti dva nebyli hudebníci a určitě nebyli Tvůrci. Ale zpívali tu píseň od srdce a její slova, přestože šťastná, rozplakávala každého, kdo ji slyšel.

Do bloku, který nosil stále u sebe, Christian napsal otázku a dal ji chlapcům přečíst. „Odkud je ta píseň?“

„To je Šugarova píseň,“ odpověděl vedoucí skupiny. „Šugar ji složil.“

Christian zvedl obočí a pokrčil rameny.

„Šugar byl jeden chlapík, který pracoval v silniční partě a skládal písničky. Ale už umřel,“ odpověděl mladík.

„Páni, ty nejlepší písničky na světě,“ dodal druhý a oba přikývli.

Christian se usmál. Pak napsal (a chlapci se nemohli dočkat, až ten stařík odejde): „Vy nejste šťastní? Proč zpívat smutné písně?“

Chlapcům se do odpovědi nechtělo. Nakonec promluvil vůdce a řekl: „Ale já jsem šťastný. Mám dobrou práci, holku, kterou mám rád, a co bych mohl chtít víc? Mám svou kytaru. Mám písničky. A mám kamarády.“

A druhý mladík dodal: „Ty písničky ve skutečnosti nejsou smutné, pane. Lidé při nich sice pláčou, ale nejsou smutné.“

„Jasně,“ přisvědčil ten druhý. „To proto, že je složil člověk, který ví.“

„Co ví?“ napsal na papír Christian.

„Prostě ví. Ví a to je všechno. Ví všechno.“

A pak se chlapci vrátili ke svým kytarám a mladým neškoleným hlasům a Christian se vydal ke dveřím, protože přestalo pršet, a protože věděl, že je na čase opustit scénu. Ještě se otočil a zpěvákům se nepatrně uklonil. Nevšimli si ho, ale on jiný pot…

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023