Jak Manka přetrhla vílí šáteček na dvakrát tři cípy
Ráno pije loupežník pití z trojího koření: pro jistou ruku, rychlé nohy a bystré oči.
"Na zítra už, Manko, nebude. Je ho v pytlíku sotva lístek," povídá Rumcajs.
Manka nakázala Cipískovi, aby ohlídal v jeskyni, a vypravila se trhat koření. Když došla k pasece, slyší ostřicový hlásek, jak vykřikuje:
"Jestli nevrátíš, co jsi vzala, spletu ti cestu, že až do konce zabloudíš!"
Manka se podívala přes mlází, a ony tam na pasece stojí proti sobě dvě. První je víla. Ta druhá mladé děvče. V ruce drží džbánek, v něm vrchovatě ostružin. Víla se žene po ostružinách, děvče uhýbá a prosí:
"Dopřej mi těch pár žejdlíků, abych se dřív vdala."
"Co je mi po tvém vdávání," tenoučce se zlobí víla. A pořád jak by té druhé vyrazila džbánek z ruky.
Manka přeskočila mlází.
"Proč bys jí ty ostružiny nedopřála?"
Udělala proti víle krok a ohlíží se po ostružinovém proutku. Víla se rozběhla do lesa. Ještě se zastavila a zahrozila na děvče:
"Však to u mě máš na oplátku!"
"Nic se jí neboj," řekla Manka. "Jen nesmíš před úplňkem do lesa. Potom zapomene, protože všechny víly mají paměť jen čtyři neděle." A když už byla s děvčetem v řeči, zeptala se: "Jakpak se jmenuješ? A jak to, že ti ostružiny dopomůžou k vdavkám?"
"Ale jmenuju se Lucka."
A že slouží u jičínské řeznice Plecité. Z té služby je málo. Džbánek ostružin vydá ale za pětník. A tak střádá Lucka pětník k pětníku, aby měla na nevěstino vybavení.
"Kdo je tvůj ženich?" ptá se ještě Manka.
Lucka zatočila rukou, jako se točí kolesa.
"Ale Toník. Vozí u vinárníka Kastla sudy."
A že musí jít, aby jí řeznice nevyčítala.
Manka se nad vším zamyslela.
"Pro vílinu zlost teď do lesa nemůžeš. Ale abys nebyla škodná na ostružinách, přinese ti občas Cipísek nějaké v klobouku."
Lucka se dala do děkování. Manka to ani nevyposlechla a odešla sbírat trojí koření.
Když přišla Lucka domů, broukl řezník Plecitý od sekyry: "Že jdeš! Kde jsi lítala?"
A řeznice od kasy:
"Máš nějak tuze rozběháno po lese."
Lucka v radosti, že bude mít od Manky ostružin celé klobouky, neuhlídala slovo.
"Však tu u vás už dlouho nepobudu."
"Ale!" diví se řezník s řeznicí.
"Protože do čtyř neděl mám veselku s Toníkem," řekla Lucka.
A šla po své práci.
Řezník Plecitý zasekl sekyru do špalku, řeznice řinkla kasou.
"Slyšelas ji, chce od nás," řekl řezník.
"Kde bych dostala druhou takovou?" řekla řeznice. "Práce nadělá jako mašina."
"Však už se najde poutko, jak ji přivázat," řekl řezník Plecitý a zamyslel se. Jenže ne a ne to poutko na Lucku uvázat.
Až řeznice. Přitočila se ke kase, odpočítala z ní padesát zlatých a rovnou s nimi do kapsy u zástěry. Pak spustí křik jako na oheň:
"Hned ať tě sem čerti přinesou!"
Lucka přiběhla. Řeznice na ni:
"V tu chvíli ať přede mnou leží padesát zlatých, co jsi posmejčila z kasy."
"Já?" lekla se Lucka.
Řezníkovi už taky přihořelo. A on do toho hlasem, jako když sekyra bije čepcem o špalek:
"Dobře jsem tě viděl!"
A tak jí tam hrozili, že s ní půjdou k soudci. Taky do vsi že vzkážou, aby to bylo celému jejímu rodu pro ostudu. Zastání se Lucka nedovolá, protože řezník s řeznicí mají větší slovo než holka od pometla.
Když v Lucce stiskli dušičku na máček, otočí řeznice jako na šídle:
"A já bych ti, Lucko, všecko odpustila. Jenže by sis těch padesát zlatých musela odsloužit."
"Do smrti bych na ně sloužit musela," pláče Lucka. "A vdávala bych se leda na márách."
Nechali ji plakat a odešli na zahradu trhat hrušky.
Za chvíli cinklo nade dveřmi a do krámu přišel Cipísek. Klobouk má plný ostružin.
"Co jsou mi ty ostružiny platné," povídá mu Lucka. "I kdybys jich přivezl trakař, nevydaly by za padesát zlatých."
Trochu si vzala, sladila si smutek a přitom Cipískovi pověděla, že se nikdy nevdá pro věčnou službu u řeznice. Cipísek si všecko vyposlechl a odešel po císařské silnici zpátky do lesa Řáholce.
Když se Rumcajs dověděl, jak řezník s řeznicí ublížili Lucce, povídá:
"To já tak nenechám."
Chodil kruhem po jes…
