Celá e-kniha Manka ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Jak Rumcajs s Mankou pomohli jenerálovi do Šoproně
Jednou přiběhl Cipísek domů, že se mu přetrhl nárt u střevíčku. Rumcajs pokutálel střevíček na dlani a povídá:
"Zašil bych to, ale nemám měkkou kůži na podložení. Dojdi, Manko, do Jičína k ševci Juklíkovi, aby mi vypomohl."
Když se hodila chvíle, vypravila se Manka do města. Juklíkovic hned, čím by ji uctili. Ševcová sháněla lžíci sádla do polívky a švec polštář, aby se Manka usadila do měkkého.
"Polívku vezmu radši tak, se sádlem je moc hladká pro loupežnickou chuť," řekla Manka. "A sedat si nestojí za to, vždyť jdu jen pro štráfek kůže."
Ševcová vařila polívku a švec se probíral v odřezcích.
Vtom uhodí před domem kopyta. Dveře se rozskočily a do ševcovny vchází jičínský jenerál. Kohoutím ocasem na klobouku zametá strop a metály na něm jen hrajou.
Švec nechal odřezků, skočil do haptáku a vzdal jenerálovi k fajfce salutýrunk. Jenerál se dlouho nerozhlížel, rovnou poručil:
"Do tří neděl mi ušiješ parádní boty pro celý jičínský regiment!"
Ševce Juklíka by porazil peříčkem.
"A pročpak to?"
Jenerál se nejdřív rozhlídl, jestli tam někde nejsou vyzvědači. Vidí jen dvě ženské. A tak pošeptal ševci do ucha:
"Protože za tři neděle tu máme maršálka z Hradce. A bude paráda. Každý voják na ní musí mít botičky, aby se od nich blýskalo jako od skleniček."
"A proč zrovna já?" začal do ouha Juklík.
V jenerálovi bylo trpělivosti jako v patroně. Dupl kramflekem a už málem křikl:
"Protože ševci od vojska by ty boty ušili jen mezulánsky."
Juklík se rozhlídl po veřtatě.
"A kde vezmu tolik kůže?"
Jenerál jen tleskl rukama v kozlích rukavicích.
"Jestli ty boty nebudou, navlíknu tě do vojenského kabátu a strčím tě na čtrnáct let do Šoproně."
"Mankote!" lekla se ševcová.
Kobyla jenerála odnesla, ale v ševcovně proto nebylo do skoku. Švec se přebírá v kůžích a vzdychá, že by z nich bylo bot tak pro deset kmánů, ale kaprál už by musel běžet bos. Ševcová už vidí svého ševce v Šoproni.
Manka povídá:
"Radši půjdu. A ten štráfek kůže jako byste mi dali."
Jenže švec Juklík z dobrého srdce, s prázdnou že Manku nepustí. I když mu teď bylo o kůži zle, posloužil Mance měkoučkou teletinkou, aby Cipíska netlačilo.
Rumcajs si vzpomněl na svůj ševcovský fortel a vyspravil synkovi střevíček. Cipísek si zas běhal jako v nových.
Zato v Juklíkově ševcovně bylo čím dál hůř. Švec tři dny seděl a vymýšlel, kde vzít kůži pro regiment vojáků. Potom se rozběhl po ostatních ševcích v Jičíně i okolních vsích. Ale jako z udělání zrovna bylo před jarmarkem.
"To sis vybral čas," poťukávali se ševci po čele. "Každou nudličku kůže jsme spotřebovali na jarmareční boty."
Nakonec ševcová ve strachu o ševce povídá:
"Zajdu za jenerálem, aby ti slevil."
Dostat se až před jenerála, to je pro obyčejnou ženskou těžká věc.
Nejdřív ji zastavil kmán, co držel vartu u kasáren:
"Co tu chceš?"
"Ráda bych na pár slov s jenerálem," povídá ševcová.
Kmán pískl na píšťalku, aby přiběhl kaprál. A zas:
"Co tu chceš?"
Tak až po hejtmana. Pískalo se a troubilo a bubnovalo, jak ševcová šla od jednoho k druhému. Uslyšel to jenerál a vyběhl na chodbu.
"Krajcdonrvetr, co se mi to děje v kasárnách?"
Ohlásili mu, že přišla ševcová. Jenerál je nejdřív všecky dal zavřít do arestu, že kvůli ševcové musel vyběhnout až na chodbu. Potom Juklíkové povídá:
"Už jsou ty boty pro regiment vojáků hotové?"
Juklíková začne kropit slzami, že na ně nesehnali ještě ani dlaň kůže.
Jenerál křikl, až drnčelo pod stropem:
"A to tedy ten tvůj švec půjde rovnou do Šoproně! A zařídím mu tam execírku na osmadvacet let."
Ševcové se vysypaly slzy z očí jako z kropáče. Ale taky jenerál si tiše povídá:
"Jenže jestli já nepošlu vojáky na parádu v nových botách, požene mě hradecký maršálek taky do Šoproně, abych tam ševci dělal jenerála."
A jak si to řekl, najednou jako by se udělal lepší.
"Pojď se mnou, ševcová, já už ti tu kůži nějak opatřím."
Posadil Juklíkovou vedle sebe do kočáru a ona byla jako u vyjevení. Jezdili po Jičíně i po …
