Agogh (Oldřich Mikulášek)

Autor o názvu titulu Agogh říká toto: "… je to jméno takzvaného básnického hrdiny, ale raději řeknu lyrické postavy, která se zjevně ukáže jen ve dvou Metaforách. Je to postava proměnlivá, ne viditelná. I v ostatních básních je obsažena - ne utajena. Je nenápadnější, ale stále se chce podobat člověku, obyčejnému člověku, kterého vzněcuje, znepokojuje i mučí tento neobyčejný lidský život. Báseň je jeho prostor, z něhož vychází - a žije potud, pokud se udrží v myslích a srdcích čtenářů. Ale udraží se jen v myslích vzrušených a v srdcích se zrychleným tepem - a pro toto musí něco udělat."

Sbírka Agogh se skládá z veršů, které vznikaly převážně v šedesátých letech. Básně byly poprvé vydány v samizdatové edici Petlice roku 1980 v Mnichově a teprve roku 1989 mohly vyjít i u nás. Sbírka Agogh je často označována za stěžejní dílo autora - jedná se o reakci na období normalizace plné hořkých veršů, z nichž čiší smutek a beznaděj.

Sbírka je expresivně velmi drsná - Mikulášek využívá velmi živoucích obrazů, abstraktních výrazů a symbolů, aby nás dokázal vtáhnout do své teskné melancholie. Sbírce dominuje silně pesimistický ráz čišící z každého verše, skoro jako by Mikulášek nedoufal, že se něco může obrátit k lepšímu.

Básně samotné jsou rozděleny do čtyr hlavních oddílů: METAFORY, NEKROLOGY, FANTÓMY a MEANDRY.

Metafory

• Metafora první (O metafoře)
• Metafora druhá (Tichá panika) – věnována Vladimíru Holanovi
• Metafora třetí (Křik)
• Metafora čtvrtá (Agogh)
• Metafora pátá (Snědený hlad)
• Metafora šestá (Linda)
• Metafora sedmá (Trůnní řeč Agogha krále, lítosti krále a smutku)

Hlavními motivy Metafor jsou láska, touha, naproti tomu vina nebo samota.

Postava Agogha – krále. Prostupuje celým prvním oddílem, je to jakási autorova stylizace. Z jeho pohleedu konstatuje svět, dívá se na jeho nedostatky.

Nejzajímavější (a nejodlišnější) metaforou zůstává Metafora sedmá (Trůnní řeč Agogha krále, lítosti krále a smutku). V té Mikulášek využívá zajímavých veršů a slovních obratů k pospsání světa. Toho co bylo, je, a bude. Je to svým způsobem taková kritika.

Nekrology

• Noční květiny (Památce přítele Jaroslava Beneše, zvaného Mauglí)
• Variace pro hornu a trubku (Památce přátel Rudolfa Kitlera a Aloise Špačka)
• Ptáci (Památce Mariny Cvětajevové)
• Nedokončená (Památce této básně)

Nejkratší oddíl sbírky, čítající pouze čtyři básně. Jak už název napovídá, jsou to básně věnovány památce někoho, ke komu měl autor vztah (většinou přátelé) nebo koho si vážil.

Výjimkou je poslední báseň - Nedokončená (Památce této básně), která není věnována osobě, nýbrž symbolicky sama sobě. Je z nich taky nejzajímavější.

Hlavními motivy nekrologů je kontrast mezi životem a smrtí.

Fantómy

• Plátky (Monolog pro ženský hlas)
• Čistá práce (Fantómy)
• Obřad
• Dusno
• Scéna
• Uhlem (Náčrt k portrétu)

Tento oddíl čítá šest básní. Za zmínku stojí první báseň - Plátky (Monolog pro ženský hlas). Jedná se monolog ženy, která se svěřuje muži, že mívá sen. V tom snu vystupuje muž z lázně (na jejíž hladině plují okvětní lístky růží), sklání se k růži a ptá se jí: Kam poděl se tvůj nach? ... Růže pak zabíjí trnem muže, v téže hcvíli vystupuje z růže žena. Krev jí kape z koutku úst. Další zajímavou básní je – Obřad. Ten popisuje jakýsi rituál, nejspíš těsně před sebevraždou.

Meandry

• Pleonasmy (Něco málo o pomeranči)
• Instrumentace
• Návody
• Zázraky
• Ostych
• Čas vína (Jarolsavu Seifertovi)
• Chutnání
• Volným pádem
• Křehké věci
• Nahota
• Fantastický déšť (Vladimíru Justlovi)
• Jen tak sobě pro radost
• Divoké víno
• Samovznícení
• Ženy na podzim
• Co říká malíř (Jaroslavu Dvořáčkovi)
• Zděšený láskou

Poslední oddíl sbírky obsahuje 17 básní, je tak nejdelší. Básně jsou různorodé, některé jsou věnovány (Seifertovi, Justlovi).

Báseň Instrumentace obsahje například odkaz na Máchův Máj, asi nejzajímavější básní této části je Fantastický déšť (Vladimíru Justlovi), evokující pocity deště, nebo báseň Ženy na podzim.

Motivy Meandrů jsou hlavne smutek, melancholie, stesk, a v neposlední řadě se vyskytuje motiv vína (kterému autor po celý život holdoval).

Motto

Možná to ví jen křehoučký ptáček
ve večerním křoví,
když zpívá, brka všech per svých
zaťatá v hrdle a pohroužená v krvi.

— 1 —

---

Metafora sedmá
(Trůnní řeč Agogha krále, lítosti krále a smutku)

Škorpióni spí v písku
pohřbeni pouští
a vyhřezlí posléz ze svých sypkých hrobů
štítivým koncem všech konců
tím výhružně stočeným vzhůru
i na půlnoční stranu -
táží se nehybných sfing,
kdy zdvihnou se z tlap
a rozeřvou se lvi,
kdy zbýčené sopky se vydáví z lůn
a rozšíří panství
SAHARANEVÁDAGÓBI
SIERASAVANATUNDER
SOKORRAPAMP.


*** 


A TYGŘI MARNĚ TLUSTÝMI OCASY
UTLOUKAJÍ VZNÍCENOU TRÁVU,
dosud se místo balónků
- červených, zelených, modrých a bílých -
nevznášejí nafouklá bříška vyhladovělých dětí
nad olympijskými stadióny,
ale už to bude brzy. 


*** 


některý, zvláště navštěvovaný pár stehen,
přijde denně dráž
než měsíčně vesnička opuštěných dětí,
DOSUD VŠAK STEHNA JSOU STEHNA,
SNAŽ SE ROZUMNĚ VKLÍNIT,
nebudeš dělat aspoň blbosti
v nepřiměřených úhlech -
krom rozměru hrudi a pasu a boků

— 2 —

---

Ptáci
(Památce Mariny Cvětajevové)

...

Už přikrývají křídly ptáci,
žal přikrývají peřím svým.
Pár mrtvých kůstek - píšťaliček
už nezahřejí peřím svým
a pod křídly je pohřbívají.
A zpěvem, zpěvem zabitým. 

...

— 3 —

---

Nedokončená
(Památce této básně)

A bude ticho nad vodami
A bude ticho pod horami
Polehne ticho dolinami
Zalkne se ticho bažinami,
samota všemi pustotami,
však – sama vždy – doosamí,
chřtán s chřtánem v chřtánu všemi chřtány
zalkne se chřtánem požíraný
sám kamsi za chřtán do zachřtání
nekončícího umírání...

- - -

A kdo bude plakat?

— 4 —

---

Plátky
(Monolog pro ženský hlas)

...

Vídám pak plátky,
plátky růže, plovoucí po vodě,
tak bezmocně, tak odevzdaně,
ale zase jako by uhlazovaly hladinu
nad čímsi strašným - tam vespod...
...v hluboké matečné vodě
medúz a třaslavých lamp. 


***


A tu ty vystupuješ z této divné lázně,
celý růžový, lesklý, takový lachtaní,
krůpěje chřestí perlami
na tvém srstnatém těle - 
a nevím proč, skláníš se nad opadanou růží
a ptáš se jí (tak trochu podle),
s několikerou ozvěnou se jí ptáš - 
KAM PODĚL SE TVŮJ NACH?

— 5 —

---

Instrumentace

Zborcené harfy tón,
ztrhané strůny zvuk -
i to už tu bylo a dávno.

Je-li to teď však žebřík
u tvého stromu
a pod příčlem jeho se kácím
do koše s jablky tvými -

ach, jaké to krásné neštěstí,
být sražen na kolena tvá,
má lásko!

— 6 —

---

Fantastický déšť

Prší tak, že v uších prší.
Prší tak, že v stromech šustí
hedvábíčko, které mužští
slyší v husté chůzi žen -
a ten déšť je neopustí.
Nikdy už je neopustí.
Svět je stále zatažen.
A zataženo je i v duši.

 
***

 
Prší tak, že koni mému
mému grošákovi groše
stříbrem blyští se a zhoustly.
Smutno je mu samotnému.
I mně, když už ze strážního koše
déšť se valí na palubu
a potom i do mých houslí
stéká po smyčci a lubu. 

— 7 —