SEDMÁ KAPITOLA
Slyšel své vlastní srdce, jak divoce pumpuje krev. V tlumeném světle vypadala Libby záhadně, neuvěřitelně eroticky a přitažlivě, v tom ohromném neforemném svetru a obnošených manšestrových kalhotách. Měla rozcuchané vlasy, to byl následek jízdy i toho, jak se jich nestále nervózně dotýkala. Dokázal si naprosto jasně představit, jaké by to bylo, kdyby se jí je rozhodl urovnat. Jaké by bylo svléknout z ní všechny ty vrstvy oblečení, aby se z nich vylouplo její štíhlé a teplé tělo. Zhluboka a pomalu se nadechl a snažil se zachovat chladnou mysl.
„Libby…“ Přejel si rukou po zarůstající bradě. „Snažím se přemýšlet jako muž, kterému bys rozuměla, jako někdo z tvé doby. Asi se mi to příliš nedaří.“
„Byla bych raději, kdybys jednal sám za sebe.“ Snažila se být klidná a sebejistá. K rozhodnutí, které učinila dnes, za celá ta léta před tím nikdy nedospěla. Teď byla rozhodnutá. Přesto byla nervózní, rozrušená, zmítaná očekáváním a hluboko zakořeněnými pochybnostmi o svých vlastních schopnostech, pokud šlo o to projevovat se jako žena.
„Čas nemění úplně všechno, Calebe.“
„Ne.“ Byl si jistý, že podobné pocity prožívali lidé od pradávna. Zadíval se na ni a měl obavy, že jeho city jsou mnohem komplikovanější, že nejde jen o pouhou a prostou přitažlivost. Měl sucho v krku a potily se mu dlaně. Čím více se snažil přemýšlet racionálně, tím mu vše připadalo méně jasné.
„Možná bychom si o tom měli promluvit.“
Překonala chuť sklopit oči a dívat se na špičky bot, vydržela se mu dívat do očí.
„Nechceš mě?“
„Mnohokrát jsem si představoval, jak se spolu milujeme.“
Pocítila lehké vzrušení smíšené se strachem, proběhlo jí páteří vzhůru.
„Když sis to představoval, kde jsme byli?“
„Tady. Nebo v lese. Nebo tisíce kilometrů daleko ve vesmíru. Blízko domu, kde bydlím, je rybník s vodou průzračnou jako sklo a kolem jsou záhony s květinami, o které pečuje můj otec. Viděl jsem tě tam se mnou.“
Bolelo to a hodně, protože věděla, že on se vrátí k tomu rybníku, do míst, kam ho nemůže následovat. Ale mají přítomnost, to je to, na čem záleží, nic jiného si připouštět nebude. Šla k němu, protože věděla, že oba dva potřebují, aby začala ona.
„Tohle by mohl být dobrý začátek.“ Zvedla ruku k jeho obličeji. „Polib mě, Calebe.“
Jak by jí mohl odolat? Byl si jistý, že by to žádný chlap nedokázal. Její oči jsou tak ohromné a tmavé, má pootevřené čekající rty. Pomalu se k nim sklonil a jen zlehounka se jich dotkl. Její tiché, toužebné vydechnutí, jako by ho naplnilo nezvladatelnou touhou. Divokou, nedočkavou touhou. Otřesený silou té touhy jí dal ruce na ramena a chtěl ji od sebe odstrčit.
„Libby –“
„Nenuť mě, abych tě sváděla,“ zašeptala. „Nevím, jak na to.“
Pousmál se a potom si ji přitáhl k sobě a položil obličej do jejích vlasů. „Pozdě. Už se ti to povedlo.“
„Povedlo se mi to?“ Objímala ho a pevně se k němu tiskla, přitom si nalhávala, že až přijde ten pravý čas, pustí ho a nebude litovat. Roztřásla se, když jí sevřel zuby ušní lalůček. „Nevím, co mám dělat dál.“
Cal ji pozvedl nad zem. „Vychutnávej si to,“ řekl jí a zamířil s ní ke schodům.
Chtěl ji mít v posteli, tam, kde o ní tolik snil. V bledém světle vycházejícího měsíce ji tam položil. Všechno, co jí může nabídnout, jí dá a vezme si od ní všechno, co mu může nabídnout ona. Zná různé stupně, hloubky, vrstvy rozkoše. A za chviličku, za malou chviličku je pozná i ona.
Pomalu ji svlékl, protahoval to pro své vlastní potěšení a pro samotný ten prostý zázrak. Každý další kousek jejího těla, který se mu odhaloval před očima, mu způsoboval potěšení. Štíhlé kotníky, hlaďounká lýtka, křivky beder. Podíval se jí do očí a viděl, jak se jí rozšiřují a zahalují zmatkem vášně, když se jí začal dotýkat, jemně ji hladit dlaněmi a zkoumat prsty.
Vzal její ruku do své a přitáhl si ji k ústům, aby ji políbil a ochutnal.
„Takhle jsem si tě tu představoval,“ šeptal jí. „Přestože jsem se snažil si to zakázat.“
Myslela si, že se bude cítit divně, nebo dokonce hloupě. Ležela nahá v paprscích…
