Nesmrtelnost (Milan Kundera)

2

Bylo půl třetí a už se měla dát na cestu, protože nerada jezdila za tmy. Ale nebyla s to se odhodlat otočit startovacím klíčkem. Jako milenec, který jí nestačil říci všechno, co měl na srdci, krajina kolem ní jí bránila odejít. Vystoupila z auta. Kolem ní byly hory; ty vlevo byly jasné, sytě barevné a nad jejich zeleným obrysem svítily bílé ledovce; hory vpravo byly zahaleny žlutavým oparem, který je proměnil v pouhou siluetu. Byla to dvě úplně jiná osvětlení; dva jiné světy. Otáčela hlavou zleva doprava a zprava doleva a rozhodla se, že se ještě naposledy projde. A vyšla po cestě, která mírně stoupajíc vedla lukami vzhůru k lesům.

Je to už nějakých pětadvacet let, co přijela s Paulem do Alp na velkém motocyklu. Paul miloval moře a hory mu byly cizí. Chtěla ho získat pro svůj svět; chtěla, aby byl okouzlen pohledem na stromy a louky. Motocykl stál na kraji silnice a Paul říkal:

"Louka je jediné pole utrpení. Každou vteřinu v té krásné zeleni nějaký tvor umírá, mravenci zvolna požírají živé žížaly, ptáci ve výškách číhají, kdy uvidí lasičku nebo myš. Vidíš tu černou kočku, jak stojí nepohnutá v trávě? Ta jenom čeká, až se jí naskytne příležitost zabít. Protiví se mi ta naivní úcta k přírodě. Myslíš si, že laň zažívá v tlamě tygra menší hrůzu, než bys zažívala ty? Lidé si vymyslili, že zvíře nemá stejnou schopnost utrpení jako člověk, protože jinak by nemohli snést vědomí, že jsou obklopeni přírodou, která je hrůza a nic jiného než hrůza."

Paul se těšil tím, že člověk postupně obaluje celou zemi do betonu. Bylo mu, jako by se díval, jak zazdívají za živa krutou vražedkyni. Agnes mu příliš rozuměla, než aby mu mohla mít za zlé jeho nelásku k přírodě motivovanou, lze-li to tak říci, smyslem pro lidskost a pro spravedlnost.

Ale možná že to byl spíš docela obyčejný žárlivý boj muže o ženu, kterou chtěl definitivně odtrhnout od otce. Protože přírodu naučil Agnes milovat její otec. S ním prochodila kilometry a kilometry cest a obdivovala se tichu lesů.

Kdysi ji přátelé vozili americkou přírodou. Byla to nekonečná a nepřístupná říše stromů protnutá dlouhými silnicemi. Ticho těch lesů jí znělo stejně nepřátelsky a cize jako rámus New Yorku. V lese, který miluje Agnes, se cesty větví do menších cest a do ještě menších pěšin; po pěšinách chodí myslivci. Na cestách jsou lavičky, z nichž je vidět krajinu plnou pasoucích se ovcí a krav. To je Evropa, to je srdce Evropy, to jsou Alpy.