5.
Jan si říká: Na počátku erotického věku muže je vzrušení bez rozkoše a na konci je rozkoš bez vzrušení.
Vzrušení bez rozkoše, to je Dafnis. Rozkoš bez vzrušení, to je dívka z půjčovny sportovních potřeb.
Když ji před rokem poznal a pozval k sobě, řekla mu nezapomenutelnou větu: „Kdybychom se milovali, bylo by to jistě po té technické stránce krásné, ale nejsem si jista tou citovou stránkou.“
Řekl jí, že z jeho strany si můře být citovou stránkou zcela jista, a ona přijala jeho slova, jako byla zvyklá přijímat v půjčovné zálohu na vypůjčené lyže a o citech už nemluvila. Zato co se týče té technické stránky, ho pořádně potýrala.
Byla to fanatička orgasmu. Orgasmus byl pro ni náboženstvím, cílem, nejvyšším imperativem hygieny, synonymem zdraví, ale i pýchou, protože ji odlišoval od méně šťastných žen jako třeba jachta nebo významný snoubenec.
A nebylo lehké jí udělat rozkoš. Volala na něho rychleji, rychleji, a pak zase pomalu, pomalu a pak silněji, silněji jako trenér, který křičí povely veslařům na osmiveslici. Absolutně soustředěna na citlivé body své kůže, vedla mu ruku, aby ji přiložil v pravý čas na pravé místo. Byl zpocený a před očima se mu míhal její netrpělivý pohled a horlivě se zmítající tělo, to pohyblivé zařízení na výrobu malého výbuchu, v němž byl smysl a cíl všeho.
Když od ní naposledy odcházel, vzpomněl si na Hertze, operního režiséra z malého středoevropského města, v němž strávil své mládí. Hertz nutil zpěvačky, aby při zvláštních pohybových zkouškách mu předvedly celou svou roli nahé. Aby si byl zcela jist správným držením jejich těla, musily si vsunout do řitního otvůrku tužku. Směr, kterým tužka trčela dolů, prodlužoval linii páteře, takže starostlivý režisér mohl kontrolovat chůzi, pohyb, poskok i postoj zpěvaččina těla s vědeckou přesností.
Když se s ním pohněvala mladá sopranistka a udala ho na ředitelství, Hertz se hájil, že nikdy žádnou zpěvačku neobtěžoval, ba že se nikdy žádné ani nedotkl. Byla to pravda, ale jeho počínání s tužkou se tak zdálo ještě zvrhlejší, takže Hertz musil se skandálem opustit Janovo rodné město.
Jeho aféra se však stala slavná a mladičký Jan začal její zásluhou navštěvovat operní představení.
Představoval si, že všechny zpěvačky s jejich patetickými gesty, zakloněnými hlavami a dokořán otevřenými ústy jsou nahé. Orchestr plakal, zpěvačky se chytaly za levou stranu hrudi a on viděl, jak jim z nahých zadků čouhají tužky. Bušilo mu srdce: byl vzrušen Hertzovým vzrušením! (Dodnes neumí vidět jinak operní představení a dodnes je navštěvuje s pocity mladíčka, který se chodí tajně dívat na obscénní divadlo.)
Říká si: Hertz byl vznešený alchymista neřesti, který našel v tužce zastrčené do zadku magickou formuli vzrušení. A stydí se před ním: Hertz by se nikdy nedal přinutit k namáhavé činnosti, kterou před chvílí za zvuku povelů vykonával na těle dívky z půjčovny sportovních potřeb.
