ČÁST V
Redivivus
Kapitola 30
Odborník na srdeční záležitosti
Začátkem září se vrátil do Anglie, do Argus House. Jakmile byl dost zdravý na to, aby mohl opustit polní nemocnici v Krefeldu, byl poslán na lovecký zámeček Stephana von Namtzena. Tam strávil následující dva měsíce pomalým zotavováním v laskavé péči von Namtzena, Toma Byrda a jezevčíka Gustava, který každou noc chodil do jeho pokoje, kňučel, dokud ho Grey nezvedl na postel, a poté se pohodlně – byť těžce – uložil na Greyovy nohy, aby jeho duše v noci nebloudila.
Krátce po jeho návratu do Anglie přišel na návštěvu Harry Quarry. Ten na Greye chrlil záplavu srdečných slov a drbů z regimentu, které po Greyovi nevyžadovaly více než občasný úsměv nebo kývnutí.
„Jsi unavený,“ řekl znenadání Quarry. „Půjdu, nechám tě trochu odpočinout.“
Grey by zdvořile protestoval, ale pravdou bylo, že neměl daleko ke kolapsu. Hrudník a ruka ho bolely jako čert. Pokusil se vstát, aby Quarryho vyprovodil, ale jeho přítel na něj mávl, ať sedí. U dveří se však zarazil s kloboukem v ruce.
„Slyšel jsi toho od Meltona hodně? Myslím, co ses vrátil?“
„Ne. Proč?“ Greye příšerně bolela paže. Nemohl se dočkat, až Harry odejde, aby mu Tom mohl znovu nasadit závěs na ruku.
„Myslel jsem, že by ti to mohl říct – ale hádám, že nechtěl narušovat tvoji léčbu.“
„Říct mi co?“ Bolest v jeho ruce se náhle zdála méně důležitá.
„Dvě věci. Arthur Longstreet je zpátky v Anglii. Armádní chirurg – znáš ho?“
„Ano,“ řekl Grey a ruka mu mimoděk sklouzla k hrudi, jejíž levou polovinu křižovaly jen sotva zhojené jizvy. Když je viděl Tom, poznamenal, že vypadá, jako by byl zraněn v šermířském souboji. „Cože – říkal, co tu Longstreet dělá?“ Proč by mu to Hal neřekl?
„Vyřazen pro invaliditu,“ odvětil pohotově Quarry. „Prostřelili mu plíce u Zorndorfu. Ošklivě, co jsem slyšel.“
„Ach. To je zlé,“ řekl automaticky, ale poněkud se uvolnil. Takže Longstreet nebyl hrozbou – vlastně jí nebyl nikdy. Grey by si s ním rád promluvil, ale Hal nepochybně usoudil, že na té věci není nic urgentního, a chtěl počkat, dokud se sám nevrátí z tažení.
„Říkal jsi dvě věci.“ Pohotově se vzpamatoval. „Co byla ta druhá?“
Quarry mu věnoval veskrze soucitný pohled, ačkoli hlas měl drsný.
„Přesunuli Wainwrighta zpátky do Anglie. Datum soudu ještě nebylo stanoveno, ale bude to brzy. Možná začátkem října. Myslel jsem, že bys to měl vědět,“ dodal Harry o něco mírněji.
V pokoji bylo teplo, ale Greyovi na pažích vyskočila husí kůže.
„Děkuji,“ řekl. „Kde… kde je teď, víš to?“
Harry pokrčil rameny.
„Malý vesnický žalář v Devonshiru,“ řekl. „Ale na soud ho nejspíš přesunou do Newgatu.“
Grey se toužil zeptat na jméno toho městečka v Devonshiru, ale neudělal to. Bude lepší to nevědět.
„Ano,“ řekl a vyškrábal se na nohy, aby Harryho doprovodil. „Já… Děkuji ti, Harry.“
Quarry mu věnoval úšklebek, který by se dal označit za úsměv, a s drobným mávnutím smekl klobouk a odešel.
„Jste v pořádku, m’lorde?“ Tom, který od Krefeldu nikdy nebyl dál než šest stop od něj, přinesl závěs na ruku. S obavami si Greye prohlížel. „Plukovník Quarry vás unavil. Vypadáte bledě, to teda jo.“
„To věřím,“ řekl stručně Grey. „Nebyl jsem venku už tři týdny. Tedy,“ řekl, přepaden náhlým pocitem lehkomyslnosti, „se půjdu projít. Nasaď mi to a přines mi kabát prosím, Tome.“
Tom otevřel ústa k protestu, ale když uviděl Greyův výraz, zase je zavřel a vzdychl.
„Jak si přejete, m’lorde,“ řekl rezignovaně.
„A nesleduj mě!“
„Vskutku ne, m’lorde,“ řekl Tom a upevňoval mu závěs s trochu větší silou, než bylo zcela nezbytné. „Jen počkám, než vás vetešník doveze domů, až vás na ulici sebere, ano?“
To Greye aspoň přimělo k úsměvu.
„Přijdu domů po svých, Tome. Slibuji.“
„Pche,“ odfrkl Tom.
„Řekl jsi pche?“ zeptal se nevěřícně Grey.
„Rozhodně ne, m’lorde.“ Přehodil Greyovi kabát přes ramena. „Užijte si procházku, m’lorde,“ řekl zdvořile a oddusal pryč.
Popuzenost pramenící z této konverzace stačila, aby Greye donesla až na okraj Hyde Parku, kde se op…
