Třetí kapitola
/1/
Tak se biřicova dcera Karin dostane do Cantorovy hospody, nad jejímiž mohutnými dveřmi visí vývěsní štít ve tvaru hroznu. Karin myje a utírá nádobí v kuchyni, pomáhá vařit, každé ráno vytírá a zametá špinavé podlahy a po večerech s údivem v očích poslouchá hospodský ryk a hudbu. Také se stará o pohodlí Cantorových hostů, neboť Gert Cantor ve svém hostinci ubytovává zejména vybrané cizince, kteří přijíždějí vyřizovat záležitosti, jejichž závažnost sahá až k samotnému králi.
Co si Karin myslí? To nikdo neví. Kdykoliv se na ni Gert Cantor podívá, a že se dívá často, pokaždé se jeho dobrosrdečná tvář pokryje stínem. Karin se líbí každému, kdo ji spatří, nosí šaty s květinovou výšivkou, její odhalená šíje bělostně září. Taktéž vlasy se naučila česat jinak. Ale co si Karin myslí o tom, co vidí kolem sebe, nikdo netuší.
Jak moc toho vlastně vidí? Gert o tom často přemýšlí a usilovně ji hlídá, aby neviděla nic nevhodného. Leckterý muž se ji už pokoušel uchopit za ruku, jeden pán se jí dokonce postavil do cesty a sliboval šperky a krásné šaty. Karin si také musela vyslechnout spoustu neomalených poznámek. Ale čemu z toho všeho rozumí, to Gert z jejího tmavomodrého pohledu vyčíst nedokáže.
Často chodívá domů za otcem. V Gertově hostinci jí platí dobře a má z toho radost. Ale jak přesvědčila otce biřice, aby ji pustil pracovat na nové místo, to Gert neví. Ten jenom ví, že Karin je jedináček a že byla ještě maličká, když jí matka zemřela.
Král si po příhodě na Rybím trhu na Karin vůbec nevzpomněl. Každopádně se na ni Gerta ani jednou nezeptal. Zpočátku tím byl Gert rozladěný a chystal se, že ve vhodné chvíli na Karin sám přivede řeč. Ale k vlastnímu údivu od toho úmyslu upustil. Neustále se na Karin dívá a probouzí se v něm jakási laskavost a dobrota, protože Karin se na něho důvěřivě usmívá rudými rty a vidí v něm svého dobrodince. Kdepak, Gert už neuvažuje, že by se před králem o Karin zmiňoval.
A král má svých starostí dost. Gert o nich Karin rád vypráví a podléhá přitom dojmu, že sám je vlivný a účastní se velké politiky. Karin nikdy neomrzí Gerta poslouchat, stále znovu svými dětskými otázkami vrací řeč na krále a oči jí září, když Gert vypráví. Karin v Gertovi vzbuzuje pocit, že je hodný a moudrý. Gert donašeč, Gert kuplíř, Gert násoska si v Karinině společnosti připadá jako nový člověk. A oba spolu den co den prožívají králův každodenní život.
Někdy král loví se sokolem divoké ptactvo, jindy přijme dánského vyslance a příštího dne putují do různých částí země vojenská nařízení. Týden po týdnu cvičí král své jednotky a verbuje další muže do armády. Osvojuje si nové válečnické umění, říká Gert znalecky. Z výzbroje se vyřazují kuše, arkebuzníci by měli zrychlit střelbu a pěší těžkooděnce by měla doplnit jízda a lehčí oddíly. Šest set královských černých jezdců už proslulo po celé zemi.
Jindy si zas král užívá se svými pány. A další den posílá knihaři ke svázání písně pro loutnu, které sám složil. Zprávy přicházejí z Finského zálivu, jeho lodě vybírají clo od všech lodí, které se plaví do Narvy a usilují o přímé obchodování s Rusy. Erikovy válečné lodě se hrdě plaví Baltem a brzy se vyrovnají válečným flotilám Dánska či pyšných hanzovních obchodníků.
Dnes je král v Svartsjö, zítra v Gripsholmu. Nemá stání, bez oddechu cestuje po svém království, střeží blaho svých poddaných před pány a trestá hrabivé královské správce. Takový král je Erik. A Karin poslouchá, tiskne si ruce k bušící hrudi, oči jí radostně, nevinně září, tváře svěže rudnou.
Gert Cantor na ni hledí a v duchu vzdychá.
Gert se také pochlubil, že král Erik čas od času poctí svou návštěvou i jeho hostinec. Ale brzy toho lituje, neboť od té chvíle se ho Karin nepřestane vyptávat, kdy král přijde. A ještě více toho lituje, když si uvědomí, jaký průběh mají královy návštěvy v jeho hostinci. Po celém městě kolují řeči, jaké bakchanálie se u Gerta dějí, přestože dveře jsou vždy důkladně na závoru. Ale onehdy se jedné nahé dívce podařilo vypro…
