8
Fotografie dostal druhý den uprostřed dopoledne. Technici forenzního oddělení sice Jasselina štvali svou povýšeností, musel ale uznat, že obvykle odváděli skvělou práci. Snímky byly ostré, dobře nasvícené, i přes vzdálenost měly vynikající rozlišení, tváře všech osob, které se dostavily na spisovatelův pohřeb, šly perfektně rozeznat. Tisky doprovázel klíč USB obsahující fotky v elektronické podobě. Obratem ho poslal interní poštou na odbor informační kriminality se vzkazem, aby provedli křížové srovnání se souborem registrovaných pachatelů; disponovali nyní softwarem na rozpoznávání obličejů, který jim umožňoval takovou operaci provést za několik minut. Moc tomu nevěřil, ale museli to aspoň zkusit.
Výsledky dorazily večer, když se chystal jít domů; jak očekával, byly negativní. Odbor informační kriminality k nim přiložil asi třicetistránkovou zprávu týkající se obsahu Houellebecqova počítače – jehož kódování se jim nakonec podařilo prolomit. Vzal si ji s sebou, aby ji v klidu prostudoval doma.
Přivítali ho Michou svým ňafáním, při němž aspoň čtvrt hodiny skákal jako čertík sem a tam, a vůně tresky po galicijsku – Hélène se snažila střídat chutě, přecházela od burgundských pokrmů k alsaským, od provensálské kuchyně k jihozápadní; velmi dobře vařila i po italsku, turecku a marocku a nově se přihlásila do kurzu kulinářského umění Dálného východu, který organizovala radnice pátého obvodu. Políbil ji; oblékla si hezké hedvábné šaty. „Bude to za deset minut, prosím té…“ řekla. Působila uvolněně, šťastně, jako pokaždé, když nemusela přes den na fakultu – prázdniny spojené se svátkem Všech svatých právě začaly. Hélènin zájem o ekonomii časem hodně poklesl. Teorie, které se snaží vysvětlovat ekonomické jevy a předvídat jejich vývoj, jí stále častěji připadaly nekonzistentní, nahodilé, stále víc ji pokoušelo připodobňovat je k prostému a jednoduchému šarlatánství; je dokonce překvapivé, říkala občas, že se uděluje Nobelova cena za ekonomii, jako by tato disciplína vykazovala tutéž metodologickou serióznost a přesnost myšlení jako chemie nebo fyzika. Poklesl i její zájem o výuku. Mladí ji obecně už moc nezajímali, intelektuální úroveň jejích studentů byla žalostně nízká, občas se dokonce nabízela otázka, co je vlastně vedlo studovat. V skrytu duše věděla, že jedině touha po penězích, touha vydělat co nejvíce peněz; kromě několika krátkodobých humanitárních vzplanutí to bylo jediné, co je skutečně zajímalo. Její pracovní život šlo vlastně shrnout tak, že učila rozporuplné absurdity arivistické blbce, přestože se vyhýbala tomu, formulovat to takto jasně. Počítala s tím, že odejde do předčasného důchodu, jakmile její muž opustí kriminálku – on v takovém myšlenkovém rozpoložení nebyl, svou práci měl stále velmi rád, zlo a zločin považoval za stejně naléhavá a zásadní témata, jako když před osmadvaceti lety začínal.
Zapnul televizi na zprávy. Michou k němu vyskočil na kanape. Po oznámení obzvlášť smrtícího sebevražedného atentátu palestinských teroristů v Hebronu hlasatel pokračoval krizí, která otřásala už několik dní burzami a podle některých odborníků hrozila, že bude ještě horší než v roce 2008; celkem klasický program. Chystal se přepnout jinam, když přišla z kuchyně Hélène a přisedla si na opěradlo. Položil ovladač; přece jen šlo o její obor, řekl si, možná ji to zajímá.
Situaci na hlavních finančních trzích vystřídal expert ve studiu. Hélène ho pozorně poslouchala s tajemným úsměvem na rtech. Jasselin jí koukal výstřihem na prsa: ano, silikonová, před deseti lety si nechala voperovat implantáty, ale zákrok se povedl, chirurg odvedl dobrou práci. Jasselin silikonová ňadra bezvýhradně podporoval, protože prokazují u ženy jistou dobrou erotickou vůli, která je ve skutečnosti v erotické oblasti tím nejdůležitějším a někdy oddálí o deset, případně dvacet let konec sexuálního života páru. A navíc přinášela chvíle nadšení, malé zázraky, jaké zažil například u bazénu při jejich jediném klubovém zájezdu v Dominikánské republ…
