40
Pierce seděl ve své kanceláři ve druhém poschodí a čekal, až si ho znovu zavolají detektivové. Byl pátek půl sedmé ráno. Laboratoř stále okupovali koronerovi lidé a detektivové čekali, až skončí a pustí je tam. Mezitím si vzali do parády jeho a minutu po minutě s ním probírali, co se dnes v noci v suterénu této budovy dělo.
Asi po hodině Pierce cítil, že potřebuje přestávku. Vzdálil se ze zasedačky, kde ho vyslýchali, a odešel do své kanceláře. Nestrávil tam ještě ani pět minut, když někdo zaklepal. Do dveří vstrčil hlavu Charlie Condon. Vernon ho vytáhl z postele, hned jak se od Gonsalvese dověděl, co se stalo. „Můžu dál, Henry?“
„Jistě. Zavři dveře.“
Condon vešel dovnitř a zakroutil hlavou. „Ještě jsem to nevstřebal.“
„Já taky ne.“
„Řekl ti někdo, co bude s Goddardem?“
„Ne. Chtěli jen vědět, kde jsou s Bechyovou ubytovaní. Řekl jsem jim to. Počítám, že je sbalí za napomáhání trestnému činu nebo za něco takového.“
„A pořád nevíš, pro koho pracovali?“
„Ne. To Cody neřekl. Předpokládám, že pro některého z jeho klientů. Ale podle mě to policie zjistí, buď od Goddarda, nebo až prohledají Zellerův dům.“
Condon se posadil na gauč vedle Pierceho pracovního stolu. Neměl svůj obvyklý oblek a kravatu a Pierce si uvědomil, že v obyčejných džínách a svetru vypadá mnohem mladší.
„Musíme začít znovu,“ řekl Pierce. „Myslím s hledáním nového investora.“
Condon na něho upřel nevěřícný pohled.
„Děláš si legraci? Po tom všem? Kdo by…“
„Jedeme dál, Charlie. Nic nevzdáváme. Vědu nikdo nezrušil. Ani naše patenty. Vždycky budou existovat investoři, kteří si to uvědomí. Budeš zkrátka hledat jinou velrybu.“
„To se lehčeji řekne, než udělá.“
„Samozřejmě. Všechno se lehčeji řekne, než udělá – i to, co se mi stalo v noci a během posledního týdne. A přesto je to udělané. Ale je to za mnou a věř mi, že jsem teď nabuzenější než předtím.“
Condon přikývl.
„Už nás nikdo nezastaví,“ řekl Pierce.
„To je pravda. Dnes zažijeme mediální bouři, to je jasné, a možná to potrvá několik týdnů. Ale musíme vymyslet, jak to obrátit ve svůj prospěch. Přitáhnout tím investory, ne je odstrašit a zahnat. Nemluvím o obyčejných novinách, mám na mysli odborné časopisy, vědecký svět.“
„Ano, chápu. Ale víš, kdo nám teď bude chybět?“
„Kdo?“
„Nicky. Byla naše mluvčí. Potřebujeme ji. Ona tyhle lidi zná, všechny ty reportéry. Kdo teď bude jednat s médii? Slétnou se na nás jako vosy na malinovou šťávu a nejméně pár dní tu budou kroužit, dokud se někde jinde nestane něco, co je odláká.“
Pierce nad tím chvíli přemýšlel a potom pohlédl na zarámovaný plakát s ponorkou Próteus, plující mořem barev. Lidským mořem.
„Zavolej jí a pokus se ji angažovat zpátky. Řekni jí, že mezi mnou a jí to zůstane, jak to je. Že jde jen o to, aby se vrátila ke své práci.“
Condon chvíli mlčel.
„A jak si představuješ, že to mezi vámi dvěma bude fungovat? Pochybuju, že ji přesvědčím.“
Pierceho se najednou zmocnilo vzrušení. Ta myšlenka ho zaujala. Řekne jí, že ji chtějí znovu angažovat z čistě profesionálních důvodů a že mezi nimi nebudou jiné vztahy než pracovní. A pak jí ukáže, jak se změnil. Sama uvidí, že se už nehoní za desetníkem, naopak desetník honí jeho.
Přemýšlel o její knize čínských symbolů, kterou jí nechal otevřenou na stolku v obývacím pokoji. Odpuštění. Rozhodl se, že to zkusí. Získá ji zpátky do práce a zkusí to.
„Jestli chceš, zavolám jí sám. Pokusím se ji…“
Na stole mu zazvonila jeho přímá linka. Okamžitě to vzal.
„Henry, tady je Jacob. Co že jsi v práci tak brzy? Myslel jsem, že se dostanu na hlasovou schránku.“
„Byl jsem tu přes noc. Podal jsi to?“
„Před dvaceti minutami. Próteus je chráněný. Ty jsi chráněný, Henry.“
„Díky, Jacobe. Jsem moc rád, žes tam v noci letěl.“
„A u vás je všechno v pořádku?“
„Všechno, kromě toho, že jsme přišli o Goddarda.“
„Cože? To nemyslíš vážně? Co se stalo?“
„To je na delší řeč. Kdy se vracíš?“
„Hodlám navštívit bratra a jeho rodinu v Owingsu v jižním Marylandu. Zpátky letím v neděli.“
„Mají tam dole v Owingsu ka…
