Celá e-kniha Zlaté rybičky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 2
Často se bohužel stává, že přijde okamžik, kdy člověk náhle prohlédne, kdy se muž či žena podívá na svého partnera a pozná, že cit, který k němu cítil, náhle zemřel. Měsíce i roky, které muž a žena spolu prožili, že náhle změní v hromádku šedivého popela a vzájemná láska, ten drahocenný vzácný dar, najednou beze stopy nenávratně zmizí.
Chvíle, ve které jsem prohlédl já, nastala, když jsem se díval na Lindu, když jsem viděl, jak zaváhala, ruku nad telefonem, když zahlédla lahvičku s chanelem 5. Díval jsem se, jak ruku zvolna odtáhla zpět, jak se jí v obličeji objevil číhavý, vyčkávavý výraz, jak její krásné oči zneklidněly. Rty se jí stáhly do úzké linky a já si poprvé od okamžiku, kdy jsem ji poznal, uvědomil, že není tak krásná, jak se mi zdála.
Když se dva lidé zamilují, zrodí se mezi nimi něco zcela nenahraditelného. To něco je vzácné, ale křehké, nesmírně křehké. Když jsem seděl za psacím stolem a díval se na Lindu, to vzácné „něco“ ve mně najednou vyhaslo. Jak když praskne žárovka: jasně, zářivě svítí, a ve zlomku vteřiny je tma.
Čekal jsem a díval se na ni. Byla ve střehu. Olízla si rty a podívala se na mě.
„Nač tu máš můj parfém?“
„Posaď se, Lindo, dostalas nás do velkého maléru. Musíme se pokusit se z toho společnými silami nějak dostat.“
„Nevím, o čem mluvíš.“ Už se vzpamatovala, hlas měla zcela klidný. Nasadila znuděný výraz, který většinou používala, když mi chtěla naznačit, že ji otravuji. „Zavolej, prosím tě, Frankovi, že k nim přijdeme.“
„Říká ti něco jméno Jessy Gordy?“
Zamračila se.
„Ne, neříká. Prosím tě, co to s tebou dneska je? Poslyš, jestli se ti nikam nechce, tak půjdu sama, já…“
„Gordy je vedoucí obchodního domu Welcome. Dnes odpoledne za mnou přišel a já nás rozhovor nahrál na pásku. Chci, aby sis to poslechla. Sedni si.“
Po krátkém zaváhání se posadila.
„Proč chceš, abych si to poslechla?“ Její hlas však ztratil obvyklou suverénní jistotu. Podívala se na magnetofon a já si povšiml, že má obě ruce zaťaté v pěst.
Stiskl jsem páčku a oba jsme mlčky seděli, zatímco se z přístroje ozýval Gordyho hlas a vyprávěl tu špinavou historii. Když se Gordy zmínil o fotografii, vytáhl jsem ji ze zásuvky a položil před Lindu.
Přelétla očima obrázek. V obličeji se jí najednou objevil zdrcený výraz. Vypadala v tom okamžiku o pět let starší, a když Gordy říkal… a vaše milá, hezká paní by taky mohla skončit v kriminále, pane Mansone…, trhla sebou, jako by ji někdo šlehl bičem.
Poslouchali jsme až do konce… Mám tenhle návrh: dejte mi dvacet tisíc a já vám dám ten kousek filmu. Vzhledem k vašemu postavení to vlastně není ani tak moc peněz. Dále bych navrhoval, abyste za mnou přisel zítra večer s hotovostí… Tak zítra večer, pane Mansone… peníze v hotovosti, prosím.
Vypnul jsem magnetofon. Mlčky jsme se na sebe dívali. Linda se ozvala po dlouhé, velmi dlouhé pauze. „Nechápu, proč se nadělá tolik cavyků kvůli jedné pitomé flašce voňavky. No, asi nezbude nic jiného, než abys mu ty prachy dal.“ Vstala. „Udělala jsem blbost, to uznávám, ale dělá to spousta děvčat, tak proč bych to nakonec nemohla dělat taky? Ostatně, jak ten chlap řekl, vlastně to ani tak moc peněz není, když člověk uváží tvoje postavení.“
Vykročila ke dveřím a já dostal strašlivý vztek, takový jako snad nikdy předtím. Vyskočil jsem, oběhl psací stůl a chytil ji za ruku, právě když sahala po klice. Dal jsem jí takovou facku, že by byla upadla, kdybych ji nebyl držel za zápěstí. Odhodilo ji to ke zdi, sklesla na kolena. Rozzuřeně jsem s ní škubnul, postavil ji na nohy a hodil do křesla. Dopadla na sedadlo bez dechu, ruku na zrudlé, rozpálené tváři a dívala se na mě se žhavou nenávistí.
„Ty syčáku!“
„A já bych ti mohl nadávat do zlodějek!“
„Za tohle se s tebou dám rozvést! Tys mě uhodil!“ křičela na mě nepříčetně. „Ublížil jsi mi, surovce! Bože, jak já tě nenávidím! Teď takhle nikam nemůžu jít, co by lidi řekli, kdyby mě viděli! Ty mizero, zmlátit ženskou! Ale počkej, tohle tě přijde draho, o to se postarám! To tě bude mrzet!“…
