23
Jesper
Jesper by radši chodil, vyhlídnul si ale tohle místo na lavičce a nehodlal o ně přijít. Jako by mu pod kůží vybuchoval ohňostroj vzrušení a úzkosti; a Wylan, který si sedl vedle něj a teď zuřivě bubnoval prsty do kolen, mu tedy na klidu rozhodně nepřidal. Měl dojem, že další čekání už nesnese. Nejdřív loď, pak ten pochod a teď ještě musí trčet v cele, dokud je dozorci nepřijdou večer spočítat.
Jen otec chápal tuhle jeho nepokojnou energii. Snažil se přimět Jespera, aby ji využil v hospodářství, jenže taková práce pro něj byla příliš jednotvárná. A tak se tím, co ho mělo posunout správným směrem, stala univerzita, jenže sešel z cesty. Děsilo ho, co by tomu táta řekl, kdyby se dozvěděl, že jeho syn zemřel v fjerdském vězení. Jak by se to ale mohl dozvědět? Byly to příliš tíživé myšlenky, kterými se nechtěl zabývat.
Kolik času mohlo uběhnout? Co když tu neuslyší odbíjet hodiny na Staré věži? Dozorci je mají přijít spočítat, až odbije šestá. Do půlnoci budou se vším hotovi. Tedy v to aspoň doufají. Matthias seděl ve vězení tři měsíce. Protokol se mohl změnit. Taky se mohl Matthias splést. Nebo nás ten Fjerdan prostě chtěl dostat za mříže, aby nás mohl zradit.
Matthias tiše seděl na druhé straně cely nedaleko Kaze. Jesperovi samozřejmě neunikla ta Kazova potyčka s Kaelišanem. Kazův klid bývá při práci neochvějný, dneska je ale nervózní a Jesperovi vrtalo hlavou proč. Měl chuť se zeptat, věděl však, že by to byla hloupost – takhle by se zeptal ten důvěřivý vesnický kluk, který má slabost pro špatnou společnost a přikládá význam věcem, o nichž v hluboko v srdci ví, že nic neznamenají – jako když si ho třeba Kaz vybere na nějakou práci, nebo když s ním vtipkuje. Nejradši by si jednu vrazil. Konečně viděl slovutného Kaze Brekkera bez jediného kousku oblečení, a byl tak pohroužený do obav, aby neskončil napíchnutý na kůlu, že si ho ani pořádně nevšiml.
Jestli byl Jesper neklidný, pak Wylan vypadal, že se co nejdřív pozvrací.
„Co tu teď budeme dělat?“ šeptal. „K čemu je zloděj bez šperháků?“
„Buď zticha.“
„A k čemu tu jsi ty? Střelec bez pušky. Na téhle misi jsi úplně k ničemu.“
„Není to mise. Je to práce.“
„Matthias tomu říká mise.“
„On je voják, ty ne. A já už stejně sedím ve vězení, tak mě neponoukej k vraždě.“
„Ty mě nezabiješ a já nehodlám předstírat, že je všechno v pořádku. Odtud se nedostaneme.“
„Tobě rozhodně víc svědčí zlatá klec, než opravdová mříž.“
„Z otcova domu jsem utekl.“
„Jasně, vzdal ses života v přepychu, aby ses mohl poflakovat v Barrelu s grázlama jako jsme my. Proto nejsi zajímavý, ale jen blbý.“
„Nic o tom nevíš.“
„Tak vyprávěj,“ obrátil se k němu Jesper. „Máme spoustu času. Copak přimělo spořádaného kupčíkova synka opustit rodný dům a dát se do holportu s kriminálníky?“
„Děláš, jako by ses v Barrelu narodil jako Kaz, ale nejsi ani z Kerchu. Taky sis tenhle život vybral.“
„Mám rád města.“
„Copak v Nové Zemi nemáte města?“
„Ne jako Ketterdam. Byl jsi ještě jinde než doma, v Barrelu nebo na nóbl večeřích na ambasádě?
Wylan se podíval stranou. „Byl.“
„A kde? Na prázdninách na předměstí?“
„Na dostizích v Caryevu. Na ropných polích v Šu. Na jurdových plantážích poblíž Shriftportu. Ve Weddle. V Ellingu.“
„Vážně?“
„Otec mě všude brával s sebou.“
„Dokud…?“
„Dokud co?“
„Dokud. Otec mě bral všude s sebou, dokud mě nezačala sužovat strašlivá mořská nemoc, dokud jsem se nepozvracel na královské svatbě, dokud jsem nepřerazil velvyslanci nohu.“
„Ta velvyslancova noha si o to fakt říkala.“
Jesper se zachechtal. „Konečně trocha charakteru.“
„Já mám charakter,“ zabručel Wylan. „A podívej, kam mě přivedl –“
Přerušil ho dozorce, který přesně v okamžiku, kdy na věžních hodinách Staré věže odbila šestá, začal fjerdsky něco řvát. Aspoň jsou Fjerdani přesní, když nic jiného.
Dozorce promluvil znovu, tentokrát keršsky a šuhansky. „Vstávejte.“
„Shimkopper,“ poroučel dozorce. Všichni na něj nechápavě zírali. „Kýbl na moč,“ zkoušel to keršsky. „Kde máte… vylít?“ Snažil se jim to vysv…
