Nový Ikaros (Konstantin Biebl)

I

(...)

Ale teď slyším jako když v parku navečer hvízdají kosi
pozor to nejsou šípy jsou to pušky
a děla jež konají polní práci
kam dopadnou granáty tam vyrostou zelené palmy
je vidět pod nimi plazí se negři
ty jejich zuby hned hasnou hned zase svítí
na dlouhý nůž
a na jejich ruce zbrocené krví jež potom schne a černá
 
Jsme jiní lidé válka nás křtila znova
dala ti nové zvučnější jméno
jsi básník Smrti vrhač nádherných min
už mizí válečná loď jako na moři západ slunce
jsi Neznámý vojín všude tě znají
kam jenom vkročíš vítá tě Praha vítá tě Berlín vítá tě Paříž
vyslanci ministři k nohám ti kladou věnce ty vavřínové věnce
ale běda když někde na vsi pak starosta zeptá se
po tvém domovském listě
kde rovněž strašně řádila děla
škrtal jsi léta tys zapřel ženu kam poděly se tvoje dvě malé děti?
srdcový spodek kulový svršek
válka ta umí čarovat
hleďte jak rychle zmizí váš snubní prstýnek
 
A nenajde voják na světě milenku
jež by se za noc nemohla proměnit v bohyni války
oděná v krvavé brnění ze samých polibků
těch malých a zarudlých kroužků
sladce unavena válkou
zlehka zívajíc jako jícen polního děla
svlečena ráno u zrcadla
tak dlouho se na sebe dívá sestra od Červeného kříže
 
Slyš aeroplán padá na hřbitov
a vojenská hudba vrací se zpátky
do tanečního sálu kde mladí důstojníci vyletěli
stropem znova do oblak
pro tenhle případ už dostali předem svoje železné kříže
 
Jdeš kolem bývalých škol teď vojenských nemocnic
těch strašných zásobáren smrti
kde do hlavy raněný učitel vyvolává žáky
a lékař aby ho utišil mu špatně odpovídá
nemůže si vzpomenout jak skončila třetí punská válka
umí sice dobře číst a počítat
ale neumí nazpaměť báseň od Jaroslava Vrchlického:
Vřel cirkus jako váza přeplněná
a do arény tiše vešla žena
za každou ruku jedno dítě vedla
tam v poli co hlína stříká jako černá voda v které se brodí koně
kde nájenníci z pátého patra se stěhují do sklepů
kolem mihnuvší se duše jejich domovníka
jež letí do nebe s lopatou
mezi uhlím květákem červenou řípou a zpívajícími brambory
Ty prcháš promáčen v železném lijáku olova
tou nejhroznější řeží v světové válce
tam co houkají nejtěžší děla ty sovy od Verdunu
kde živí leží
kde mrtví stojí
kde stojí mrtví Francouzové
kde stojí mrtví Němci
 
Voják troubí
ale nikdo z mrtvých neposlouchá
na jeho alarm ani jeden muž se nepohne a z řady nevykročí
aby si nasadil bodák k útoku
 
Všichni mrtví hledí do prázdna
a všichni mlčí
 
Ty jediný živý svědek celé této nesmírné tragédie
proč jsi se raději nezabil
proč jsi nehodil bohu zpátky do tváře jeho hlínu
tak jako sluha jenž nečeká výpověď ale dává ji sám
jako to udělali jiní
jako to dovedou ta nejtěžší děla u Verdunu

(...)

— 1 —

IV

(...)

Nezapomenu nikdy na první kanibalskou hostinu
to bylo v horkém létě
vyšel jsem na chodbu měli jsme právě latinu
už nevím sám jak jsem se octl ve školním kabinetě
sám s holokrkým supem a naježenými zvířaty
jež vycenila svůj bílý chrup nad kvintánkou Elou
umřela v mojí náruči tiše vzlykajíc
opřena zády o mapu Asie
až do dna jsem vyjed její živůtek rozpjatý
snědl jsem ji celou
zanechav na místě zločinu jenom rozsypané korálky
a na zemi zlomený hřebínek
 
Ostatně všichni milenci jsou lidojedi
zeptejte se na policejním úřadě
dají vám nahlédnouti do černé kroniky
zhrozíte se kolik mladých lidí snědlo se do roka
z nešťastné lásky
 
Na ňadrech žen si zoufali všichni Slované
zoufali Rusové Poláci
a pláčou Češi na ňadrech žen
jež zůstanou na věky jejich poutnickým místem jako hora Říp
s památnou kapličkou na vrcholu
 
Zde umírali Římané
tu padli Řekové
že my tuhle mrtvi ležíme
 
Spí tvrdě Němci
tam kde nikdy neusnou Francouzové
a v noci plné hvězd
ó Josefíno
v té noci bezesné
nad sněhem vaší pyšné krásy sklonil se sám císař Napoleon
je o tom psáno v dějinách
byl to jeho první pochod přes Alpy

(...)

— 2 —